Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Znásilnil mě?

Furt jsem se nevzdávala a bránila se. Nech mě být. Nevím co tady nacvičuješ ale tohle neudělám. Řekla jsem a snažila se odtrhnout. Nešlo to. Nevím jestli se mi to jenom zdálo ale měl ještě větší sílu když byl opilý. Furt mě držel a snažil se sundat to triko. Škubla jsem sebou a stejně se nic nestalo. Jenže on se potom naštval a ne že by to triko sundal on mi ho roztrhl. Takže jsem neměla triko. Povedlo se mu to. Co si to udělal? Přemýšlíš ty někdy? Tak jsem to ale chtěl. No tak to teda ne. Pokud chceš dělat to co myslím tak fakt to nechci poprvé zažít s tebou a ani kdyby to bylo už po několikáté. Počkat ty jsi to ještě nedělala? Ne nedělala a ani nehodlám. Hmm tak to budu první. Ne nebudeš blbečku. Tak to se divím a je mi tě celkem líto, že tě Brook tak šetří a ochuzuje tě o tohle. Jak si tohle můžeš dovolit říct ty prase? Tak stejně by asi nestál za nic tak to aspoň na poprvé budeš mít s někým pořádným. A tak kde je? Nikde ho tu nevidím. Aha počkat ty myslíš sebe. Tak to bych rovnou mohla odejít. Co si to řekla? Nic prostě to nebudu mít poprvé s tebou chápeš to už nebo ti ten alkohol vymyl mozek ještě více? Zeptala jsem se a on neodpovídal. Otočil se a šel směrem ke stolu. Doufala jsem, že ho to přešlo jenže to bylo marné. Došel k tomu stolu napil se a vložil flašku zpět do ledničky. Zavřel ji otočil se a kráčel zpět k posteli. Zase si sedl vedle a já se trochu oddálila. On mě ale chytl za zápěstí a přitáhl blíž. Snažila jsem se odtrhnout ale marně. Pak mi to přišlo ale hodně divné jenom tak seděl a díval se na mě. Taky jsem se na něj dívala a po malinkých milimetrech se oddalovala. Nějak to nevnímal jenže pak mě chytl a začal mě znovu líbat. Tak tohle už nedávám. Snažila jsem se znovu zmizet ale nešlo to. Ve chvílích kdy byla jeho pusa aspoň centimetr od té moji jsem řvala. Pomoc! Prosím! Pomozte mi! On se ale snažil abych měla co nejméně prostoru na řev. Pak mi dal ruku na pusu a začal mě líbat na krku a chtěl sjíždět dolů. Jenže ruka mu sjela a já začala z plných plic řvát. Pomoc!! Prosím! Je to uchyl!! Kdokoliv mi pomozte! Ty jsi fakt naivní že? Proč? Myslíš že ti někdo pomůže? Já si to nemyslím, já to vím. On kroutil očima a pak pokračoval. Já jsem ho mlátila rukama do zad do hlavy a on se ani nehnul. Snažila jsem se všemi možnými způsoby se dostat pryč ale nevyšlo to. Celou dobu jsem řvala tak hlasitě jak jen to šlo. Později už to šlo hůř a nikdo nikde. Měla jsem strach, že už mi nikdo nepomůže. Vypadalo to tak. Dylan furt dělal to stejné a připadalo mi jako kdyby usínal ale hodně pomalu. V tom okamžiku jsem si všimla, že klika ode dveří se hýbe. Někdo se tady chce dostat. Nedávala jsem to najevo a aby to nešlo slyšet jak někdo otvírá tak jsem hlasitě řvala. Po pár minutách byla klika zase v klidu a já ztratila naději. Stále jsem se ale snažila dostat z jeho sevření a už se mi to pomalu dařilo. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Dveře se rozletěli. Někdo je rozkopl. Prvně jsem neviděla kdo jenže pak někdo vběhl do pokoje a řekl. Prcku kde jsi, jsem tu pro tebe. Hned mi došlo, že je to Brook. Pak jsem ho viděla jak jde k té posteli. Chytl Dylana odhodil ho ke zdi podíval se na mě a pohladil mě po vlasech. Neboj to bude dobrý. Neodkázala jsem se ani usmát nešlo to. Pak se otočil na něj a spustil. Co si jako myslíš, že tady děláš? Jsi ty normální. To že rozvracíš lidem vztahy o tom ani nemluvím ale to, že se snažíš znásilnit mladší holku tak to ti jako přijde normální. Ještě k tomu když mi napíšeš zprávu přes její telefon a myslíš, že to nepoznám. Tak poslouchej Han mi nikdy v životě neřekla miláčku nebo si to aspoň nepamatuji. Díky tomu jsem to poznal a když jsem slyšel ten povědomý hlas řvát o pomoc bylo mi jasné, že tady budeš i ty. Hned od prvního okamžiku co si na ní promluvil jsem věděl, že budeš strašný hajzl a měl jsem pravdu. Takže se drž od ní dál jinak to schytáš. Je ti to jasné? Řekl a podíval se na něj. Dylan se ale postavil na nohy a já si sedla tak, že jsem měla málem kolena až v puse. Tak Brooklyne poslouchej ty si ji nezasloužíš. Ona si zaslouží někoho kdo je pro ní opora a rozumí ji někoho jako jsem já. Ty jsi jenom ubožák, který se přiživuje na nějaké kapele. Ale ty jsi nic oproti mně. Takže teď ti přísahám jednu věc. Nevidíš mě naposled. Řekl a odešel z pokoje. Já jsem tam furt seděla totálně rozklepaná a zase se mi hnaly slzy do očí. Brook čekal až odejde a hned se posadil vedle. Sundal si mikinu a dal mi ji. Tady máš nasaď si jí. Musí ti být zima. Děkuji. Řekla jsem tichým rozklepaným hláskem. Oblékla jsem si ji a znovu si dala kolena k sobě a celá se třásla. Nebylo to zimou ale strachem a špatným pocitem. Můžeme si promluvit prcku? Chvíli jsem mlčela a pak jsem hodně potichu řekla. Potřebuji se projít a pak možná. Zvedla jsem se a šla na chodbu. Stále celá rozklepaná a teď ještě více. Vešla jsem tam a na chodbě držel brácha Dylana pod krkem a něco mu říkal. Za normálních okolností bych řekla ať to nedělá. Zaslouží si to ale jinak. Když mu dá ránu tak ho to nepoznamená. Jenže teď jsem neřekla ani hlásku a jenom jsem šla kolem nich chytla bráchu za ruku a šla s ním do jeho pokoje. Nechápal co se děje. Já jsem měla v plánu si s ním normálně o tomhle promluvit.