Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Kdy už mě nechá být ?

Jej byl další den ráno a já se cítila zase o trochu lépe. Nejdříve jsem si neuvědomila kde jsem. Takže jsem si klasicky sedla na postel vzala telefon a zkontrolovala jestli mi někdo nepsal. Jejda asi miliarda zpráv od Mikeyho a jedna jediná zpráva od bráchy. Brácha mi jenom psal že přijde někdy odpoledne. No ale s Mikeym to bylo horší. Všechny jeho zprávy jsem si přečetla a poslala mu fotku u které bylo:,, Neboj jsem v pořádku,,. Měl totiž strach co se mi stalo jelikož jsem mu nebyla schopná odepsat. Položila jsem mobil vedle sebe a pořádně se protáhla. V tu chvíli jsem si uvědomila že nesedím ve svém pokoji. Nic to na této situaci neměnilo ale i tak. Jenom to že naproti mě na posteli spal Brooklyn. Ano furt spal za co jsem byla celkem ráda. Najednou jsem ale slyšela jak něco v pokoji píplo. Byl to Brooklynův telefon. Pomalu jsem se zvedala a šla se podívat co to bylo. Přišlo mi to ale špatné. Stejně jsem to udělala. No jo jsem moc zvědavá. No ale z toho co jsem tam viděla jsem měla smíšené pocity. Byla tam zpráva od Alishy. Nechtěla jsem to číst ale nedalo mi to, protože tam nebyla jenom jedna zpráva. Bylo jich tam fakt hodně. A ani jednu si nezobrazil. A to jsem si jistá že byl v tu dobu ještě vzhůru. Poslední zpráva co tam byla zněla nějak takhle: Dobré ranko pročpak mi neodepisuješ ? To bylo ještě v pohodě ale co přišlo potom tak z toho mi přejela husí kůže po zádech. No tak po tom co udělám už mi odepisovat budeš to mi věř. Byla to velice divná zpráva a vůbec jsem ji nepochopila četla jsem si ji ještě jednou a pak jsem si všimla ještě jedné věci. Pod těmi zprávami měl na tapetě něco co mi bylo velice povědomé. No a ještě aby ne byla to moje fotka. Bylo to divný ale zároveň roztomilý. Odložila jsem jeho telefon na stejné místo a šla do kuchyně. V kuchyni seděl Jack s Mikeym. Dobré ráno. Řekli mi oba ve stejnou chvíli až to bylo divný. Dobré ráno řekla jsem s úsměvem ve tváři a dělala si svůj oblíbený černý čaj s mlékem. No někdo se nám tady vyspal do růžova jak tak vidím. Řekl Jack a pousmál se. No konečně tě vidím s úsměvem na tváři a tak se mi to líbí. Řekl Mikey a taky se usmál. No tak jo nemůžu po ránu hnedka vstát s nepříjemným výrazem. A zbytek ještě spí ? Zeptala jsem se protože tady byl nějaký klid. Ne Rye s Andym jeli nakoupit a Brooklyn asi ještě spí ale to by si měla vědět ty. Totálně mě zamrazilo ale po chvilince mi došlo že to bylo myšleno tak protože jsme byly oba ve stejném pokoji. Jo tak ten ještě spí řekla jsem a vzala si svůj čaj. Hele chtěla bych se jít za chvilku projet ale nemůžu jet v mém oblečení protože je celé špinavé a domů se jen tak nedostanu. No tak chceš něco půjčit ? Zeptal se ochotně Jack. Jo jestli by si byl tak hodný tak nějakou mikinu a nějaké kalhoty. Dobře tak to někde jdu najít. Po chvilce přišel s totálně boží šedou mikinou a černými kalhoty. Tak já se jdu tedy převléct. Řekla jsem a pomalu se plížila do koupelny. Oblékla jsem si ty kalhoty byly pánské ale nešlo to zase tak poznat. Pak jsem si oblékla ještě tu boží mikinu. O můj bože ta mikina je boží ale je mi nějaká povědomá řekla jsem si v duchu a šla zpátky do kuchyně. Přišla jsem tam sedla si na linku znovu popíjela čaj a najednou Mikey s takovým náznakem něčeho řekl. Hele ta Brooklynova mikina ti sluší. když to dořekl tak jsem málem vyprskla ten čaj co jsem měla v puse a oba chytli záchvat smíchu. Hej to není vtipný proč jste mi dali jeho mikinu ještě na mě bude naštvaný. Ne nebude neboj když tak řekneme že to bylo naschvál a že  si o tom nevěděla. No tak fajn řekla jsem a usmívala se. Bylo to celkem vtipné no. Po vypití svého čaje jsem si vzala sluchátka telefon a longboard a šla ven. Tak zatím čau kluci. Ahoj Hannah. Řekli zrovna když jsem zavřela dveře.  Seběhla jsem rychle schody protože jsem se těšila na ranní projížďku ulicemi. Je to takové super když je ještě trochu zima a já se proháním ulicemi. Nasadila jsem sluchátka a jela.  Byla trošičku větší zima než jsem myslela. No ale to mi nebránilo v tom se pořádně projet. Projížďka byla úžasná. Vzala jsem to i přes parčík a sedla si na třetí lavičku ano přesně na tu lavičku kde jsem předtím čekala na Brooka. Potřebovala jsem místo na přemýšlení a tohle bylo ideální. Je tady totiž dokonalý výhled a takhle po ránu je ještě lepší. Asi deset minut jsem tam seděla v klidu a přemýšlela o tom co se mi včera stalo. No a zase se mi smůla přilepila na paty a slyšela jsem ten otřesný smích. Ano byla to Alisha se svoji partou. Tohle už fakt není normální i takhle po ránu ? Řekla jsem si a dělala že tam nejsem. No moc mi to nepomohlo. Samozřejmě že si mě všimli. To by nebylo jinak asi normální. Ale ale kohopak to tady máme ? Řekla a začala se smát. Copak furt čekáš na Brooklyna který nepřijde ? A znovu všichni vypukli ve smích. Musela jsem se jí postavit ale ne ta aby měla záminku mě znovu sejmout. Hm potřebuješ něco ? Řekla jsem v klidu. Ne jenom tak jdeme kolem a chceme si popovídat. Jo a já už vám po několikáté říkám že nemám zájem. Řekla jsem a čistila si displej telefonu o mikinu. No ale copak to máš za mikinu ? Nemáte peníze na to aby ti kupovali nové věci tak nosíš věci po ostatních z rodiny. V tu chvíli mi totálně nahrála. No skoro si se trefila Alisho není to z rodiny ale možná tu mikinu poznáš když si ji pořádně prohlídneš. Řekla jsem a ona si ji začala prohlížet. No to není možné to nemůže být ne to ne. Začala koktat a nemohla popadnout dech. Ano je to tak je to Brooklynova mikina. Myslím že tvůj plán ti moc nevychází ale tak nevadí. Nedivím se když ti ani neodepisuje. No a to jsem neměla říkat. Vůbec mi to nedošlo. Počkat počkat jak ty to můžeš vědět ? Řekla naštvaným tónem. Hmm to je jedno. Rychle jsem vyhrkla. No takže to je tvoje chyba že mi neodepisuje jo ? Ne tak to není. To kvůli tobě určitě si mu vzala mobil nebo tak. Tak jestli si viděla poslední zprávu tak víš co se teď bude dít. A v tu chvíli mi to došlo. Ona tím myslela že mi ublíží a on bude nucen odepsat. To nemůžeš myslet vážně. Ale myslím a postarám se o to aby mi odepsal a s tebou ani nepromluvil. No a zase to začalo. Kopání, bouchání, štípaní házení kamenů a bůhví co ještě. Sama nevím byla jsem totálně mimo a nevnímala to. Po nějaké době to přestalo. Nemohla jsem se hnout ale jediné co jsem slyšela byl zvuk focení a pak věta co pronesla Alisha. Užij si den od teď je už jenom můj. Pak už konečně odešli. Chvíli jsem ležela na té lavičce a připadala si jako bezdomovec. Po nějakých pěti minutách jsem se už konečně dokázala zvednout. Pomalu jsem šla a pak jsem stoupla na longboard a i přes silné bolesti jela.