Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

ELEVEN

Byla jsem doma, Anne byla na pracovním pohovoru, takže jsem si sama udělala večeři.

Zvonil mi mobil a nezvedla jsem ho po dalších zazvoněních, když jsem si v šoku přečetla jméno volajícího.

„Mami?"

Povzdechla si do telefonu.

„Ano, to jsem já. Nechtěla jsem přerušit jakýkoli život, který teď žiješ."

Kousla jsem se do tváře, upouštějící strunu vzteku.

„Ale tvůj táta je nemocný. Opravdu nemocný." To byla máma, strohá a rovnou k věci.

„Co se s tátou děje?" možná nebyli mí nejoblíbenější lidé na světě kvůli minulým událostem, ale mí rodiče pořád byli mí rodiče a nechtěla bych, aby si prošli něčím nešťastným.

Chci říct, neslyšela jsem o nich dva roky, poslední byl hovor, jak mě varovali před mým rozhodnutím o vystěhování.

„Měl infarkt," začala. Tato slova mě tvrdě zasáhla a pokusila jsem se nedovolit lechtavému pocitu a bodání v očích stát se něčím jiným.

„Nevíme, jestli se objeví něco jiného nebo jak špatně ho to ovlivní v budoucnosti, doktoři nám to ještě nesdělili... ale myslela jsem si, že bys to měla vědět."

„Kdy se to stalo?" vyšla jsem z kuchyně a pomalu jsem zapadla do gauče.

„Právě včera," odpověděla. „Měla bys ho navštívit," její slova byla váhavá. „Ale neříkej nic, co by ho naštvalo, Selene. Víš," pokračovala. „Možná bys měla s náma zůstat pár dní, to by mu to ulehčilo."

V duchu jsem si odfrkla.

„Vy jste ti, kteří mě vykopli, pamatuješ? Tak nevím, jak mu to návrat usnadní."

Ostře vydechla, než promluvila: „To je od tebe typicky sobecké. Vždycky vracet konverzaci k sobě, takže z toho vzejdeš jako nějaká oběť. Mohla bys alespoň jednou odsunout své potřeby stranou a prostě říct svému tátovi věci, které chce slyšet?"

Převrátila jsem oči nad jejími slovy.

„A co chce slyšet?"

„Že se budeš hlásit na dobrou vysokou a staneš se dobrým člověkem, to, co vždycky chtěl, Selene."

„Chceš, abych mu lhala?"

Byla řada na ní, aby se uchechtla, očekávala jsem, že to udělá tak hlasitě.

„Víš, co? Zapomeň, co jsem řekla."

Mobil cvaknul a frustrovaně jsem zaskuhrala. Tak moc, jak jsem nesnášela myšlenku návratu, věděla jsem, že tátu musím vidět. Nenáviděla bych se ještě více, kdyby se stalo něco jiného a nejela bych, protože bych prostě neměla náladu.

Práce by nebyla problém, sotva jsem využívala volno a vlastník byl zásadový a chápavý, nezmiňuju jeho ženu, která byla taky jeho pracovnice, která měla stejný charakter.

Vstala jsem z gauče a přešla jsem k notebooku, sedla jsem si ke stolu v rohu, neochotně jsem se připravovala na hledání a bookování prvního letu „domů".    

__________

Kratší díleček je taky díleček.:) Pěkný víkend, kulíšci.

Edited