Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FORTY-FOUR

Teď máma spala v pokoji pro hosty, táta spal v ložnici a já jsem spala v Justinově pokoji.

Ne, Justin tady nebyl. Naléhal, že bych neměla spát na gauči, takže se vzdal jeho pokoje; který býval můj. Nonšalantně jsem mu poděkovala.

Ale bylo těžké usnout. Mohla jsem myslet jen na to, jak to všechno skončí. Byl to jeden z těch případů, kdy jsem si přála, abych mohla jít dál, když tohle všechno bylo za mnou; i kdyby to znamenalo, že bych šla dopředu o tolik, až by mi bylo třicet a viděla bych, jak se všechno vyvrbilo.

Vstala jsem z postele, rozhlížela jsem se po Justinově pokoji, který byl docela jednoduchý. Pomalu jsem šla ke dveřím.

Schody sem tam zavrzaly, ale došla jsem do kuchyně, kde jsem byla extrémně potichu, takže bych nevzbudila Justina.

„Selen?" no, asi ne tak moc.

„Promiň, brala jsem si vodu," zašeptala jsem.

Posadil se na gauči, byla jsem si jistá, že mžoural očima, protože jsem viděla obrys jeho paží, jak si třel obličej.

„Ne, to je v pořádku."

Přikývla jsem, ale uvědomila jsem si, že mě nemohl vidět, tak jsem šla zpátky.

„Jsi v pořádku?" zeptal se. Ta otázka mi zabránila v dalším kroku.

Otočila jsem se, šla jsem k němu, takže jsem byla u gauče.

„Upřímně." Povzdechla jsem si unaveně. „Ne."

Na to nic neřekl, ale můžu říct, že mi chtěl říct něco, co by mě utěšilo, ale nebyli jsme si blízcí a tak ta slova nepřišla.

„Měla bych jít spát," zamumlala jsem. Popřál mi dobrou noc a znovu jsem šla nahoru.

***

Natáhl ruku, aby mě chytil, než si mě přitáhl blíže. V obličeji měl zvláštní pohled; klidný a zároveň plný emocí.

„Zůstaň," zamumlal do polštáře.

Nemohla jsem se neusmát, když jsem se k němu přiblížila. Byla jsem dost blízko, abych cítila vlnu tepla, která vyzařovala z jeho kůže díky světlu, které prosvítalo oknem za mnou.

Držel mě dlouho. Jeho prsty dělaly malé tvary na mé kůži a na zlomek vteřiny jsem si přála, aby byly permanentní.

„O čem přemýšlíš?" zeptala jsem se, když jsem si všimla, že koutek jeho rtů byl lehce povytažený.

Jeho pohyby přestaly.

„O tobě, Selene."

Selene.

Selene.

Selene.

„Selene!" mé oči se otevřely, tvář se zformovala do zamračení, když jsem uviděla matčinu tvář.

Její ruka byla na mém boku, načež na mě zírala.

„Ježíši! Je těžké tě probudit." Pokroutila hlavou. „Snídaně je připravená."

Dveře za ní se zavřely a s nimi mé oči. Ale tak moc, jak jsem se nutila pokračovat v melancholickém snu, jeho obličej byl příliš rozmazaný a nepřicházel sám od sebe.

Kurva.

___________

To poslední slovo to tak nějak všechno vystihuje.:D 

Edited