SIXTY-THREE

1.6K 100 6
                                    

Další ráno se skládalo z toho, že Anne udělala palačinky a já jsem tajně krmila Beara vlastním jídlem.

Liam byl venku s kamarády, omluvil se, že nemohl zůstat déle. Bez těžkého srdce jsem to nechala být.

Bylo těžké netoužit po tom, co měla Anne s Liamem. Rozuměli jeden druhému a bylo těžké vidět jednoho bez druhého.

Když Liam odešel, sledovala jsem, jak Annino světlo lehce pohaslo.

„Selene," začala Anne tónem, který mi byl moc povědomý. Byl to ten tón, který používala, když dostala nápad a měla jsem pravdu, když řekla: „Proč nejdeme nakupovat a dát si jídlo tam, kde jsi pracovala, uh, vzpomínky!"

Byla tak nadšená a neměla jsem srdce na to, abych ji odmítla.

„Dobře. Ale neponesu ti tašky."

Její úsměv se zvětšil.

„Zrovna když jsem si myslela, že tě mám."

Než jsme odjely, dívaly jsme se s Anne na film. Připomnělo mi to ty časy, kdy jsme to dělaly v našem starém bytě, a uvědomila jsem si, jak moc jsme se změnily. Ale navzdory našemu růstu, nic nezměnilo fakt, že ty city by tam vždycky byly.

Byly asi tři hodiny, když jsme odjely.

Tohle mi na městě chybělo. Bylo nemožné mít matnou chvilku se všemi těmi projíždějícími auty, obchody byly plné figurín, které slibovaly perfektní outfity.

Anne si kupovala oblečení z každého obchodu, do kterého jsme vešly. Vůbec se nedržela zpátky a zajímalo mě, jestli tohle dělala, když byla sama, nebo jestli ji ovlivnila má návštěva. Ale soudě toho, jak klouzala od bodu A do bodu B, dostala jsem odpověď na mou otázku.

Zapamatovala si adekvátní obchod pro adekvátní příležitosti. Ale teď jsem nevěděla, jak vysvětlit, jaká příležitost to byla, trávila jsem čas sledováním jejího úsměvu a drmolení o módních radách, kterým jsem nevěnovala žádnou pozornost, protože vše, co jsem potřeboval, bylo mít její oblečení. Způsobem, když jsem se vrátila domů, jsem si mohla s sebou vzít kousek jí.

„Co si myslíš o tomhle?" zvedla roztomilý olivový komplet, vyrušující mě z transu.

„V tomhle budeš vyčnívat z davu, Anne." Usmála jsem se.

Asi o dvě hodiny později jsme šly do staré restaurace. Bylo to tam zalidněno jako o každém víkendu. Na vteřinu jsem se Anne téměř zeptala, co si dá, než jsem se sama tiše rozesmála.

Anne se na mě náladově podívala, než se rozhlédla po stolu.

Šly jsme k jednomu na konci, ale než jsem se posadila, to, co bylo přede mnou, mi vyrazilo vzduch z plic.

____________

U prvního odstavce jsem se lekla, koho to krmila. :DDDDDD

Edited

Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat