Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FORTY-FIVE

Ráno bylo nepopsatelné.

Rodiče seděli v naprosté tichosti, nenápadně na sebe pokukovali, když jedli.

Justin odešel na setkání s jedním jeho kámošem a říkal, že se pár hodin nevrátí. Objal mě, než odešel, omluvil se, v jaké trapnosti mě opouští.

Po snídani šel táta do studovny a máma seděla vedle mě, přičemž jsme sledovaly opakování holek, jak si kupovaly svatební šaty.

„Za dvacet let ti už nebudou, to ti můžu slíbit." Takové byly komentáře mé mámy po většinu show.

Slunko už zapadalo a začínaly mi padat oči, ale pokaždé, co máma promluvila na nadšené holky v televizi, jsem je otevřela.

Zazvonil zvonek, ale než jsem to stihla zaregistrovat, máma vstala z gauče a uhladila si košili.

Slabě jsem slyšela, jak se otevřely dveře a pak máma překvapeně pozdravila, než mě zavolala.

Měla vykulené oči mým směrem. Byla jsem zmatená, proč se na mě takhle dívala, než jsem se otočila, abych navázala oční kontakt se záhadnou osobou.

„Harry?"

Vyděsila jsem se; musela jsem se ujistit, že se mi to nezdálo a tak jsem párkrát zamrkala.

„Čau." Usmál se, ale mohla jsem říct, že byl nervózní.

Stála jsem tam s pusou otevřenou a otupělým výrazem, než jsem si uvědomila, jak hloupě jsem musela vypadat.

„Pojď dál." Připadalo mi, jako bych byla v pomalém a zasněném stavu, když mé tělo uhlo na stranu. Ihned mě svědily prsty, abych se jej dotkla; ať už to byly jeho ruce, které vykoukly z jeho bundy nebo jeho rty, které byly červené díky tomu, že si je nervózně kousal.

„Mami, tohle je Harry, Harry, tohle je moje máma."

Jeho úsměv doprovázel natáhnutí ruky, která se chytila máminé.

„Rád vás poznávám, paní..."

„Můžeš mi říkat Marlene," zavtipkovala, když přijala jeho ruku a podržela ji o pár vteřin navíc.

„Harry, proč si nepromluvíme nahoře?" navrhla jsem, načež jsem naklonila hlavu ve směru Justinova pokoje. Pořád jsem byla ve stavu, kdy jsem popírala Harryho přítomnost.

Harry přikývl, když mě vybídl, abych šla první.

„Pokud nás omluvíte, Marlene-."

„Ovšem!" vypustila máma, jakmile jí vyletěla ruka na hruď. Když jsme šli nahoru, dodala: „Je to jako za starých časů!"

„Mami!" podívala jsem se výhružně. Harry se za mnou zasmál.

„Bez obav, necháme otevřené dveře," škádlil. Máma se zasmála.

Když jsme došli do pokoje, zavřela dveře, než jsem se o ně opřela.

„Jak víš, kde jsem byla a proč si rozumíš s mou matkou?"

Samolibě se usmál a pokrčil rameny.

„Abych odpověděl na to druhé: s mamkama to umím. A to první-." Poškrábal se na bradě. „Jak se jmenovala? ...," zamumlala si tiše pro sebe.

Vyslovila jsem mé podezření.

„Byla to Anne?"

„Anne!" jeho oči se rozzářily. „To jméno mě zabíjelo."

„Anne ti řekla, kde mě najdeš?"

Harry se na mě zamyšleně podíval, než spustil ruce podél těla, šel blíže ke mně, takže jsem byla uvězněná mezi dveřmi a jeho tělem.

Jeho oči sklouzly k mým rtům, než zvedl ruku, hladil mě pomalu klouby po tváři, načež se usmál.

„Já jsem tě chtěl najít."

Harry

Byla jen pár palců ode mě, sledovat ten pohled mě zabíjelo. Byl to ten stejný pohled, který měla, než byla ochotná se mi odevzdat. Její oči zářily, přičemž se její dech zpomalil.

Můj palec přejel po jejím spodním rtu, lehce za něj tahala, než se vrátil, jakmile sklouzl k její bradě.

„Chci to, Selene."

Vypadala zmateně, než si uvědomila, co jsem řekl.

„Jo?"

„Jo." Uchechtl jsem se. „Chci tě."

Polkla, než přikývla.

„Dobře."

A pak jsem ji políbil; nejdříve jemně, aby to nebylo naléhavé. Ale když přitlačila, zvedl jsem ji a držel jsem ji proti dveřím a tvrdě jsem ji líbal.

Ta holka, kterou jsem držel, byl ten důvod, proč jsem byl v prdeli, když mi přišla na rozum.

Ale když se mé prsty zabořily do jejích džín a strčil jsem jí jazyk do pusy, uvědomil jsem si, jak v pohodě to bylo.

_____________

Harry je prostě týpek. Co k tomu více říct.

Podívejte se prosím, prosím na můj nový příběh The Survival, který se pomalu rozjíždí.:))

Edited