((Tohle tady nechávám více méně z nostalgie, pokud jste tu nově a náhodou si ode mě chcete něco přečíst, tak ať je to cokoliv jinýho než tohle, thanks))
Nizozemí, rok 1943.
Kolem zuří válka a celé rodiny odvážejí staré dodávky do míst, kde se slovo...
Gerard poodstoupil od mikrofonu a upřel svůj zrak na Franka, který se s kytarou poněkud vyzývavě, skoro až sexuálně válel po pódiu během instrumentální mezihry a dozajista tak podněcoval fantazie mnohých dívek z publika. Nejspíš i chlapců, možná i těch dosud přesvědčených, že je stejné pohlaví pranic nepřitahuje. Frankovo kouzlo bylo zkrátka univerzální.
Skákal a točil se kolem ostatních jako veverka po dvou litrech RedBullu. Gerard kdysi přišel s teorií, že všecku tu energii, které měl skutečně přebytek, vystoupení co vystoupení jako upír vysává z Mikeyho, který se málokdy pohnul ze svého pevně vyhraněného místa na stage a sotva kdy projevil sebemenší náznak emocí.
Gerard přistoupil zpátky k mikrofonu. Neměl svůj hlas příliš v lásce, soudě dle bouřlivých reakcí publika byl ovšem zdá se jediný.
A pak přišel večer a po něm noc, kdy všichni vyčerpáním usnuli v cestovním minibusu, všichni až na Gerarda, který ještě dlouho seděl opřený o plstěné stěny a popíjel skotskou, i když věděl, že by neměl, občas mu přišlo, že to do něj hučí celý širý svět, ale nemohl si pomoct, potřeboval se trochu uzemnit.
Zíral na Franka a bylo mu do breku, protože tušil, že spolu nikdy nic nebudou mít, přes všechnu tu show, co občas předváděli na pódiu, protože věděl, že by je to oba zničilo. Nechápal proč, ale byl si tím jistý. Jako by už se to kdysi stalo.
I Frank to věděl. Věděl dokonce mnohem víc, ale dávno seznal, že musí bláznit, protože nic takového přeci není možné a pro dobro sebe samého se rozhodl, že si svá tajemství vezme do hrobu. Vždyť kdo by mu věřil, když by zčista jasna tvrdil, že jejich potenciální milostný vztah může rozvrátit samu Realitu?
A tak každým dnem odolával jeho sametovým dotekům a zapřísahal se, že nikdy nedovolí, aby mezi ně vstoupily skutečné city.
Vždyť mu to přeci slíbil.
***
Nooo, takže tak. Jenom takovej krátkej shit. Pokud máte nějaké teorie, teď je poslední šance mi je sdělit, protože teď píšu vysvětlení :D
A když už tu mám tolik místa, nějaký to všeobecný info
1. Co se týče coveru, ano, jsou to moje grafické skilly z doby, kdy mi bylo 14, don't judge plz xD
Je na něm Vodopád od M. C. Eschera, což je jeden z mých nejoblíbenějších tvůrců vůbec, dělal grafiky, kde zpracovával rozvržení roviny a optické klamy... fakt, google it, je skvělej :D jo a taky byl z Nizozemí (myslím, že na tu zemi začínám mít menší úchylku)
Třeba vymyslel tvora, co se pohybuje kutálením, páč byl naštvanej, že žádný takový doopravdy neexistuje:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
No a poté, co jsem strávila spoustu bolestivých minut ořezáváním, jsem do pozadí hodila nějaký... Asi letadla... Co já vím, v těch se nevyznám xD
2. Původně jsem to měla vymyšlený jakože oba chcípnou v koncentráku, lol
3. Koncept časových smyček jsem si vypůjčila ze série o podivných dětech od Ransoma Riggse (je to skvělý, go read it, ale ten film za moc nestál), ale změnila jsem si dost pravidel smyčky a dalších reálií, hlavně jsem přidala to, jak ji pohání fragmenty duší
A pak je ještě jedna věc, co jsem používala jako zdroj informací typu "jak za hladové zimy na přelomu let 1944 a 1945 lidi přežívali" - Černá Kniha (což si taky přečtěte, je to o židovský zpěvačce co... well... pracuje pro odboj xD)
4. V rámci vyššího dobra vás prosím o přehlédnutí všech historických nepřesností - jako, snažila jsem se, ale některý detaily na googlu fakt nenajdete :D
Aaaand that's it. Pokud jsem na něco nezapomněla. Uvidíme se u Vysvětlení, Love ya~
