Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Co se mi to děje ?

Po příchodu domů jsem byla tak unavená že jsem lehla a usla . Druhý den ráno jsem se probudila ještě před osmou. Což bylo u mně divný ale asi to bylo tím že jsem usla asi v devět. Brácha asi spal. Určitě to večer přehnal a šel ještě ke klukům. Já jsem si teda sedla na postel opřela se o zeď a psala Mikeymu. Včera jsem mu totiž zapomněla napsat. Hned mi odepsal. Celkem mě zarazilo že nespí. Tak jsem mu napsala o tom co jsem dělala a co mám v plánu večer. Ty vole ty s ním jdeš ven. Tak ty jsi největší frajerka. Ale víš že to teď komplikuje tu zápletku s tím Jackem. Chvilku jsem nechápala a pak mi to došlo. Ty si blbec Mikey řekla jsem a začala se smát. Jdu s ním jenom ven pokecat nic vážného. Hm tak doufej že to tak myslí i on. Nebo nedoufej. Hm to je komplikovaný. Dobrý Mikey obrátíme list co si dělal ty ? No nic. Celý den jsem spal. Ani nevím proč. Potřeboval jsem si oddechnout. No jo ty to máš totiž strašně namáhavé. No Mikey pak zase napíšu jdu si zaběhat. No ty jo ta Anglie s tebou dělá divy. No to víš nesmím vyjít z kondice. Tak to potom jo tak se zatím měj. Převlékla jsem se z pyžama do kraťasů a trika. Nasadila svoje milované vansky. Dala sluchátka do uší a šla jsem ven. Trošičku jsem se ještě protáhla a přemýšlela nad trasou běhu. Jo už vím vezmu to kolem obchodu přes ten malý parčík a zpátky. Zapla jsem si písničky a běžela jsem. Cítila jsem se úplně úžasně.  Všude byl klid nikde nikdo no ale to jsem si jenom myslela. Když už jsem byla skoro u baráku a běžela jsem pod takovým velkým stromem něco na mě někdo vylil. Strašně to lepilo ale vůbec netuším co to bylo.  Cítila jsem se strašně špatně. Zpomalila jsem a domů jsem šla pomalu protože když jsem běžela bylo to strašně nepříjemné. Jenže to nebylo vše.  O pár metrů dál na mě zase něco spadlo ale tentokrát to nebyla nějaká lepkavá tekutina ale něco jiného. Neumím to popsat vypadalo to jako naškubané peříčka a papírky a všemožné věci. Vůbec jsem nechápala proč se to děje zrovna mně. No a když už jsem chtěla zabočit k baráku zjevila se na chodníku ta skupinka holek co byla včera u hřiště. Hned jsem věděla že je to jejich práce ale netušila jsem proč. No jo jsem šikanována  doma ale proč by mě šikanovali i tady? Na to jsem se sebe ptala celou dobu. Mezitím jsem už chtěla zabočit ale jedna z těch holek za mnou přišla a začala se smát. Měla temně hnědé oči a černé vlasy na kterých měla hnědý odrůst. No vypadalo to hrozně to mi věřte. Nevadí mi odrůst ale tenhle byl hodně divný. Sledovala jsem ten její odrůst a ona chtěla začít mluvit. Chtěla jsem odejít ale zezadu mě chytli dva kluci. To byli asi ti co seděli na těch stromech. No tak mě poslouchej holčičko. Ehm nejsem žádná holčička jsem si jistá že jsme stejně staré ale nevadí a teď mě nech jít děkuji. Ne nikam nejdeš dokud ti to neřeknu. Drž se od Brooklyna dál jo. Ten je můj. Já se o něj snažím už několik měsíců. Aha a mluvili jste někdy spolu? Nebo spíš ví vůbec kdo jsi? Vypadala že za chvíli vybouchne když jsem se jí na to zeptala. Ne nemluvili jsme spolu. No takže neví kdo jsi aha tak to asi určitě budete spolu. No ale i kdyby ne tak vy dva spolu nebudete. A já věřím tomu že s ním budu i když jsem s ním nemluvila. Takže přestaň si hrát na drsňačku vím kdo jsi našla jsem si tě a i ve tvojí škole se ti smějí ani se jim nedivím taková trapka. A ještě se snaží být s Brooklynem. Pokud tě ale takhle uvidí tak ztratí zájem řekla a mě to došlo. NO takže ty si to udělal jenom proto abych se mu zhnusila ? No jo kápla si na to. A víš ty vůbec že já s ním nic nemám. Známe se dva dny a jdeme jenom ven. NO ale to mi je jedno po tomhle se s tebou nebude ani bavit. Je mi to jasné. Kdo by se totiž bavilou s takovouhle trapkou. Řekla a kývla hlavou. V tu chvíli ti dva kluci mě strčili a já spadla hlavou přímo na zem. Ta holka se ke mně sehla a řekla doufám že ti to je jasné. Dnes se nevidíme naposled. A pak odešla. Já jsem se pomalu zvedla. Z obočí mi tekla krev. Dopadla jsem na nějaký kámen. Setřela jsem to tričkem a začala jsem potichu brečet. Myslela jsem že to bude lepší když nejsem doma ale nebylo. Šla jsem konečně dovnitř. Podívala jsem se nahoru a za oknem stáli Brooklyn, Jack a Andy. Vypadali že viděli jenom to jak jsem se zvedala a odcházela. Sklopila jsem hlavu dolů a rozběhla se do schodů. Běžela jsem rovnou do koupelny. Všechno svoje oblečení jsem hodila do koše na prádlo a osprchovala se abych ze sebe spláchla to hnusné peří nebo co to bylo a tu lepkavou tekutinu. Po dvaceti minutách jsem ji konečně ze sebe dostala a šla jsem si dát nové oblečení. Když už jsem se konečně cítila dobře tak jsem si ještě zalepila tu ránu na obočí a šla si sednout do pokoje. Seděla jsem chvíli na posteli a pak jsem začala brečet. Nemohla jsem to udržet. Cítila jsem se strašně špatně. Věděla jsem že když večer půjdu ven tak tam určitě nikdo nebude. Že teď na mě změní názor. Že nejsem tak super ale že jsem jenom trapka. Po chvilince do mého pokoje vlezl brácha. Co se tady děje slyším tady nějaký pláč. Všiml si že brečím a posadil se vedle mě. Dal mi ruku na rameno a zeptal se co se děje. Zvedla jsem hlavu celý obličej jsem měla od slz a furt jsem nemohla přestat brečet. Celé jsem mu to vysvětlila. Totálně to nechápal ale vtipné bylo že jeho první otázka byla. Ty jdeš s Brooklynem ven  a já to nevím ? Trochu jsem se zasmála a pak zase sklopila hlavu dolů. Nic si z toho nedělej jenom žárli a to ji karma oplatí neboj se to přijde. Měla by sis provětrat hlavu. V tu chvíli mě napadla dokonalá věc. Brácha někam si zajdu to mi určitě hlavu provětrá. Vzala jsem si foťák dala si sluchátka obejmula ho a šla jsem. Napadlo mě jenom jedno místo kam bych mohla jít ale ještě před tím jsem si zašla na čaj do jedné cukrárny. Pracovala tam naše jakoby teta. Byla to mamčina stará známa hodně se bavili a já jí prostě říkala teto. Chodila jsem tam vždy když jsem si chtěla dát dokonalý anglický čaj. Sedla jsem si teda dovnitř a popíjela svůj milovaný černý čaj s mlékem. Jenže co se nestalo za oknem jsem viděla jít tu holku se svojí partou. Rychle jsem do sebe vylila ten čaj zaplatila a běžela opačným směrem. Běžela jsem na to místo kam jsem původně chtěla jít. To místo jsem milovala. Byla to taková vysoká zeď kousek od té cukrárny. Z té zdi byl nádherný výhled a dělají se tam boží fotky. Sedla jsem si tedy nahoru a začala fotit. Ty holky mě tam nenašli za co jsem byla nesmírně ráda. Nějakou dobu jsem tam byla a pak šla zase domů. No a zase mě chytla smůla za paty a to doslova. Zakopla jsem o nějakou šňůru a ta tam určitě nebyla omylem. Stihla jsem se rychle zvednout a utekla jsem. Z dálky jsem totiž viděla přicházet tu holku. Tak tak mi stačil dech na to abych doběhla domů. No ale doběhla jsem a nic se mi nestalo. No a na schodech jsem potkala Jacka. Zastavil mě a ptal se mě co se ti stalo ? Ráno jsem tě viděl. Ne nic to je jedno. Řekni mi to neboj. Možná někdy jindy teď by se to mohlo jen zhoršit. Dobře teda řekl poplácal mě po hlavě a odešel. Usmála jsem se tak aby to neviděl a šla domů.