Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Fakt to udělám

Za normální situace bych to neudělala ale teď se se mnou něco děje a já nechápu proč to dělám. Přes ten déšť to šlo špatně vidět ale i tak jsem viděla jak obě objal. Tohle mě znovu ranilo a já pomalým a smutným krokem šla nahoru do bytu. Narazila jsem ale na Andyho a ten se hned ptal co se děje. Ale nic Andy. Nemusíš se tím zabývat. Vím, že je to kvůli němu. Vždy je to kvůli němu. A pokud nevidí co zase ztratil tak je doopravdy slepý. Žádný normální kluk by nevyměnil holku jako jsi ty a ještě k tomu za holky jako jsou tamty dvě. Nevím co se s ním děje ale museli mu nakecat hodně velkou blbost aby to dopadlo takhle. Budeme se snažit ti pomoct. Děkuji Andy jsi úžasný, kdyby takový byli všichni. Myslím ale, že teď už to nezachrání nikdo. Řekla jsem a pokračovala. Chytl mě za ruku a otočil. Všechno bude dobrý věř mi. Řekl a já už fakt pokračovala. Došla jsem domů. Vytáhla jsem balón a hodila ho pod topení. Aby se usušil. Pak jsem se převlékla do suchého a vysušila si vlasy. Oblečení jsem dala na topení a moje vlasy vypadaly jako ovce. Připadala jsem si jako Adam. Konec toto. Lehla jsem na postel a zase se dívala do stropu. Projížděla jsem ig story. Ani nevím proč to dělám když vím co by mě tam mohlo čekat. Najela jsem na story od Natky. Měla tam fotku s Brookem a s Alishou. Brook měl takový zajímavý výraz. Snažil se vypadat šťastně ale přitom nebyl. Poznám to. Jenže na další fotce co jsem viděla  to skončilo. Drželi se za ruce. Bylo to tam vyfocené. Prostě jenom její ruka a jeho ruka. Nevím jestli to byl zrovna jeho ale určitě jo. Hodila jsem telefon na zem. Nebo mi spíše vyklouzl z ruky, která se mi složila na postel. Stále jsem sledovala strop. Pak jsem se ale zvedla a řekla nahlas. Já to fakt udělám nemá to cenu, proč bych se dále měla trápit když on mě totálně zavrhl. Tohle už nikdo nezachrání a pro mě to bude nejlepší možnost. Nedokážu žít zbytek svého života v trápení a přitom vidět jak je mu to úplně jedno. Tak jsem tedy vstala a šla do koupelny. Dívala jsem se do zrcadla a přemýšlela jak to udělám. Chci to udělat šetrně kvůli ostatním ale tak aby on pochopil, že je to kvůli němu. Pak jsem dostala nápad jak by to šlo. Otevřela jsem šuplík pod umyvadlem a vytáhla žiletku. Ne tu na holení ale takovou tu ostrou. Nevím k čemu se používá ale velice se mi hodila. Je teprve pět odpoledne. Mám času dost než přijede brácha. Sama nevím jestli to dokážu. Tak si musím nechat otevřené zadní vrátka. Žiletku jsem si dala do zadní kapsy a šla do pokoje. Vzala jsem do ruky papír a začala psát. Mám v plánu tady ten vzkaz nechat pro bráchu aby věděl kde mě má po všem najít. Tak jak začnu. Hned se mě chytl nápad. Ani nevím kde se to ve mně bralo.

Ahoj. Jestli čteš tenhle dopis tak už je po všem. Ať už jsi kdokoliv mě blízký nebo jsme se jenom viděli chci aby si to věděl/a. Bylo to pro mě těžké rozhodování ale nakonec to prostě dopadlo takhle. Neunesla jsem ten tlak. Nezvládla jsem to zjištění. Vím, že to může být stupidní důvod proč to všechno ukončit ale pro mě není. Pro mě znamenal vše. Jenže já pro něj očividně nic. Připadala jsem si jako nic v tu chvíli kdy jsem ho viděla s jinou. Vím, že jsem mu dala konec ale i tak. Nejdříve vypadal smutně. Jenže neuběhlo ani deset hodin a on byl zase v pohodě. A já jsem se trápila. Jenže jemu to bylo jedno. Hodně mě to ranilo a i když tady bylo hodně lidí, kteří se mi snažili pomoct bohužel to nedokázali. Fakt mě to hodně vzalo. A kdyby jste náhodou nevěděli kdo mě tak ranil. Kdo mi udělal ránu do srdce, která už by se asi nikdy nezahojila. Byl to Brooklyn. Ano ani já jsem si nemyslela, že zrovna on by byl tím klukem, který by mi dokázal nějakým způsobem ublížit ale stalo se. Doufám, že si teď uvědomí co ztratil. Já jsem si to uvědomila hned co jsem mu musela dát konec. Ztratila jsem to nejlepší co jsem v životě našla. Někoho kdo mi rozuměl ale bohužel mi nevěřil. A jenom tak pro info Brooklyne nechápu jak si jim mohl znovu uvěřit. Nejdříve jsem nevěděla co se děje jenže pak mi přišla zpráva, která to vše rozdrtila. To vše co si slyšel byla lež. Jenže ty si tomu věřil a takhle to dopadlo. Všichni ti říkali, že lžou ale ty si stejně stál na jejich straně. Jediné co bych chtěla vzkázat všem kterým na mě záleželo. Vždy jsem vás měla ráda a nikdy jsem o vás nechtěla přijít. Netruchlete kvůli mě je to takhle lepší. Vše jsem to ukončila na mostě, který propojuje tuhle část města se zbytkem. Místo na , kterém to vše vždy začíná ale taky i končí. S láskou a se zbytkem mého života co zůstává ve všech srdcích Hannah. 

Napsala jsem to a na konec toho listu ukápla moje slza. Dojalo to i mě ale já věděla, že teď už není cesty zpět. Vyfotila jsem si to do telefonu abych to mohla poslat i jiným lidem a pak jsem to zanesla na stůl do kuchyně. Bylo už skoro půl sedmé a nezbývalo mi moc času. Za chvíli se má vrátit brácha. Hodila jsem na sebe svojí baby pink mikinu s nápisem Gibson 98 a šla jsem. Nejdříve jsem nevěděla kam jít. Jenže jak jsem psala dopis došlo mi to. Na mostě to bude nejlepší. Šla jsem tedy. Cesta mi pěšky zabere aspoň půl hodiny a to by už měl být brácha doma. Doufám, že po cestě nikoho nepotkám. To by bylo potom ještě těžší. Šla jsem tedy tím deštěm a projížděla fotky s lidmi na, kterých mi záleží. Brečela jsem u toho a nejvíce mi bylo líto mého bráchy a Mikeyho. Nevím jak to budou snášet ale musí se přes to přenést. Nic jiného jim nezbývá. Ještě jsem se zastavila a poslala fotku toho dopisu Mikeymu, a klukům z RoadTrip. Všem. A pak má cesta pokračovala dále.