Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-ONE

Pokoušela jsem se nemyslet na ty věci, přičemž jsem krájela rajčata, zatímco Anne remcala o nějakém zákazníkovi.

„Protože jsem panna. Že, Selene?"

Polekaně jsem zamrkala.

„Jo," zamumlala jsem.

„Špatně." Naklonila hlavu, přičemž mi věnovala pohled. „Neposloucháš. Něco ve tvém obličeji je." Udělala divný obličej. „Omámené."

Usmála jsem se.

„Jen přemýšlím, co udělám zítra na snídani." Možná pokrčení ramen, které jsem jí věnovala, bylo moc.

„Dobře. Protože se rozhoduji mezi vločkami a marshmallows k cereáliím, je to tak komplikované." Nahodila kamennou tvář.

Položila jsem nůž, otočila jsem se k ní.

„Nechci o tom mluvit, Anne. Dělám z komára velblouda."

Přehnaně vydechla, než vyhodila ruce do vzduchu.

„Jsem tady, až mě budeš potřebovat."

Chtěla jsem jí vysvětlit, že takhle to nebylo, ale i otevření pusy se zdálo jako velká snaha, tak jsem pokrčila rameny.

Neřekly jsme nic jiného, načež jsme dovařily kuře a salát. Byla jsem ticho, když jsme jedly, kromě toho, jak vidličky narážely do talíře, jak jsme mile nabodávaly hlávkový salát.

„Já, přistihla jsem Harryho, jak dělal nějakou blondýnu za hřištěm v autě, když jsem šla běhat," zamumlala jsem rychle. Mé kuře vypadalo opravdu zajímavě.

Anne se zastavila, ale když jsem vzhlédla, taky se dívala do talíře. Jazykem přejížděla po vnitřní straně tváře.

„Huh."

Přikývla jsem.

„Viděl mě."

Anne se kousla do rtu. Pak se zasmála.

„Anne!" vykřikla jsem zděšeně nad faktem, že se smála tak trapnému okamžiku.

Zavtipkovala: „Kráva řekla „přistihla jsem"."

Co nejlépe jsem se pokusila se tomu nepoddat, ale sledovat, jak její obličej zčervenal, zatímco se třásla v záchvatu smíchu, musela jsem se připojit. Navzdory tomu, jak bolelo o tom přemýšlet, smích byl v tu chvíli něco jako obranný mechanismus.

Poté, co se smích vytratil, potřásla hlavou; sem tam se uchechtla, dokud jsme obě nebyly znovu tiše.

Anne si odkašlala, upila džusu, než řekla: „Neboj. Pokud se tě pokusí zkontaktovat, budeš vědět, že se cítí provinile. Ale." Ukázala na mě prstem. „To bude znamenat, že taky něco cítí. Proč by se tak jinak cítil?"

Přikývla jsem.

„To dává smysl."

„Už tě kontaktoval?"

Ta otázka mě přiměla se zamračit. Vůbec jsem neslyšela vyzvánění. Sáhla jsem, ale nahmatala jsem prázdnou kapsu. Posadila jsem se, zuřivě se ohmatávající.

Pak jsem se rozhlídla po kuchyni, Anne mi věnovala divoký pohled, ale nic neřekla. Podívala jsem se k sobě do pokoje, koupelny, mezi polstry na gauči, než mě polilo, na kůži se mi objevila husí kůže.

„Anne." Zavřela jsem oči, byla jsem nebezpečně blízko frustrovanému pláči. „Upustila jsem mobil někde mezi tím hřištěm a tady," zakňučela jsem.

Vstala.

„Seš si jistá? Prozvoním tě." Ťukala prsty do mobilu, než si ho přiložila k uchu.

Obě jsme ztuhly, tiše jsme čekaly, až něco uslyšíme, ale vyzvánění odnikud nepřicházelo.

Zalapala po dechu.

„Co?"

Trápila jsem se.

„Je to vypnuté."

Svěsila jsem hlavu, zakryla jsem si obličej rukama.

„Měla jsem zapojené sluchátka, cítila bych to!"

„No, možná to byl šok, který všechno zablokoval, a necítila jsi, když ti vypadl."

Vyfoukla jsem tváře s dechem, pokoušela jsem se zůstat klidná.

„Mohly bychom ho jít hledat, jestli chceš?"

Přikývla jsem. Poslední věc, co jsem chtěla dělat, bylo jít zpátky, ale měla jsem tam všechny kontakty a zprávy. Nezmiňuji fotky a osobní aplikace.

Anne si vzala bundu, přičemž já jsem na sebe hodila svou.

„Bez obav," řekla. „Najdeme ho."

Její slova mě měla povzbudit, ale připadalo mi to, jako by to byla jen falešná naděje.

__________

Řekla bych jen... Ups?

Edited