Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-SIX

Kdybych mohla Harrymu říct, jak moc jsem jím byla pohlcena. Jak moc jsem věděla, co tím myslel, protože mě obtěžovalo, když jsem jej viděla s jinou holkou. A jak mě přivádělo k šílenství, když jsem nevěděla, kde a co si o nás myslí, spíše, co si myslí o mně.

Možná jsem mu měla říct všechno, co jsem k němu cítila a jak moc jsem se nutila čelit realitě: taky jsem se do něj zamilovala. Zamilovala jsem se do osoby, která více potetovala mé srdce než mou kůži.

Ale neudělala jsem to. Nemohla jsem.

Jeho slova mě zanechala bez řeči, kde se mé spořádané myšlenky o tom, co jsem k němu cítila, smíchaly do jednoho rozházeného a zamlženého kolotoče, zabraňující mému mozku vybrat správnou myšlenku a poslat ji ven z pusy.

Místo toho jsem se usmála, nemohla jsem ten úsměv skrýt a podívala jsem se na stůl před sebou, zatímco Harry žádal o účet. Odmítl nechat mě zaplatit a místo toho na mě mávl rukou.

Ale něco se změnilo mezi tím okamžikem, co jsme vešli dovnitř a vyšli ven.

Jak se na mě díval, zdálo se, že se na mě díval s čerstvými emocemi, které jsem nemohla rozluštit. Čím více jsem se je snažila rozluštit, tím více mě to přivádělo k šílenství, které zřejmě uměl ovládat jen on.

Šli jsme ulicí prát minut, protože nebylo místo, kde zaparkovat, když jsme přijeli. A během té chvíle si Harry našel mou ruku a propletl naše prsty, přitáhl mě k němu blíže, takže můj bok byl natisknutý na jeho.

Vzhlédla jsem na něj a našla jsem kulišácký úsměv a blyštící se oči, které mě vyzývaly, abych zkusila protestovat. Ale samozřejmě jsem to neudělala.

Když jsme byli oba v autě, zabzučel mi mobil. Myslela jsem si, že to byla zpráva od Anne, otevřela jsem ji ve spěchu a odhalila jsem Louisovo jméno.

Pokusila jsem se mobil zamknout, ale už bylo pozdě. Harryho oči ztvrdly a jeho čelist taky.

Polkla jsem vinu, která se drala na povrch a hrozila, že se vyvalí, zatímco Harry nastartoval a vyjel.

Oba jsme byli tiše, opřela jsem si hlavu o okýnko a zavřela jsem oči, abych odlehčila trapnost a přestala jsem se vrtět každé dvě vteřiny na sedačce.

Chvíli to tak trvalo, dokud auto ostře nezastavilo, nutící mě v panice vykulit oči, než jsem se podívala na Harryho, který se tvářil, jelikož jsme čekali na semaforu.

Přečetl si můj co to, sakra výraz a poškrábal se na šíji. Červené světlo ozařovalo jeho rysy.

„Nedíval jsem se na semafor," zamumlal potrhle, než se díval zpátky dopředu.

Zamračila jsem se nad jeho odpovědí, než jsem si všimla, jak se na mě koukl koutkem oka s lišáckým úsměvem.

Oh.

Tváře jsem měla horké a věnovala jsem mu grimasu, než jsem potřásla hlavou nad jeho tichým přiznáním.

Když jsme konečně dojeli, zaparkoval, nic jsem neřekla, přičemž jsem si odepla pás. Už jsem měla ruku na klice, ale než jsem otevřela, ohlédla jsem se na Harryho, abych viděla jeho ostré oči a jemný výraz.

Mé tělo se otočila a natáhla jsem se, takže mé rty zaútočily na Harryho. Zareagoval téměř okamžitě a dokonce mě chytil za vlasy, aby prohloubil polibek.

Když jsem se od něj odtáhla, jeho ruka sklouzla od mých vlasů k mé tváři, prstem přejel přes mé rty a pak k bradě.

„Dobrou noc," zašeptal.

„Dobrou," zašeptala jsem a vystoupila jsem.

O chvíli později vyrazil, sledovala jsem, jak jeho auto bylo v dálce menší a menší, vytvářející mezi námi prostor. Zdálo se, že vždycky to takové bylo.

Když jsem ho už neviděla, shlédla jsem na chodník. Pak jsem vytáhla mobil z kapsy a přečetla jsem si tu zatracenou zprávu.

Louis: Zavolej mi, až budeš moct (; xx

_________

Už jste si mysleli, že jsem zapomněla, cooooo?

No, zapomněla jsem, ale zase jsem si vzpomněla! A to byste asi měli ocenit, si mysim.

Tak koho myslíte, že si naše Selene vybere?

Děcka, jde to se mnou od desíti k pěti a od pěti k desíti. Dneska je středa... Zítra mě bude bolet hlava jak cyp...:D 

PS.22.6.2020: Zajímalo by mě, co jsem tak krutého prováděla, že jsem věděla, že mě bude bolet hlava jak cyp.:D

Edited