Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Nejlepší moment mého života

A další věc co by si měla vědět. Asi se tam nepotkáme, protože jsme každá jeli někam jinam. Já mám doopravdy namířeno za prací do Japonska ale ty ne. Jak už si si mohla všimnout ty v Japonsku nejsi. Více ti říkat nebudu to si už zjisti sama. A nezapomeň teď je to tvůj nový domov. Tak si to tam užij zlatíčko a doufám, že se brzy uvidíme. S láskou mamka. Dočetla jsem ten dopis a připadala jsem si ještě více zmatená než normálně. Dokonce mi i po líčku začala stékat slza. Je to asi tím, že se mi po mamce bude stýskat. No ale teď tolik nových informací naráz mi nesvědčí. Takže počkat musím si to nechat pořádně projít hlavou. Já tedy nejsem v Japonsku. Tak kde tedy jsem. To se ale asi dozvím za chvíli. A jak mám najít nějakého pitomého učitele. Co jsem nějaký kouzelník. Dala jsem tedy dopis zpět do batohu. Telefon jsem dala do kapsy, zvedla se a šla do vestibulu. Celou dobu jsem procházela kolem turistů. Všude jenom turisté. Každý mluvil jiným jazykem a to mě ještě více mátlo. Stále jsem nevěděla kde jsem. Rozhlížela jsem se všude kolem sebe a hledala někoho kdo by mi byl povědomý a mohl by to být ten učitel. Nikoho jsem ale neviděla. Připadá mi to tady jako hodně špatný prank. Beztak tady někde stojí mamka za rohem a směje se mi. A nebo taky ne a já jsem jenom paranoidní. Postavila jsem se tedy dá se říct doprostřed vestibulu a pomalu se začala otáčet. Přitom jsem sledovala každého člověka. Musím vypadat jako idiot ale co jiného mám dělat. Nic jiného mi prostě nezbývá. Otočila jsem se asi tak třikrát a pak jsem viděla někoho u vchodových dveří. Někoho mi velice povědomého. Pak se ale otočil a já zjistila, že je to totálně cizí chlap. Aspoň, že jsem na něho neřvala nebo tak. To by byl asi hodně velký trapas. Otáčela jsem se tedy dál a stále někoho hledala. Pak jsem ale znovu někoho viděla u dveří. Nejdříve jsem myslela, že mám vidiny z toho jak se mi motá v hlavě.  Pak se mi ale přestalo motat v hlavě a já ho tam furt viděla. Hned mi bylo jasné kdo to je. Nikdo jiný není tak nádherný. Nikdo jiný nemá tak úžasné vlasy a nádherný úsměv. Ano fakt tam stojí. Hannah jsi si na sto procent jistá. Řekla jsem si a dokonce jsem si i odpověděla. Ano jsem jeho poznám i se zamotanou hlavou. Hodila jsem si telefon do batohu aby mi nevypadl. A začala prostě brečet. Samo se to spustilo. Nic jsem pro to nemusela udělat. Rozběhla jsem se a běžela za ním. Přeběhla jsem půlku vestibulu a oběhla kolem stovky lidí. Konečně jsem k němu doběhla a skočila na něj. Doslova. Nohy jsem měla kolem jeho pasu a ruce kolem krku. Chytl mě a já ho pořádně stiskla a začala brečet. Brooklyne to není možné. Nemůžu tomu uvěřit jsi to vážně ty. To nejlepší co mě tady mohlo potkat.  Seskočila jsem dolů a se slzami v očích jsem se na něho dívala. Prcku tak rád tě vidím. Já tebe taky. Ani nevíš jak moc jsem tě chtěla vidět. Ani ne pět minut zpátky jsem nevěděla kde jsem a teď je mi to jasné. Tak jsem rád, že ti to došlo. A jen tak pro info já jsem ten tvůj ,,učitel,,. Počkat co ty jsi to celou dobu věděl? Jo věděl jsem to i tvůj brácha. Tvoje mamka nám volala jestli bychom to nemohli udělat jako překvapení pro tebe, aby to bylo nezapomenutelné. To ne. To je to nejlepší co se mi kdy stalo. Měla jsem takový strach, že už se nikdy neuvidíme když budu v Japonsku a teď tohle. A tady máš ještě malou pozornost. Vytáhl z batůžku dalšího medvídka. O můj bože děkuji. Ale tak nejsem tvůj bůh. Ty víš jak to myslím. Prcku jak to že ti to nedošlo dřív. Jak mi to mělo asi dojít. Stačilo se podívat na letenku. Řekl a mrkl na mě. No jo já jsem úplně blbá. Ale tak to nevadí řekl a šli jsme k autu. Medvídka jsem si ještě před tím hodila do batohu  a chytla Brooka za ruku. Lásko jsem tak ráda, že tady můžu být s tebou. Počkat ty jsi mi řekla Lásko? Jo je něco na tom špatně. Ne je to úžasné řekl a dal mi pusu na líčko. Došli jsme k autu a sedli jsme si dozadu. Vepředu seděl brácha. Čau ségra tak jak se ti líbí překvapení. No je úžasné ale ani nevíš jak jsem byla mimo z toho, že bych měla bydlet v Japonsku. To bych nedopustil to se nemusíš bát. Tak to jsem ráda. Řekla jsem a opřela se o Brooklynove rameno. A či to byl vůbec nápad? No můj. Když mi mamka volala ohledně té práce tak mě napadlo, že by si mohla bydlet u mně. Ona s  tím souhlasila a pak vzniklo tohle. Jsem tak ráda, že mám tak úžasného bráchu. No jo co bych pro svoji malou ségru neudělal. Řekl a vyjeli jsme. Opírala jsem se o Brooklyna. Najednou začal mluvit. Tak co stýskalo se ti po mně? Ani nevíš jak. Nevěděla jsem jestli to zvládnu. Měl jsem to stejně. Řekl a já si na něco vzpomněla. Hel Brooklyne ještě tady mám jednu věc o, které si s tebou potřebuji promluvit. Jakou? No to co si mi psal včera nebo kdy to bylo. JO tohle no víš to byl takový omyl no já jsem se trošku spletl. Říkal a přitom se nehorázně zadrhával. Nemusíš se omlouvat jenom jsem ti to chtěla připomenout. Vím, že to tak mohlo vypadat ale mně můžeš věřit. Jsem tak moc rád, že mám holku, která je tak tolerantní a všechno zvládne. A já jsem ráda, že mám kluka, který je takový chvílemi hodně starostlivý. Řekla jsem a objala ho. V objetí jsem se držela dokud jsme nedojeli k baráku. Jsem za něho tak nehorázně ráda. Stáli jsme před barákem a Brook řekl. No a jak to bude teď? No tak asi bude se mnou a může kdyžtak chodit k vám. Bydlíte nade mnou to není zase tak složité. Tak dobře. Řekl Brook objal mě a běžel nahoru.

Lidi teď potřebuji od vás poradit. Mám tady dvě varianty. Buď to tady můžu jednou kapitulou definitivně ukončit a nebo můžu napsat ještě několik kapitol s menším zvratem. Prosím napište mi svůj názor já jsem z toho v rozpacích. A tak na konec této kapitoly všem děkuji za vaše příznivé ohlasy.  ♥♥♥♥