Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FIFTY-NINE

Věci s Harrym a mnou zůstaly celý týden napnuté. Vlastně to byl Lance, kdo mi dal výplatu místo Harryho.

Lance byl velmi sladký chlapík navzdory jeho drsnému postoji. Někdy mi přinesl kávu a seděl se mnou během oběda, zatímco Harry kouřil venku.

Nevím, co s ním bylo, ale nechystala jsem se s ním mluvit, dokud by se nevzchopil a nedospěl. Ať to bylo cokoli, obtěžovalo ho to, až se mu pod očima začaly dělat tmavé prstýnky a i jeho kůže se stala nemožně bledou.

Ačkoli doby, kdy i já jsem začala formovat věty jako on, byly ignorovány a odešel z místnosti. Po pár dnech jsem to vzdala.

Teď, když jsem dokončila pro dnešní den poslední práci, má mysl byla frustrovaná a naštvaná. Nenáviděla jsem, když jsem Harryho viděla tak naštvaného a roztrhnutého mezi prací a kdo ví čím. Požíralo ho to zaživa.

Harry a Lance ustoupili, aby probrali pár věcí, zamkli obchod a vyměnili ceduli „Odpolední pauza", protože neměli jinou ceduli než „Otevřeno" a „Zavřeno".

Ozvalo se zaklepání na zadní dveře, moje dveře byly lehce pootevřené, takže jsem se jen zaklonila na židli, uviděla jsem postavu u dveří. Skoro jsem spadla.

S roztřesenýma nohama jsem šla k němu. Držel krabici a díval se druhým směrem. Ačkoli mě koutkem oka viděl, a když přišel na to, co jsem byla zač, jeho oči se vykuleně vytřeštily.

Otevřela jsem dveře.

„Louisi?"

Jeho pusa byla lehce povislá, než pokroutil hlavou.

„Selene, co tady děláš?"

Uhnula jsem stranou, abych ho pustila dál, než pustil krabici, zavírající za sebou dveře.

„Pracuji tady," odpověděla jsem.

Pořád vypadal dobře. Jeho vlasy byly lehce nerovné a jeho styl mu seděl jako sexy klukovi v příbězích, do kterého se všechny holky zamilovávaly. Sakra, ochutnala jsem ho, nebo lépe řečeno, on ochutnal mě.

Nad mou odpovědí se zamračil, ale zvědavý úsměv pořád pohrával na jeho rtech.

„Vážně?"

Přikývla jsem a usmála jsem se. Kdybych měla být upřímná, chyběla mi jeho společnost. Poté, co jsem mu napsala, že jsem si našla někoho jiného, neozval se mi. Ale jak jsem se dívala na muže před sebou, uvědomila jsem si, co všechno dobrého jsem ztratila.

„Chyběla jsi mi," řekla jemně.

Moje tělo porazilo mou mysl, přinutilo mě ovinout paže kolem něj a cítila jsem jeho teplo navzdory zimě, která byla venku.

„Taky jsi mi chyběl."

Najednou Louis ustoupil. Zmatená jsem se na něj podívala, ale díval se mi přes rameno. Následovala jsem jeho pohled, abych se setkala s naštvaně vypadajícím Harrym.

„Harry," pozdravil Louis.

„Louisi." Jeho hlas byl přitažený, když ho chladně pozdravil s přikývnutím. Jeho oči přeskakovaly mezi mnou a Louisem, pokoušel se dát si něco dohromady. Ale jak mohl? Nevěděl o mně a Louisovi.

Pak se má mysl vrátila k večeru, kdy Harry a já jsme šli do restaurace, jak mi Louis napsal a Harry si toho všiml. Připadalo mi to tak dávno. Určitě si to nepamatoval.

Ale všimla jsem si, jak vyhodnotil Louise, s takovým nepřátelstvím a zábleskem v očích, zdálo se, že mu vyhrožoval, nemohla jsem si pomoct, ale přemýšlela jsem, že možná si ten večer připomněl.