Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Co je brácha?

Když jsme dojely domů tak já jsem hned šla do postel. Byla jsem strašně unavená a hned jsem usnula.

Je další den a já se cítím zase o něco lépe. Ani jsem si to pořádně neuvědomovala ale zbavila jsem se strachu z kluků. Nebyl to zase takový strach ale spíš špatný pocit. Díky Petera ho už nemám. Lepší pocit si snad nedokážu představit. Moc se těším jak zase půjdu s Peterem ven. Podívala jsem se na telefon a bylo skoro dvanáct hodin. To už asi snídaní nestihnu.

Převlékla jsem se a seběhla po schodech dolů do kuchyně. Kate už ta byla a dělala oběd. Vypadalo to, že taky před chvíli vstala. Tak co jak se ti spalo? Mně úžasně a tobě? Taky taky. Řekla a mezitím dodělávala oběd. Já jsem si sedla ke stolu a jenom čekala až mi ho donese. Udělala jenom takový lehký salát. Jsem za to i ráda. Nic jiného bych asi nedokázala sníst. Mezitím co jsme jedly a povídaly si tak mi přišla zpráva. Čekala jsem že je to od bráchy ale nebylo. Psal mi Peter.

Tak za hodinu jsem u tebe. Přečetla jsem a málem jsem z toho spadla ze židle. Proč tak brzo? To jako chce jít na Santa Monicu pěšky, nebo co? Rychle jsem teda do sebe hodila ten salát a běžela nahoru. Kam se tak ženeš? Za hodinu mám sraz s Peterem. Aha tak to utíkej. Řekla Kate a já pokračovala v běhu. Šílela jsem tak protože mám čekat na dané adrese. Je to tady dvě ulice vedle. Jenže já radši vyjdu dříve nebo bych se mohla ztratit. A tak jsem si zašla do koupelny. Umyla si obličej a vyčistila zuby. Pak jsem si zapletla dva francouzské copy a šla zpět do pokoje. Prohrabovala jsem skříň asi dvacet minut a furt jsem nic nemohla najít. Chtěla jsem něco nového. Já ale nevěděla co. Pak na mě ze skříně vyskočila sukně a krátké tričko. Nevím není to můj styl. Jenže si chci udělat nějakou zajímavou fotku. Tak tedy jo. Vytáhla jsem tedy tu černou sukni a červené krátké tričko. Oblékla jsem si to a k tomu si dala červené vansky. No jo i když k tomuhle by se tenisky nosit neměly tak já to bez nich nedám. A náhodou to s teniskami vypadá lépe. Řekla jsem si když jsem stála před zrcadlem a dívala se jak vypadám. Dívala jsem se asi deset minut a pak mi zabrněl telefon. Otevřela jsem ho a tam zase byla zpráva od bráchy. Hannah musím si s tebou nutně promluvit. Musíš něco vědět. No to bude asi něco závažného. Moc ráda bych mu zavolala ale to bych nestihla ten sraz. Zavolám mu po cestě. A nebo až tam. A tak jsem telefon vzala do ruky a šla. 

Za dvacet minut jsem byla na místě. Z dálky jsem viděla jak už jde Peter. Šla jsem mu tedy naproti. Stáli jsme před sebou pozdravili se a on mě objal. Tak kam půjdeme dneska? Já bych se šel jen tak projít co ty na to? Jo to je dobrý nápad. A tak jsme vyrazili. Sami nevíme kam prostě tam kam nás naše nohy vedly. A tak co máš ještě za koníčky? Zeptala jsem se ho protože mě to zajímalo. No baví mě hrát basket a jen tak se procházet. Jo to může snít divně ale není nic lepšího když se prostě zvedneš z postele a jdeš se třeba na hodinu projít. A co ty? Já no baví mě fotbal a focení. To máš zajímavý koníčky. No jsou trochu rozlišné ale každé mě s něčím pojí.

Došli jsme ani nevíme kam a byla tam zmrzlina. Tu jsem neměla hodně dlouho. A tak jsem to navrhla a šli jsme. Já jsem si dala kopeček čokoládové a kopeček jahodové. Peter si dal dva kopečky pistáciové. Vytahovala už jsem peníze ale Peter mi dal ruku zpět do kapsy a řekl. To nic já to zaplatím. Začervenala jsem a poděkovala. Peter tedy zaplatil a my jsme šli na lavičku kousek od zmrzliny. Bylo tady celkem dost lidí. Tolik lidí na jedno místě jsem viděla na hodně místech ale jak to že zrovna tady? Vždy mi to tady přijde takové mrtvé. No tady se schází skoro všichni z Beverly Hills. Nikdo neví proč ale je to tady boží. Řekl a my si sedli na lavičku.

V klidu jsme jedli zmrzlinu a jak je u mně zvykem jím jako prase. A to se mi povedlo i teď. Namočila jsem si nos do té zmrzliny. Podívali jsme se na sebe a oba se začali smát. Potom mi tu zmrzlinu z nosu setřel. Děkuji, ehm celkem trapas. To je v pohodě. To se může stát každému. Řekl a já se usmála. Fakt jsem se cítila trapně. Je to teď můj hodně dobrý kámoš i když se známe necelý den. Ale já věřím že se jen tak bavit nepřestaneme. Co kdybych ale k němu začala cítit něco víc? To nevím jak bych řešila. No ale asi by to i šlo. Brook očividně ztratil zájem a tak by si toho ani nevšiml. Mohl by si vybrat jakoukoliv jinou fanynku. Má jich bůh ví kolik. Je to prostě velký výběr. Řekla jsem si v hlavě. I když nechápu proč. Přijde mi že to dělám naschvál. Že se mi to v hlavě nějak zamotalo. Teď mi došlo že jsem asi měla zůstat v Japonsku. Jenže to bych neviděla všechny své oblíbené herce a nepoznala Petera a neseznámila se pořádně s Kate. Něco mi to dalo a něco mi to vzalo. Po dlouhé době jsem zase takhle začala přemýšlet. Pak se mnou Peter třásl a já slyšela. Han jsi tady? Han jsi na zemi? Jo jo jsem jenom jsem se trochu zamyslela. Tak tohle už mi nedělej. Promiň. Řekla jsem a pomalu dojídala svoji zmrzlinu. Peter ji dojedl a řekl. Co po tobě vůbec chtěl ten brácha včera? V tu chvíli jsem se zarazila a řekla. No já nevím ale měla jsem mu zavolat. A tak jsem rychle zvedla telefon. Hned jsem mu volala. Zvedl mi to a řekl. No konečně Hannah. Co si chtěl? Rychle poslouchej mě dokud je čas. CO se děje? A proč není čas? Měla jsi mi totiž volat už včera kdy se to dalo zastavit. Co to jedeš?

Děkuji za skvělé ohlasy. Chcete tedy aby zítra (16.5) vyšel další příběh? Samozřejmě tenhle bude pokračovat.