Japonsko?

229 17 1
                                    

Ráno jsem vstala a snažila se zvednout. Jenže mě Brooklyn držel tak pevně, že jsem se nemohla ani trochu pohnout. Jenže já potřebuji nutně na záchod a mám hlad. On je ale asi v hodně tvrdém spánku. Hladila jsem mu vlasy a čekala jestli si toho všimne. Pomalu se začal otáčet. Nespal zase tak tvrdě. Viděla jsem, že už se probouzí. Dobré ráno lásko. Řekla jsem a on se na mě díval celkem naštvaně. Pročpak mě budíš prcku?  Protože mám hlad. A to ti mám jít udělat jídlo? Pokud chceš tak jo. Jinak to zvládnu sama šlo mi jen o to abych sr dostala z postele. Nechtěl si mě pustit. Já jsem říkal, že už tě nepustím. No netušila jsem, že to myslíš tak doslova. Řekla jsem, mrkla na něho a šla na záchod. Když jsem odcházela tak jsem se ještě u dveří otočila a viděla jak se Brook neustále převaluje na posteli. V klidu jsem si zašla na záchod a pak šla rovnou do kuchyně. Dobré ráno Han. Dobré ráno Andy. Jak si se vyspala? Ale celkem dobře, ty? No kdybych spal tak by to bylo dobrý. Proč si nepsal? Něco jsme s Ryanem zařizovali. Co? A proč jenom vy? No kluci o tom ví a my už jsme to jenom dokončovali. Pozítří máme show v Japonsku a pak ještě někde v Asii. To je boží ale jak to že to nikde nebylo. Ohlašujeme to dneska. Proč tak pozdě? No to je plánované už dlouho ale řekli jsme si, že nechceme nějaké obří show. Tak to mi je jasné. Doufám, že si to užijete. Řekla jsem a vzala si čaj.  Počkej Han vždyť ty jedeš taky. Co? Tobě to brácha neřekl? No vypadám na to? No měl ti to říct. Jedete za vaší mamkou ale jedete společně s námi. Tvůj brácha nám má pomáhat a rovnou toho chtěl využít. Tak to je boží. Moc se těším na mamku. Jo dneska by si si měla jít sbalit. Zítra dopoledne odlétáme. Řekl a já se na něj usmála. Vzala jsem čaj a Andy mi ještě řekl. Han ale Brook to ještě neví. Hlavně mu to neříkej máme to pro něj jako překvapení. Když jsme to totiž zařizovali tak tam skoro brečel, že tě týden neuvidí. To je tak sladké a neboj já mu to neřeknu a ještě to trochu zpestřím ať je sranda. Dobře jsem rád, že jsi pro každou srandu. Já vždy. Řekla jsem a šla do pokoje.
Před dveřmi jsem vzala pár kapek čaje a dala si je pod oči a na oči aby to vypadalo jako že jsem brečela. Hej Andy když tak poslouchej. Dobře. Řekl a usadil se ke stolu. Nahodila jsem smutný výraz a pomalu otevírala dveře. Nejtěžší bude se nesmát. Řekla jsem si v hlavě a sklesle šla směrem k posteli. Položila jsem si čaj na stolek a sedla si na postel. Napila jsem se a začala brečet. Jenže falešně ať je trochu sranda. Copak se děje prcku? Řekl Brook když se zvedl. Zezadu mě objal a já neodpověděla. Co je lásko? Proč si mi to neřekl. Co? Že zítra letíš do Japonska. Já jsem ti to chtěl říct. A proč si to neřekl? Nechtěl jsem atm se tím trápíš. Řekl a dal mi pusu na líčko. Nebudu pryč tak dlouho jedeme tam kvůli show. A jak to vůbec víš? Ehm řekl mi to Andy. Tak aspoň jsem to nemusel říkat já. To si měl říct ty ale nějak to budu muset zvládnout. Řekla jsem a pousmála se. A slíbíš mi něco? Co prcku? Budeš mi každý večer volat. Ano budu ti každý den psát a volat slibuji. Tak to jsem ráda. Řekla jsem a opřela se o něho. Vzala jsem si telefon a psal mi Andy. Brook si toho nevšiml. No tak to bude sranda zítra, já se tady popadám za břicho z toho jak nemůžu zastavit ten smích. No jo jsem úžasná herečka. Ano souhlasím. Napsal a já položila telefon vedle sebe. Doufám, že si to tam užiješ. Bez tebe ne. Řekl a objal mě ještě víc. Chvíli jsme jen tak leželi a povídali si. Pak mi přišla zpráva od bráchy. Hej a nechceš si jít třeba domů zabalit nebo mám pro tebe dojít. Neboj já dojdu. Už běžím. Kdo to byl? To byl brácha mám jít domů chce s něčím pomoct. Aha dobře. Řekl sklesle.  Zvedla jsem se a pak jsem se k němu sehnula a dala mu pusu. Tak se uvidíme někdy příště, bude se mi stýskat. Mně taky. Řekl a já jsem šla. Zašla jsem ještě do obýváku a tam seděli kluci. Potichu jsem řekla tak aby mě neslyšel Brook ve vedlejším pokoji. Tak se uvidíme zítra. Jo dobře a Han řekni bráchovi ať jedete chvíli za námi aby jsme tam byli dříve my. Bude to tak větší překvápko. Dobře tak se zatím mějte. Řekla jsem a šla dolů za bráchou. Otevřela jsem dveře a přes celý byt zařvala. Čau Tede. Z druhého konce bytu se ozvalo. Čau Hannah. Pak  jsem šla rovnou za ním. Zdravím ještě jednou a mám ti vyřídit, že zítra máme vyjet po nich aby to bylo větší překvapení. No dobře. Těšíš se na mamku? Samozřejmě, že se těším dlouho jsem ji neviděl. Neviděla jsem jí pár dní ale moc moc se těším. Já si jdu tedy balit. Dobře já taky. Řekl a já běžela rovnou do pokoje. Vytáhla jsem kufr, který byl pod postelí a začala do něho dávat oblečení. Dala jsem si tam nějaké mikiny, trička, kalhoty a prostě základní věci. Dolů jsem si dala ještě noťas a pak jsem dala kufr ke dveřím. Do pokoje přišel brácha a řekl. Hannah teď trošku vážněji. Kdyby se zase mělo stát co se stalo teď den nebo dva zpátky prosím řekni mi to. Můžeme si o tom promluvit. Víš že tu jsem vždy pro tebe a nechci o tebe přijít. Bylo by hrozné přijít o tak úžasnou ségru. Neboj tohle už nikdy neudělám. Potřebovala jsem se psychicky vráti do starých kolejí a vědět, že mě má někdo rád. Řekla jsem a objala ho.

Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)Kde žijí příběhy. Začni objevovat