Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

To mi fakt nechybělo

Stále jsem je pozorovala. Brook tedy došel za nimi. Začal se s nimi bavit. Vypadalo to v pohodě. Nestála tam jenom Alisha ale ještě nějaké holky a ta holka, která mi byla mega povědomá.  Pořádně jsem se na ní soustředila a uvědomila jsem si kdo to je. To snad není možné. To nemůže být pravda. Bohužel byla a přede mnou stála Natka. Ano ta Natka. Tohle je zlý sen. Ale tak budu doufat, že se tam nic neděje. Vypadá to v pohodě Brook se směje. Jako kdyby si normálně povídali. Začala jsem se uklidňovat i když jsem stále tušila, že se stane něco zlého. Vždyť ty dvě holky mě prostě nesnáší. Nějakou dobu si ještě povídali a já měla chuť vstát a odejít. Neudělala jsem to a to jenom kvůli Brooklyna. Seděla jsem tam a dále je pozorovala. V tom ale Natka vytáhla mobil a začala něco ukazovat. Alisha do toho mluvila a Brook se díval strašně udiveným výrazem. Pak už ten rozhovor probíhal jenom dvě minuty a všechny šly pryč. Už jsem jenom viděla ten zákeřný úsměv Alishy a Natky. Z toho nesvědčí nic dobrého. Řekla jsem si a čekala až přijde. Vypadal naštvaně a zároveň zklamaně. Přišel sedl si vedle mě a vytáhl si  telefon. Neřekl ani jedno slovo a jenom projížděl telefonem. Nevěděla jsem co tam dělá a nechtěla jsem se mu tam dívat. Už mě nebavilo jak nemluví a tak jsem řekla. Co se děje? Proč nemluvíš? Neodpověděl mi a dále se jenom díval do svého telefonu. Pak jsem se ho zeptala znovu a furt to stejné. Tak jsem se o něj chtěla opřít ale on mě odstrčil pryč. Dal mi tím prostě znamení, že mě tady nechce. Tak jsem se tedy zvedla a řekla jsem. Pokud se se mnou nechceš bavit tak prosím. Já už to bez tebe nějak zvládnu. V tu chvíli jsem ale začala brečet. I když jsem řekla že to zvládnu tak v hloubi svého srdce vím že ne a proto jsem asi začala brečet. Podívala jsem se na něj. Chvíli měl lítostivý výraz ale ten hodně rychle zmizel. Sundala jsem ze sebe tu mikinu a hodila ji po něm. A to si taky nech. Otočila jsem se a běžela domů. Koleno mě moc bolelo ale bylo mi to jedno. Dobíhala jsem k baráku a viděla jsem kolem jít rozesmátou Alishu s Natkou. Copak copak? Ten láskyplný vztah skončil? Pokud vím tak ještě ne. A jdi prosím tě pryč. Kdykoliv se objevíte je to jenom horší. A to je teprve začátek zlato. Řekla Alisha a odešla společně s Natkou pryč. Bylo mi jasné, že to je jejich práce ale nechtěla jsem to jako vždy vysvětlovat a tak jsem to neřešila a běžela domů. Otevřela jsem dveře a šla rovnou do pokoje. Ted zrovna vyšel ze záchodu. Co se děje ségra že jsi tak brzo doma? Ale nic, je to tady zase a já s tím nemůžu nic udělat. Prosím jediné co po tobě chci hlavně to neřeš tentokrát to musím prostě přejít. Řekla jsem a zalezla do pokoje. Převlékla jsem se rovnou do pyžama a lehla si do postele. Projela jsem zase instagram a pak položila mobil vedle sebe a dívala se do stropu. Jak je to jenom možné? To jsem tak špatná holka? Proč náš vztah nemůže být normální? Co se zase stalo, že se se mnou nebaví? Co jsem pokazila? Jsem fakt blbá. Určitě to byly ty dvě. Nebo taky ne a já jsem zase paranoidní a svádím to jenom na ně. Na to bych měla přijít ale co když se mi zase něco stane. Tyhle myšlenky mi lítaly hlavou jako šílené. Nedalo mi to spát a furt jsem nad tím musela přemýšlet. Snažila jsem se najít nějaký pádný důvod proč se to děje. Na nic jsem ale nepřišla a tak jsem se aspoň snažila vymyslet řešení. To taky nic. Tady už mi snad nic nepomůže. Řekla jsem si a rozhodla se že půjdu spát. Otočila jsem se ke zdi a chytla toho plyšáka co jsem dostala od Brooka. Stále ho miluji i přes to nejhorší. Řekla jsem si a hned na to usnula.

Dneska jsem si zase pospala. Nic mě totiž nečeká. A čím déle jsem spala tím méně se budu trápit tím co se včera stalo nebo nestalo já nevím. Je to složité. Dále jsem tedy ležela v posteli a v tom přišel brácha do pokoje. Tak co dneska podnikneme? V tu chvíli mě napadla jenom jedna věc. Centrum Londýna. Řekla jsem a usmála se. Ted se taky usmál. Bylo mi to jasné, že já se tě vůbec ptal. Tak klasika to nesmí chybět bráško. Tak se oblékni za chvilku vyrazíme ať nestojíme v koloně. Dobře dobře. Řekla jsem a vyhrabala se z postele. Bylo to namáhavé ale zvládla jsem to.  Šla jsem opět ke skříni. Zdá se mi, že buď jsem v tomhle pokoji v posteli a nebo u skříně. Je to divný ale už je to zvyk. Pro velkou změnu jsem vytáhla kraťasy je tam totiž teplo nebo to tak aspoň vypadá a k tomu delší bílé tričko. Na levé straně dole si na něm vždy udělám uzel vypadá to lépe. A na tom tričku zbožňuji ten jediný detail co tam je a to je tmavě modrý pruh přes pravou část toho trika. Dneska už jsem nahodila takový letní outfit. Vylezla jsem z pokoje a brácha na mě z kuchyně zařval, že už můžu jít pomalu dolů. Dala jsem si tedy boty šla jsem. Na schodech jsem ale narazila do Jacka a to fakt doslova. Zase jako první den. Řekla jsem, zasmála se a on taky. Kam jdeš Jacku? Jdu jenom pro nějaké dopisy dolů a ty? Jedu s bráchou do centra Londýna. Tak to si to užij. Děkuji. A ještě jeden malý detail. Řekl a já se zastavila. Co se děje s Brookem? Nebo spíš co je zase mezi vámi? To by mě taky zajímalo. Včera jsme byli venku a on byl ještě v pohodě pak si s ním ale pokecaly zase ty holky a on se se mnou od té chvíle nebaví. To už zase? Jo. Myslel jsem, že to je jenom takhle po ránu ale asi to nebude tím. Zkusím s ním promluvit a když tak napíšu. Díky Jacku jsi úžasný. Řekla jsem, objala ho a šla směrem k autu.