Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-NINE

To jméno ve mně něco spustilo; což mohlo být poznání toho jména nebo reakce na něj.

Jeho úsměv trochu zeslábl, když jsem se jeho ruky chytil pevněji. Pustil jsem ji.

„Rád tě poznávám, Louisi."

Selene

Další den byl stejně tak nezáživný jako ten den předtím. Kromě toho, že Bridget zmínila, že ona a Niall už byli oficiálně spolu a že když mám přítele, více než ráda půjde na dvojité rande.

Musela jsem si o tom promluvit s mým „přítelem".

Nebylo to dlouho poté, co jsem se dostala domů, když mi Anne napsala, že zůstává u Liama.

Byla jsem ráda, že neviděla mé zklamání.

Můj pokoj byl studený, ale obě topení se pokazila, takže jsem to musela nahradit dekami. Ačkoli to nebylo dost, tak jsem šla do skříně a vytáhla jsem si deky z vrchní police.

Byla jsem na špičkách, konečky prstů jsem svírala malou deku, ale odmítla jsem si přinést židli z kuchyně. Potáhla jsem a sesypala se s tvrdou ránou.

Se zamračením, že se z deky ozvala hlasitá rána, jsem odbalila krabici s různými škrábaninami na ní.

Cítila jsem nostalgii, malá krabice obsahovala celý důvod, proč jsem nenechala nikoho jiného rozhodnout, co chci dělat se svým životem.

Nebylo to to troufalé psaní na starý a otrhaný papír, ale spíše rozhodnutí, co něco uvnitř mě zažehlo během posledních dvou let na střední.

Opatrně jsem zvedla papír a položila jsem jej na zem, četla jsem jednoduchou odpověď na jednoduchou výzvu, kterou jsem napsala před lety.

Výzva: Napiš o zvuku, barvě a vůni samoty.

Je to to, co přináší ohlušující ticho kromě vlastního rozedraného dechu, který se pokoušíš ustálit s tlukotem srdce. Je to svědění na prstech, které se touží dotknout jiné kůže než tvé vlastní. Je to to, z čeho se ti hrnou do očí slzy, netrpělivě čekáš, až to přestane, než vyskočíš z bledé kůže, která byla jednou pokrytá různými odstíny barev, a i tam dole mezi malými prasklinkami na rtech, které se přestaly kroutit nad slovy, které je rozesmívaly. Ostrý nádech nutí slzy vylít se každým okamžikem a v těchto okamžicích to cítíš... Vzpomínky sladké vůně ve vzduchu, která se prolíná s bolestivou připomínkou věcí, které jsou pryč a že ti nic nezůstalo. A tehdy tě to nejvíce zasáhne.

J s i   s a m a.

Jemně jsem se usmála nad těmi slovy, se kterými jsem bojovala, abych je vyjádřila, více specifikovala, cíl byl cestovat a psát. Celá situace poté, co jsem to řekla rodičům, je rozzuřila.

Nechtěli spisovatelku, chtěli právničku.

Potřásla jsem smutně hlavou. Ale když jsem se rozhlédla po pokoji, psaní nemohlo být pravdivější. Bylo to, jako bych si předpověděla vlastní budoucnost.

Sen, za který jsem tak bojovala, se zdál být minulostí. Nepřiblížilo se to k tomu, co jsem chtěla, a jen ta myšlenka mě deprimovala.

Co budu dělat zbytek života?

Číšnici?

Celou dobu jsem všechno dělala z nesprávných důvodů, protože jsem zapomněla, co mě tady v první řadě přivedlo.

Můj život byla naprostá fraška.

Neměla jsem žádné peníze, které bych ušetřila na cestování; kurz, do kterého jsem chodila, byl ještě více neužitečný, protože jsem poté nic nedělala.

Pořád jsem seděla sama ve studeném a chladném pokoji, neměla jsem s kým mluvit, žádné stránky nebyly popsané a žádný inkoust neodrážel mé myšlenky, které jsem si v mé mysli namalovala na plátna.

_____________

Tenhle díl je pouze výjimečně dneska.:) Normálně budou díly vycházet ve středu.

Někdy se to tak v životě stane, že všechno není tak, jak si přejeme, člověk se ale nesmí nechat zlomit. Musí vstát a bojovat za představu, jak to má vypadat.

Edited