Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Tak se měj Mikey

Pak jsme tak nějakou dobu seděli a povídali. Hej Han pojď hrajeme. Zařval na mě učitel a pak i na zbytek týmu.  Tak já jdu hrát uvidíme se potom. Počkej jdu s tebou hrajete totiž proti nám. Aha tak to mě šetři ovečko. No za tu ovečku nevím. Řekl a společně jsme sešli kopec a šli rovnou na hřiště. Já jsem hrála hnedka od začátku. Stála jsem v obraně. Adam hraje v útoku. Hej Han pojď jsem potřebuji vám říct taktiku. Rozběhla jsem se tedy za učitelem. Naše taktika je jednoduchá musíme odstavit jejich nejlepšího hráče. Je to ten s číslem jedenáct. Mám jednoduchý nápad. Všichni hrajte jako normálně jenom Han pro tebe mám důležitý úkol. Tentokrát nebudeš jenom obrana ale budeš ho bránit osobně. No dobře když to je nutné. Řekla jsem, otočila se a podívala se kdo má číslo jedenáct. No to není možné. Číslo jedenáct má Adam. Zvládneš to Han? Když tak bych tam dal někoho jiného. Ne, já to zvládnu. Řekla jsem a šla zpátky na hřiště. Zápas začal a já rovnou běžela za ním. Ale copak nehraješ náhodou obranu prcku? Ne teď né ovečko. Měla by si radši do obrany ale vím, že mi nemůžeš odolat.Řekl já se zašklebila a pak si uvědomila, že mi řekl prcku. Hele nejsem prcek. Ale jo když já jsem ovečka tak ty jsi prcek. No tak dobře. Řekla jsem a zablokovala balón, který se snažil chytit. No fotbal ti jde co? Tak dá se tomu tak říkat. Hele nebal ho tam a ukaž mi jak hraješ. Slyšela jsem někoho řvát z lavičky a tak jsem se otočila a uviděla jsem Mikeyho. Usmála jsem se a běžela jsem pro balón na okraj hřiště. Odkopla jsem ho a zařvala na Mikeyho. Já ho nebalím já prostě hrajo. A pak jsem běžela dál.

Konec zápasu a my jsme vyhráli. Nemůžu tomu uvěřit. Šli jsme si podat ruce. Šla jsem poslední abych nebrzdila řadu. Adam vypadal sklesle. Zastavila jsem ho a odtáhla ho z řady. To nevadí ovečko příště to možná vyjde. Příště to určitě vyjde pokud mě nebudeš mít osobně. Řekl a zasmál se. Tak tím si nejsem zase tak jistá. Odpověděla jsem a rozběhla se rovnou za Mikeym. Skočila jsem mu kolem krku a objala ho. Co tady děláš? Tak přišel jsem tě vyzvednout když máme jít ven. Víš, že bydlíš vedle ve vchodě. Jo ale řekl jsem si jestli spíše nezajdeme k tobě myslím, že po tomhle tvém výkonu ti prospěje relax. No tak dobře řekla jsem a vzala si tašku. A kdo je ten fešák, kterého si bránila? JO to je Adam je to můj nový kámoš. To ne, a ví o tom Natka. Jo ví. A ona s tím nemá problém. No spíš s tím nemůže mít problém. Tak to je boží. Aspoň tady někoho máš když já odjíždím. No jsem za to ráda. Ale nezapomeň na Brooklyna. Neboj na něho nikdy. Řekla jsem a zrovna přišel Adam. Čau ovečko. Čau prcku. Ahoj já jsem Mikey. Jo ahoj já jsem Adam. Řekli a podali si ruce. Vy spolu chodíte? Ne my jsme jenom kamarádi. Fakt to je možné. Jo je, nejsem totiž na holky. Aha tak to potom chápu jinak se jí asi odolat nedá. Řekl Adam usmál se a odešel. Ty vole on tě balí. Co to jedeš Mikey? Ty to nevidíš je z tebe úplně mimo. TO nevěstí nic dobrého. No ale já s ním mám jít zítra ven. Tak to mi slib, že si s ním nic nezačneš. Nebyl bych jediný koho by to mrzelo a taky štvalo. Neboj nezačnu slibuji to bych nemohla udělat. Dobře to jsem rád. Řekl a šli jsme. Celou cestu jsme se ještě o něm bavili a až doma jsme zase začali o něčem jiném.

Doma byla mamka a vypadala, že furt něco vyřizuje. Bohužel mi nechce říct co, že na to prý přijde čas. Do té doby musím čekat. Šli jsme teda s Mikeym do pokoje a pustili si songy. Tak co těšíš se? Ani nevíš jak, ale mám z toho smíšené pocity. Jak smíšené? Zároveň se mega moc těším na Camerona ale za druhé tě tu nechci nechávat a ještě s ním. Ukázal na můj telefon, protože viděl, že mi zrovna poslal žádost. Proč vždyť je v pohodě. A no a co, že mě balí on pochopí, že mám kluka. No jen aby ale bránit ti nebudu jenom ti říkám co si o tom myslím. Tak jsem ráda, že si se aspoň vyjádřil. Jiní lidé by jenom mlčeli. Řekla jsem a přijala mu tu žádost. Hlavně ode mně nezapomeň pozdravit Brooklyna. Neboj na to jenom tak nezapomenu. Kdyby náhodou tak ti ještě napíšu abych měla jistotu. No to je jasné. Vím, že někdy zapomínám ale tohle bych mohl zvládnout. No jen aby. Naše konverzace se točila furt jenom kolem těch stejných věcí bůh ví jak dlouhou dobu. Asi to bylo hodně dlouho. V pokoji začal zvonit telefon. Mikey někdo ti volá. Zvedl to byla to jeho mamka. Jo jo mami už jdu. Tak je to tady. Musíme se rozloučit na asi hodně dlouho. Ne na tuhle chvíli jsem se vůbec netěšila. Nevím jestli to zvládnu. Řekla jsem a objala ho. Držela jsem ho hodně dlouho a neměla jsem ho v plánu pustit. Han han prosím pusť mě. Ne nepustím. Prosím nemůžu dýchat. Řekl já ho pustila a oba dva jsme se začali smát. Doprovodila jsem ho ke dveřím. Celou dobu mi piš a až tam dojedeš tak pošli fotku. Dobře neboj. Měj se tady hezky. Řekl a to byla poslední věc kterou jsem od něho slyšela. Pak jsem zavřela dveře a šla zpátky do pokoje. Lehla jsem si na postel a začala přemýšlet proč se to vše děje zrovna mně. Tady v Česku mě nikdo nemá rád a v Anglii jsem si dokonce našla kluka. Pak jsem musela letět zpátky domů a najednou můj jediný kámoš se stěhuje do Anglie a pak se prostě zjeví pěkný kluk, který chce být můj kámoš. Nic už mi nedává smysl. Proč já do té Anglie jezdila. Řekla jsem si a otočila se hlavou ke zdi. Chvíli potom přišla mamka. Hannah zítra nejdeš do školy. Proč?