Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Konečně mu odpustím

 Otočená ke zdi jsem stále přemýšlela co bude dál. Jak to udělám aby to nebylo trapné a taky aby to neviděli všichni. Vypadalo by to totiž divně. Připadala jsem si tak divně když jsem ležela a dívala se do zdi to už jsem totiž dlouho nedělala. Jenomže najednou někdo vešel do místnosti a zavřel  za sebou dveře. Nevěděla jsem kdo to je a neotáčela se. Najednou jsem ale ucítila jak se mi u nohou prohnula matrace. Nenápadně jsem se trošičku pootočila abych viděla kdo to je a pak se rychle vrátila zpátky tak jak jsem ležela. Seděl tam ale člověk od kterého bych to asi teď nejméně čekala. Ano seděl tam Brooklyn. Nevěděla jsem co dělat protože tam jenom seděl ruce měl v klíně, smutný výraz ve tváři a díval se před sebe. Nechápala jsem co tam dělá. Tak jsem nějakou dobu ležela skoro až nehybně. No a pak to najednou přišlo. Prudce jsem se zvedla a pořádně ho objala. Konečně to tady bylo. Objala jsem Brooklyna. Nedokázala jsem si představit jak boží pocit by to mohl být ale tohle bylo nepopsatelné. Držela jsem se v jeho objetí a začala jsem brečet nezvládla jsem to. Najednou jsem řekla: Omlouvám se Brooklyne. V tu chvíli mě k sobě přitiskl ještě silněji. Připadala jsem si jako kdybych byla pod něčí ochranou. Prostě úžasný nepopsatelný pocit. To znamená že mi odpouštíš ? Zeptal se. Naklonila jsem hlavu podívala se do těch jeho nádherných zelených oči ze kterých taky stékaly slzy a řekla. Já ti nemám co odpouštět to bych spíš měla říkat já. Chovala jsem se jako totální blbka místo toho abych ti věřila. Dořekla jsem to pořádně ho stiskla a začala brečet ještě víc. Držela jsem ho asi pět minut a furt jsem ho nechtěla pustit. No ale pak jsem ho pustila. Seděla jsem vedle něj a opírala se o jeho rameno. Konečně jsem se cítila zase fajn. No víš chtěl jsem se zeptat jestli bychom teda nezašli ven ale jak vidím tak teď na to není asi vhodná doba. Řekl a otočil se na mě. No to fakt není jediné co teď můžu, je jen ležet v posteli. A sory za to že nemáš kde ležet ale omylem jsem si na Jackovu postel vylila čajík. Řekla jsem a pousmála se.  To nevadí já se vyspím vedle mě to problém nedělá aspoň máš osobní prostor. Vzala jsem svůj prázdný hrníček zvedla se a šla pomalu do kuchyně. Ušla jsem jenom pár kroků a Brooklyn mě chytil za ruku. Počkej zajdu ti pro něj já, ty musíš odpočívat. Řekl vzal mi hrníček z ruky a nasadil mi kapuci toho overalu. A jen tak pro info ten můj overal ti sluší. Počkat to je jeho overal, celkem trapas no. Řekla jsem si v duchu a usmála se. Zase jsem si tedy lehla do postele nebo spíš tak polo lehla polo sedla a čekala na čaj. Vzala jsem si do ruky telefon a hned to psala Mikeymu. Ten tomu nemohl uvěřit. Ani já jsem tomu nevěřila že jsem našla někoho kdo mě má rád. Pak ale přišel Brooklyn a já rychle položila telefon vedle sebe. Hned vedle telefonu mi položil čaj jenomže v tu chvíli se stalo něco co se asi stát nemělo. Mikey mi napsal a Brook viděl moji tapetu. Kdyby vás zajímalo co na ní bylo. No byla na ní koláž Brooklynových fotek a uprostřed napsáno I love him a srdíčko. Měla jsem strach co řekne ale v tu chvíli se strašně hezky usmál a řekl. To je to nejhezčí co jsem kdy viděl. Brooklyne chtěla jsem se tě zeptat co jsi včera říkal té Alishe předtím než jsem odešla. No víš já jsem tě bránil. Jakoby říkal jsem to co bylo v té zprávě ale naopak. To je to nejhezčí co pro mě kdo kdy udělal a já myslela že si se s ní dával nějak dohromady. Jak jsem mohla být tak blbá. Řekla jsem a rukama si zakryla tvář. To nevadí řekl Brooklyn a znovu mě objal. Cítila jsem se tak fajn. Ve chvíli co mě pustil vzala jsem ten čaj co mi přinesl a pomalu se napila protože byl ještě horký. Najednou byl v místnosti klid ani jeden jsme nemluvili ale pak Brooklyn řekl. No když nemůžeš ven tak ti to nějak vynahradím. Počkej jak mi to chceš vynahradit ? Zeptala jsem se zmateně. To uvidíš. Prostě buď v šest tady. No kde jinde bych asi byla řekla jsem a začala se smát. Smála jsem se celkem dlouho, čekala jsem že radši odejde protože můj smích je někdy fakt hrozný ale furt tam byl a taky se smál. Tohle je nejroztomilejší a zároveň nejpotrhlejší smích jaký jsem kdy slyšel, ale teď zase budu muset jít jedeme sehnat něco na oběd a já si potřebuji taky něco sehnat tak se zatím měj. Teď jsem ho ale za ruku chytla já a přitáhla blíž k sobě. Promiň ale musím udělat jednu věc, kterou chci udělat celou dobu co tě znám. Nevím co si myslel on ale já jsem se prostě musela dotknout jeho vlasů. Chvilinku jsem je hladila a pak ho pustila a rozloučila se. Brooklyn odešel zavřel za sebou dveře a já jsem si znovu lehla. Cítila jsem takový boží nepopsatelný pocit. Bylo to prostě úžasné. Vzala jsem si tedy telefon a zavolala Mikeymu. Tohle jsem mu nemohla jenom napsat. První věta kterou řekl hned po pozdravu byla máš rozkošný overal. Ale notak řekla jsem si. Každý vidí jenom ten overal dořekla jsem a usmála se. Mikey musím ti to všechno říct tomu neuvěříš. Zase jsem mu to celé řekla a jenom jsem viděla jak tam sedí s otevřenou pusou a neví co říct.  Nakonec ale  stejně něco dokázal říct. Vidíš to bude to štěstí co tě mělo potkat za ty všechny zlé věci co se ti staly. A tu holku chytla karma. No jo no zase jsem měl ve všem pravdu. Ano ano Mikey měl jsi pravdu i když to nerada přiznávám. Nějakou dobu jsme si potom ještě povídali. Čas mi plynul hodně rychle a tak jsem si neuvědomila že bych měla mít oběd. No ale někdo zrovna přišel do pokoje. Byl to jack a v ruce měl talíř s mým obědem. No a kdo jiný by i měl přinést a nachystat oběd než Jack. Pousmál se ale nic neřekl. Děkuji ti mockrát.  Nemáš zač. Kdyby si něco potřebovala jsem vedle. Dobře, dobré vědět. Jack zase odešel a já pokračovala v hovoru s Mikeym. Dojedla jsem svůj vynikající oběd a talíř položila na stolek vedle sebe. Telefon jsem v tu chvíli měla položený dá se říct na noze. Cítila jsem jak mi zabrněl. Když jsem ho zvedla viděla jsem že mi píše brácha. Hej ségra pojď domů potřebuji ti dát ty klíče a mám pro tebe překvapení. Čekám tady na tebe Ted. Cože překvapení ? Rozloučila jsem se rychle s Mikeym. A rychle šla vedle do pokoje. Kluci za chvíli jsem zpátky jdu si pro klíče. Dobře. Otočila jsem se a rychle jsem šla domů. Zaklepala jsem a otevřel mi brácha. Hele pěkný overal. Díky ale není můj. Jo to mi došlo neboj se. Pojď dál musím ti něco dát. Hmm co by to mohlo být říkala jsem si. Vešla jsem do kuchyně  a brácha v ruce držel baby pink mikinu bez kapuce. Byla nádherná. Děkuji děkuji děkuji. Ale proč zrovna baby pink  mikinu bez potisku. No ale ona není bez potisku. V tu chvíli ji otočil a já se málem štěstím rozbrečela. Na zádech totiž měla obří číslo 98 a nad ním nápis Gibson. Což je Brooklynové příjmení a rok narození. Ty jsi nejlepší brácha. Děkuji děkuji děkuji. Vzala jsem si tu mikinu nějaké věci z pokoje klíče. Rozloučila jsem se s ním a šla jsem.