Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

Nebuď smutný

V kuchyni naštěstí nikdo nebyl, jelikož všichni byli  ve svých pokojích nebo v obýváku( to je pokoj ve kterém normálně jsou jenom Mikey a Andy). Opřela jsem tedy berle o zeď udělala si toasty a čaj. Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Překvapivě to bylo dobré a tak co bych na tom mohla pokazit že. Když jsem dojedla položila jsem talíř a hrníček do dřezu vzala berle a šla zpátky do pokoje. Omylem jsem ale narazila do Rye, který šel ze záchodu. Copak tady pochoduješ? Nebo spíš poskakuješ? Měla jsem hlad šla jsem si udělat jídlo. No dobře příště stačí říct mi ti ho doneseme ať nemusíš namáhat tu nohu. No tak tohle ještě zvládnu ale děkuji za ochotu. Já jsem pokračovala do pokoje a Rye šel za Andym. No jo Randy forever. Napadlo mě to zrovna v hlavě. Vešla jsem do pokoje sedla na postel a vzala do ruky telefon. Psal mi Mikey a brácha. Mikey se jenom ptal jestli je doma volno a brácha toho zajímalo co se mi stalo. Tak jsem mu to celé popsala trvalo mi to celkem dlouho. Měl hodně otázek a všeho. Je to s ním těžké ale je  to můj brácha a já mu to neberu za zlé jenom má o mě strach. Tak jsem si s ním psala a vše mu do posledního detailu vysvětlila. Pak se se mnou rozloučila a šel zase pracovat. Hm je už půl osmé a já jsem unavená. Řekla jsem si v hlavě. Ale v hlavě mě trápila ještě jedna věc. Neusnula bych s tím tak jsem musela zakročit. A taky jsem chtěla uvolnit Jackovu postel. Převlékla jsem se tedy do pyžama a šla přemýšlet nad tím co pro to můžu udělat. Jak mě štvalo že Brooklyn brečí už druhý den a já nevím proč. Tak jsem se tedy zvedla berle opřela o skříň a sedla si na jeho postel. Vůbec si nevšiml že tam jsem. Tak jsem ho tedy objala a potichu řekla. Co se děje? Chvíli ještě brečel pak se ale zvedl a podíval se na mě. Dívala jsem se mu přímo do těch nádherných očí. Pokaždé co se do nich podívám se mi podlamují kolena. Jak ironické. Taky se mi díval do oči. Ten jeho smutný výraz mě normálně drtil. Nezvládala jsem to. Ubližovalo mi to. Tak co se děje řekni mi to prosím. Řekla jsem a furt jsem se na něj dívala. Najednou ale řekl: Všechno je to moje chyba. Pak to ještě tak asi třikrát zopakoval. Co je tvoje chyba? No všechno. Ale co všechno prosím tě mluv normálně. No to co se ti stalo a prostě všechno. Všechno jsem to zavinil jenom tím že jsem ti nevěřil a teď jsi po operaci kvůli mně a určitě se trápíš a já se kvůli tomuhle budu proklínat celý život a budu si to dokola vyčítat. Řekl a začal zase brečet. Fakt je jak malé dítě. Nemáš si co vyčítat mohlo se mi to stát kdykoliv to byla jenom pitomá shoda náhod to koleno už tak samo o sobě bylo na tom hodně špatně. A ani se ti nemůžu divit že si si myslel že je to můj kluk měla jsem ti říct, že přijede můj nejlepší kámoš aby si to věděl. Nevyčítej si to ty za to nemůžeš. Řekla bych ti jednu větu ale ta se hodí spíš pro holky. Jakou. Taková klasika: Zvedni hlavu princezno padá ti korunka. Nebo spíš princi. Usmála jsem se na něj a pořádně ho objala. Taky mě objal. Seděl v rohu u zdi a já jelikož jsem byla unavená tak jsem využila situace a lehla si na něj. Přikryla jsem se dekou a pomalu usínala. Brooklyn tak polo ležel polo seděl a furt mě držel v objetí. Zase to bylo dá se říct ve starých kolejích. Chytla jsem ho za ruku a usnula jsem.

Mohlo to být krásné ráno kdyby mě neprobudila bolest v kolenu. Nebylo to nic strašného. Je jasné, že mě to bude bolet jsem den po operaci. I přes tu bolest jsem nechtěla vstávat a stále jsem ležela. Neustále jsem Brooklyna držela za ruku a snažila se znovu usnout. Zavřela jsem oči a uvolnila se v tom ale sebou Brooklyn cukl a probudil se. Pomalu se zvedal a já měla furt zavřené oči a dělala, že spím. Pustil moji ruku a zvedl se. Furt jsem měla zavřené oči a čekala až odejde. Než odešel pohladil mě po tváři a dal mi pusu na líčko. No tak to jsem vážně nečekala. Nikdy jsme nebyli více než kamarádi. A tohle není od kámoše normální. Objetí nebo držení za ruku je ještě v pohodě. Jako nestěžuji si to ne. Jenom mi to přijde divné. Slyšela jsem jak se zavřeli dveře počkala ještě půl minutky a zvedla se. Sedla jsem si opřela se o zeď a vzala si telefon. Měla jsem tam zprávu od Mikeyho. Poslal mi dva screeny chatu. Jeden byl od Alishy, která ho zvala ven a psala mu jak se do něho zamilovala. Z toho jsem málem spadla smíchy z postele. Kdyby ona jenom věděla a pak tam byl screen od Camerona. Pozval ho na ,,rande,, nebo jak tomu ti dva vůbec říkají. Jsem za něho tak šťastná to ani není možné. Konečně někoho má někoho kdo ho neodsuzuje. To je tak krásné. Jsem na něho tak hrdá. Odložila jsem telefon a pořádně se protáhla. Dala jsem nohy z postele a promasírovala si tu bolavou nohu aby mi neztuhla ještě víc jestli to vůbec jde. Nemůžu s jí ohýbat ani s ní pořádně hýbat tak aspoň tohle.  Najednou se začali otevírat dveře a já se snažila si rychle lehnout ale ortéza se mi sekla o postel a já nemohla pohnout nohou a tak jsem to tam začala zachraňovat. Moc mi to nepomohlo protože dveře byly otevřené a do pokoje vešel Brook. V ruce držel talíř s toasty, které jsem pro velký úspěch měla včera a v druhé ruce měl čaj. Dobré ráno. Řekl a hezky se na mě usmál. O můj bože to bylo tak dokonalý. Nedávala jsem to. Ta kombinace toho úsměvu a těch zelených očí. To se prostě nedá. To nezvládám. Položil tel talíř a čajík vedle na stolek a já začala jíst. Měla jsem neskutečný hlad. No bylo mi jedno, že je v tomhle pokoji ještě někdo. Jídlo nemůžu nechat jen tak ležet na stole. To se nedělá. Brooklyn měl ale jiné záležitosti. Stál u skříně a díval se do ní. Pak začal vytahovat nějaké oblečení. Takovou pěknou bílou mikinu a kalhoty. Toasty už jsem snědla a pomalu jsem pila čaj. Brooklyn se ale ve stejnou chvíli začal převlékat. Sundal si tričko a mně normálně vytekl čaj z pusy. Tak to ne. To jsem teď neudělala. Chytla jsem záchvat smíchu. Myslel si že je to kvůli němu a tak se otočil a rychle si oblékl triko. Já jsem přitom byla celá od čaje. Hrneček jsem tedy položila na stolek a pomalu se zvedla.