Nečekaná příhoda v Anglii (RoadTripTV)

To už si děláte srandu

Chytl mě ale za ruku a otočil mě. Co říkal Mikey? Že budeš určitě jeden z těch arogantních blbečků, který se mě snaží jenom sbalit. Ne tak to není věř mi. A jak ti můžu věřit potom co si teď předvedl. Promiň ale znělo to fakt divně. Věřila by si mi kdybych ti třeba řekl, že jsem chodil s Loren. Ehm ne. No vidíš. A chodil? Ne to by bylo divný. Tak mě prosím pochop. Zeptat jsem se prostě musel jsi prostě nádherná. Pro příště mi to musíš ujasnit dříve než udělám nějakou další blbost. No dobře. Ale tohle mi nikdy nedělej mám ho ráda a jen tak se ho nezbavím ani kvůli někomu jako jsi ty. Řekla jsem a jemně ho objala. Aby si moc nemyslel. Ale teď už asi půjdu domů. Začíná mě celkem bolet to koleno nechci to moc přehánět. A tak jsme tedy vyrazili. Doprovodím tě domů. Řekl a usmál se. Děkuji. Tak jsme tedy šli. Cesta nebyla dlouhá ani normálně ale teď mi utekla ještě rychleji. Celou cestu jsme si povídali ale tentokrát úplně o jiných věcech než normálně. Úplně jsem zapomněla i na jeho dementní připomínku. Už jsem stála před vchodem. Tak kdy se zase uvidíme? No nevím určitě brzo. Řekla jsem a objala ho. Pak jsem šla zpátky domů. Otevřela jsem dveře. Byt byl plný krabic. Došla jsem do kuchyně. Mami co se to tady děje? Neboj vše ti vysvětlím teď jdi do pokoje a všechny ty věci si dej do krabic, které máš nachystané. Řekla a já šla. Z tohohle mám fakt hodně špatný pocit. Nepřijde mi to jako kdyby chtěla předělávat byt. Ale i přes mé špatné pocity z tohoto jsem se na to vrhla. Vešla jsem do pokoje a pomalu do krabic začala dávat nejprve své oblečení, potom plyšáky, věci na kresbu a do školy a nakonec všechny moje vzpomínkové věci. Plnila jsem poslední krabici. V tom mi ale přišla zpráva od Teda. Už to víš? Ehm co? Aha ty to ještě nevíš tak to nic zapomeň, že jsem ti psal. No tak to ne ty mi to hodně rychle napíšeš. Bohužel nenapsal hodil mi jenom zobrazeno. O tom si s ním popovídám až ho znovu uvidím. Řekla jsem si a dodělala svoji rozdělanou práci. Po asi hodině jsem měla všech deset krabic plných. Sedla jsem si na postel a dala si ortézu. Noha mě bolela a tak jsem to nechtěla přehánět. Pak jsem si ale uvědomila, že ještě furt nevím proč tady jako  blbec plním krabice svými věcmi. Pomalu jsem se zvedla a šla do obýváku. Ty kráso, to je náš obývák. Řekla jsem si když jsem všude viděla jenom krabice. Naštěstí gauč tam ještě šel normálně vidět. Seděla na něm moje mamka. Tak jsem si sedla vedle ní a pronesla. Mami teď už mi prosím konečně řekni proč tohle všechno. Dopsala něco na počítači a řekla. Za prvé mi slib, že to vezmeš jako dospělá a nezačneš hysterčit. Dobře mami. Tak Hannah i když si budeš myslet, že je to všechno na rychlo tak není. Já už to probírám nějakých pár týdnů. Dostala jsem totiž povýšení což znamená i změnu pracoviště. Tak to je super mami. No to povýšení super je ale je tady menší problém. Moje povýšení mě nutí pracovat v Japonsku. Což znamená jenom jedinou věc a to přestěhovat se do Japonska. Ne ne ne to není možné. Uklidni se Han. Mami to nejde to prostě nejde. Japonsko je od Anglie ještě dál. Já vím já vím. A kdy odjíždíme? No to je ta věc. zítra ráno odlétáme. Cožee? Zařvala jsem přes celý barák. Sklopila jsem hlavu a začala brečet. Proč já proč já. No a proto jsem potřebovala aby si si sbalila ty krabice. Už to chápu a teď celkem lituji, že jsem se ptala. Neboj nějak to zvládneš. No budu muset ale jsem ráda, že tě konečně povýšili. Taky jsem ráda ale je mi líto, že se tady s  tím vším musíme rozloučit. Mně taky řekla jsem. A ještě jedna věc. Zítra poletíš dříve než já. Já musím zařídit ještě věci s bytem ale bude tě tam čekat můj nadřízený. No dobře tedy. A jak to bude se školou? Budeš tam mít osobního učitele a myslím, že ti je hodně blízký. No fajn. Odpověděla jsem a se smutným výrazem na tváři jsem zalezla do pokoje. Sedla jsem na postel a začala jsem psát všechno jsem to napsala. Prvně to dostal Mikey, pak Adam, pak Ted a nakonec Brook. Lehla jsem si na záda a chtěla jsem začít mega moc řvát. To bych ale potom nedodržela slib co jsem dala mamce a tak jsem jenom nehybně ležela na posteli. Pak mi přišlo pár zpráv. První byla od Mikeyho. Počkat co? To se uvidíme tak jednou za rok. No to mi taky došlo. Napsala jsem a pak odepsala dalším. Nejdříve tam byl Adam. Jako já vím, že budu odjíždět do Liverpoolu a, že se neuvidíme ale to nemusí být tak brzo. No kdyby to jenom šlo tak tady zůstanu to se neboj. Pak mi napsal Ted. No tak už to víš. Ty si to věděl a neřekl si mi to? No mamka mi to nedovolila. Tak to ne to schytáš. No a poslední mi naspal Brook. To snad není možné. Už tak si daleko a teď tohle. Asi to už nedám. Neboj já to mám stejně a nějak to zvládneme. Odepsala jsem jim a šla do sprchy a potom hned do postele. Dala jsem si na ig story odkud jsou lidé co mě sledují a našli se tam i nějací jedinci co jsou z Japonska. Tak si tam možná najdu nějaké kamarády. Pak jsem zapojila mobil do nabíječky nastavila si budík na sedm a šla spát.