Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Jsem v rozpacích

Přede mnou byla ještě dlouhá cesta v dešti. Most nebyl vůbec blízko a v takovémhle počasí se mi nešlo zrovna nejlépe. Stále jsem brečela. Nešlo to zastavit. Bylo mi všeho líto. Nechci to udělat ale už prostě musím stejně to dál nemá cenu. Všechno se mi zhroutilo. Vím mám ještě spoustu dalších lidí kolem sebe ale ten jediný, kterého bych chtěla tak toho nemám. Ten pro mě nejdůležitější. Vše jenom kvůli němu. Vždy byl pro mě nejdůležitější brácha. Stále je ale on tady vždy  pro mě bude je to totiž moje rodina. Hlavně nechci ať se po tom všem trápí. I když já to už vědět nebudu. Nejezdí tady žádná auta. Asi se moc lidem v dešti nechce ven. To jenom já jsem ta, která jde za svým koncem. Na tom mostě to vše začalo a taky vše skončí. Poprvé když jsem tady přijela jsem na tom mostě stála s bráchou a on mi pomáhal. Pomáhal mi s tím abych si vážila sama sebe a nepodceňovala se. vždy tady pro mě byl. Nechci mu to udělat. Tohle mi procházelo hlavou. Čím blíže jsem byla k tomu mostu tak tím více se mě uchycoval pocit viny. Pocit toho co se vše stane když to udělám. Hodila jsem to ale hodně rychle za hlavu a prostě šla dál. Nebudu se snažit si to vymluvit. Stejně i kdybych si  to vymluvila budu se kvůli němu trápit a nikdy bych se z toho nevzpamatovala. A to by mě pomalu ničilo až bych to nezvládla. Tak jako teď. Most jsem stále neviděla a moje cesta pokračovala. Šla jsem kolem několika kaváren a restaurací s obřími okny a viděla jsem ty šťastné páry. Vypadali tak zamilovaně. Taky jsem to tak chtěla mít ale mně osud nepřál. No jo já prostě musím skončit takhle. Ale přeji to všem šťastným párům a dokonce to přeji i těm třem. Nevím jak to tam mají ale ať jsou šťastní. To je v životě hlavní. Tohle mi bohužel chybí. Ano chybí mi pocit štěstí. Už jsem z dálky viděla most a věděla jsem, že to bude tady. Už to přijde. Bude konec všeho. Šla jsem furt stejnou chůzi. Nikam nespěchám. Už mi nemá co utéct. Podívala jsem se na hodiny. Přesně teď přijíždí brácha k baráku. To není moc dobrá zpráva. Pokud se ale vše vydaří jeho to nijak nepostihne. Už jsem stála u mostu. Teď si jen musím vybrat správný místo.  Šla jsem tedy u zábradlí a zastavila jsem se přímo u jednoho sloupu. Vylezla jsem na zábradlí a opřela se o ten sloup. Naposledy jsem se rozhlédla kolem sebe. Nikde nikdo. Tak jsem to chtěla. Nikdo mě nezastaví. Vytáhla jsem žiletku ze zadní kapsy a přiložila ji k ruce. Tak na tři. Raz, dva... Jenže nic jsem neudělala protože mi zabrněl telefon v kapse a já se lekla. Odtrhla jsem žiletku od ruky, trochu jsem se stihla pořezat ale nebylo to nic hrozného. Pak jsem  vytáhla telefon z kapsy. Měla jsem tam několik zpráv. Tak si je všechny přečtu když už to má být poslední věc kterou udělám. Otevřela jsem tedy zprávy a začala číst. Bylo jich tam celkem hodně ale začala jsem hned první, která byla od Mikeyho.

Hannah ne prosím nedělej to. Doufám, že tohle čteš. Pokud ne tak nevím co budu dělat.  Jestli to fakt čteš tak mi odepiš. Nezvládl bych to kdyby si si něco udělala. Známe se už šest let a za tu dobu jsme toho spolu prožili a přežili hodně. Nějakým způsobem jsme společně přešli šikanu a zažili tolik zážitků, že už to ani nespočítám. Jsme jako bratr a sestra. Jsi moje opora. Vždy když jsem měl problém jsem za tebou mohl dojít a ty jsi mi vždy pomohla. Han nedělej to. Tenhle svět nemůže přijít o tak úžasného člověka jako jsi ty.

Dojalo mě to a tak jsem četla další zprávu ta byla od Adama.

Ne prosím prcku tohle nedělej. Tohle není řešení. Jsi úžasná. Vím, že se moc dlouho neznáme a proto se chci s tebou poznat více. Nesmíš si nic udělat. Jsi strašně hodná a o takovéhle lidi by svět přicházet neměl. Doufám, že jsem nenapsal moc pozdě a, že to teď čteš ty a ne nikdo jiný.

Taky bych tě chtěla více poznat ale asi to nepůjde. Řekla jsem si v hlavě a otevřela jsem si zprávu celkově od RoadTrip.

Hannah pamatuji si jak jsme se poprvé viděli. Když si do mě narazila na schodech a já hned věděl, že ty budeš jednou moje dobrá kamarádka. Více usměvavého člověka jsem nikdy neviděl. Vždy tak milá, ochotná a nikdy se nevzdávala svých cílů. Tak teď neopouštěj svůj cíl a bojuj proti tomu. Hlavně si nic nedělej. Jack xx.

Tohle nemůžeš myslet vážně. Jsi snad jediná holka, která je skoro o deset let mladší jak já a já jsem si s ní měl vždy co říct. Takovouhle holku už nikdy nenajdu. Nemůžeme tě ztratit. Dokonalejší člověk snad není. A to, že to Brook neviděl to je jeho chyba. Andy xx.

Han pamatuji si jak jsme se o tebe starali necelý týden. Strašně si mi přirostla k srdci. Vždy jsi na nás byla milá i přesto, že si se necítila nejhůř. Vše co jsem o tobě slyšel nebo s tebou zažil mi dosvědčilo, že jsi vždy ochotná pomoct každému kdo to potřebuje a teď my pomůžeme tobě. Jenom to prosím všechno neskonči. Mikey xx.

Vím, že jsme nikdy neměli tolik času si sami promluvit ale když už to přišlo byl to snad ten nejlepší pokec, který jsem kdy zažil. Ještě i ten s Andym ale to je zase něco jiného. Vím, že se trápíš kvůli němu. Ale hoď to za hlavu on ti za to nestojí. Rye xx.

Dočetla jsem všechny čtyři zprávy a začala jsem silně plakat. Tolika lidem na mě záleží a já myslela jenom na sebe. Sobě bych třeba pomohla ale jim bych ublížila. Jenže zamrzelo mě, že byly jenom čtyři a ne pět. Jediný Brook se neozval. Tak ale nedivím se nestojím mu za to. Jenže já to udělat nemůžu. Ne neudělám to. A je mi jedno, že jsem mu úplně někde u prd*le. To nějak zvládnu. Chtěla jsem tedy slézt ze zábradlí. Jenže se mi z toho jak jsem se trochu pořezala zamotalo v hlavě. A já uklouzla na tom mokrém zábradlí....