Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FOUR

„Tak," povzdychla si Anne s úsměvem, přičemž se dívala sama na sebe v zrcadle. „Jak vypadám?" její nervózní pohled se setkal s mým obdivovaným pohledem skrze zrcadlo.

„Jako milion dolarů, zlato."

„Myslíš si, že se to Niallovi bude líbit?"

Ta otázka mě přiměla si odfrknout.

„Děláš si srandu? Viděl tě v teplákách a s tekoucíma nudlema. Viděla jsem, jak se na tebe obdivně díval, zatímco jsi byla zaneprázdněná kontrolováním, jestli ti Liam odepsal."

Zazubila se na mě.

„Máš pravdu." Její tělo se ke mně otočilo čelem. „Liam a já jsme od minulého čtvrtka plánovali se dneska sejít. Zbytek týdne byl zaneprázdněný..." Její slova vzešla jako myšlenka. „Dneska se asi objeví, vlastně, nebyl to špatný nápad. Měla bych Niallovi-."

„Ne! Dost, Anne, vážně. Jsi ochotná vzdát se tak skvělé příležitosti pro někoho, kdo na tebe většinu dne sere. Víš, nedostat od něj zprávu je taky zpráva. Nemyslí to s tebou vážně a nenávidím to, když vidím, že tě takhle zneužívá."

Drsné linie v její tváři zjemnily.

„Abych byla fér, věděla jsem, do čeho jsem se dostala. Není to celé jeho chyba, ale máš pravdu."

„Bez obav, jestli se objeví, řeknu mu to."

Naklonila hlavu.

„Díky, Selene. Už nechci Liama vidět a hádám, že mu nedlužím vysvětlení, jelikož mezi námi nic nebylo."

„To je ono, holka." Zazubila jsem se. Annin mobil zabzučel a vzhlédla od něj s úzkostným pohledem ve tváři.

„Niall právě dorazil." Rukama si urovnala ležérní, plynulé bílé šaty a rukou si načechrala vlnité vlasy.

„Bav se a dávej na sebe pozor." Objala jsem ji, než rychle odpověděla „budu" a odešla.

Paže se mi samy od sebe založily na hrudi, když jsem přemýšlela o Anne a Niallovi.

Niall byl tak milý kluk, jeho oči o něm říkaly všechno, co jsi o něm potřebovala vědět, bez pochyby. Jeho irský přízvuk mu jen dodával klukovský šarm. Ano, nebyl ten typ kluka, kterého by si Anne typicky vybrala, ale možná to byla dobrá věc. Poznaly jsme ho poté, co jsme se se přestěhovaly; pracoval v obchodě pár ulic od místa, kde jsme bydlely, a od té chvíle, co uviděl Anne, se zdálo, jako by nikomu jinému nevěnoval pozornost, kromě ní. Byl upřímně sladký a byla jsem šťastná, že se tomu Anne konečně odevzdala.

Potřásla jsem hlavou, načež jsem se nad tou myšlenkou usmála a potom, co jsem si opláchla tetování, jsem se rozhodla pro sledování filmu.

++

Pravděpodobně jsem většinu filmu prospala, protože když jsem se probudila, běžely titulky. Pak jsem si uvědomila, že to zaklepání na dveře bylo to, co mě probudilo. Moje pozornost přeskočila na hodiny na zdi, Anne to být nemohla. Bylo to asi jen hodinu a půl co odešla. Kromě toho, měla klíče.

Opatrně jsem otevřela dveře poté, co jsem si z tváře otřepala ospalky a stáhla jsem si vlasy do copku.

„Liame?"

Jeho vysoká postava se tyčila nad mou, jeho hnědé oči pozdravily mé, načež jsem mu věnovala malé přikývnutí.

„Ahoj, Selene. Je Anne doma? Psal jsem jí, ale neodpovídá mi na zprávy a hovory jdou rovnou do hlasové schránky."

Vrtící se na místě jsem otevřela dveře a pokynula jsem mu, aby se posadil. Nebyl to úplný kretén, byl to jen fakt, že nevěděl, že Anne nebyla nic než zábava, alespoň z mého pohledu.

„Poslouchej." Odkašlala jsem si a posadila jsem se na vzdálený konec gauče naproti němu. „Vím, že ať se mezi tebou a Anne děje cokoli, není to absolutně moje věc a nikdy bych se do toho nevměšovala, ale nedávno..." Upřeně mě pozoroval a přikývl, abych pokračovala. „Všimla jsem si, že Anne byla docela na dně. Chodila po domě s mobilem v ruce." Anne mě zabije. „Jen čekala na to, až jí dáš nějaký náznak, že ji chceš a to mě trápí, protože vím, že je to úžasná osoba, že si nezasloužila tu noc brečet do polštáře, sotva spala, protože vím, že čekala u mobilu v nadějích, že jí zavoláš nebo jenom napíšeš."

Vypadal zaskočeně, pomalu zpracovával informace.

„... Tak nakonec přestala čekat." Jeho oči střelily po mých, zuřivě v nich něco hledající. „Šla ven s někým novým, Liame."

Jeho rty vypustily ostré vydechnutí, jeho prsty se spojily, načež pohyboval nohou nahoru a dolů. Pokroutil hlavou, skoro jsem mohla vidět myšlenky motající se mu kolem hlavy.

„Byla šťastná?" promluvil nakonec, jeho otázka mě zaskočila.

Vrátila jsem se k Anninému úsměvu, když se připravovala na setkání s Niallem.

„Jo."

Liam mi věnoval ostré přikývnutí, než vstal. Úzkostně se jeho pohled setkal s mým, ale přála jsem si, aby se to nestalo. Vypadal zlomeně, zraněně a pak jsem si uvědomila, že ten smutný pohled byl příliš známý.

Anne.

„Není nic, co bych mohl udělat. Měli jsme dohodu na tom, co jsme byli, a pokud si to rozmyslela, pak nejsem ten, co ji bude bránit, aby byla šťastná. Já jen." Podíval se do země, než se na mě zpátky zoufale podíval. „Přeju si, abych věděl, že se takhle cítila, nikdy nic o tom neřekla, takže jsem to nevěděl, ale měl jsem. Nespočetně krát jsem jí dával najevo, že to, co jsme byli, nebylo nic výjimečného a ne jednou řekla opak. Naprostý opak vlastně. Pokaždé souhlasila a byla chvíle-." Zaváhal. „Kdy jsem chtěl, aby řekla opak, chtěl jsem, aby mi řekla, že chtěla více, ale." Zuřivě si přejel rukou přes obličej. „Neřekla to, tak já taky ne, protože jsem nechtěl, aby mě opustila, myslel jsem si, že by nechtěla více, než to, co jsme měli."

Mé rty se stáhly: nebreč, Selene.

„Vždycky vypadala šťastně, vyvodil jsem, že věci mezi námi byly v pohodě, ale," odmlčel se a pokroutil znovu hlavou, suše se zasmál. „Hádám, že jsem se mýlil a dělal jsem přesně zasraný opak." Se smutným pohledem se na mě naposledy podíval. „Díky, Selene." A byl pryč.

Zatraceně, Anne. Řekla mi něco naprosto jiného a ať jsem chtěla věřit sebevíce mé nejlepší kamarádce, Liamovy slova mě dostala a zanechala mě v naprostém zmatení.     

_________

Někdy i ta nejdůvěryhodnější lež je průstřelná. 

Edited.