Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-NINE

Silné bouchání do zad mě probudilo. Pak další. A pak ještě dvě další rány. Nakonec jsem se otočila a viděla jsem velice zle vypadající Anne.

„Proč jsi mi včera nezavolala?" zakřičela. Vlastně, nedokázala jsem říct, jestli ječela nebo mi tak bušilo v hlavě, zdálo se, že to všechno zesilovalo.

„Ani jedna zpráva, abys mi dala vědět, že jsi v pořádku."

Ruku měla v bok, v druhé držela polštář.

„Promiň," zamumlala jsem. Schovala jsem si obličej pro uklidnění, ale pak mě studený vzduch štípl do kůže.

„Jdeš pozdě do práce," prohlásila, než za sebou zavřela dveře. Rychle jsem se posadila, podívala jsem se na hodiny a uvědomila jsem si, že jsem měla už hodinu zpoždění.

„Sakra," zanadávala jsem. Na vteřinu jsem přemýšlela, že bych zavolala, že je mi špatně...

Vzala jsem mobil a vytočila jsem kancelář. Zvedl to manažér, zdál se trochu naštvaný, ale poté, co jsem mu zalhala, že mám žaludeční problémy, souhlasil na volnu, pátek, volno, takže jsem měla tři dny volno.

S poděkováním jsem zavěsila. Cítila jsem se hrozně, že jsem lhala, ale v tuhle chvíli mi praskala hlava.

Vstala jsem, šla jsem si pro prášky. Anne byla v kuchyni, chystala si věci.

„Anne," zakoktala jsem. Podívala se na mě.

„Opravdu se omlouvám. Nechala jsem si mobil v autě, takže jsem si na něj ani nevzpomněla. Nechtěla jsem, aby ses bála."

Váhala, ale resignovaně si povzdechla.

„Bála jsem se, protože jsi ho akorát potkala a nechtěla jsem, aby se ti něco stalo."

„Já vím." Usmála jsem se. Podala mi sklenici vody.

„Díky."

Anne nic jiného neřekla, jednoduše si vzala věci a odešla.

Vypila jsem vodu, ale chtělo se mi zvracet z chuti, která mi zůstala v puse. Bylo to, jako bych mohla ochutnat všechno najednou.

Šla jsem ke gauči a posadila jsem se. S úsměvem na rtech jsem vzpomínala na události, které se odehrály, než mě Louis odvezl domů před pár hodinami. Zdálo se, že mu nevadila celá ta věc s městem, o což jsem se vůbec nestarala. Starala jsem se jen o to, abych se pokusila oživit tu senzaci, kterou minulou noc vytvořil.

Louisovy rty se tyčily nad spalující bolestí, která pulsovala při pevném stisku jeho rukou na mých stehnech. Pořádně se usadil, než jeho jazyk vyplul z jeho rtů do mé-.

„Zapomněla jsem si klíče!" vrazila Anne do dveří, děsící mě k smrti.

Zamávala, než odešla. Seděla jsem tam, srdce mi splašeně uhánělo, kroutila jsem hlavou nad pulsem, který mi znovu vyletěl.

V hlavě se mi promítl Harryho zmatený obličej; jeho pootevřená ústa a zavřené oči, když se mé tělo pohybovalo proti jeho. Pak Louis přerušil tuhle myšlenku jeho rošťáckýma očima a pracujícím jazykem.

Naštvaně jsem zaskuhrala nad konfliktem pocitů, kterým si mé tělo procházelo.

Nebylo pochyb, že oba měli nějaké výhody. Nebyla to ta stejná situace, takže by nebylo fér, kdybych je porovnávala. Ale i kdybych měla, měla bych speciální a jedinečně spojení s oběma.

Harry byl více takový „ukážu ti a nechám tě, abys chtěla více", zatímco Louis byl „podívej, co ti dokážu dělat". Jednoduše by se mohli zaměnit, oba měli stejný dopad na mé tělo, ale nezaměnili se.

Harryho ruce zanechaly hluboké známky, které stále měly na mé kůži bodavý pocit, zatímco Louis zatlačil hlouběji, než přes ty plošky přejel svýma rukama, sem tam ten pocit vyrušil.

Jejich oči byly největším rozdílem mezi nimi. A nemyslím barvu.

Harryho oči mi řekly, jak zachycená jsem byla, táhl mě dovnitř, takže jsem byla v transu, zatímco on převzal kontrolu, nutil mou temnou stránku jít do nebezpečné posedlosti. Byly lákavé a nepopíratelně podmanivé, takže jsem viděla jen ho a znovu ho.

Louisovy oči mě vyzývaly, jestli si troufnu se odtáhnout, i když zatraceně dobře věděly, že ne, nemohla jsem. Mám pocit, že mi dal více možností, což mělo dopad na mou jemnější stránku.

Znovu jsem zaskuhrala. Teď jsem mohla mít obojí, i když jsem měla na Harryho v tu chvíli zapomenout. Ale hádám, že je to nedosažitelné, to vytváří nápad úspěšného dosažení.

_______________

Komu byste dali přednost? Harry nebo Louis? Pro mě dost zapeklitá otázka! Jak byste vůbec řešili takovou věc? :D

PS. 22.6.2020: Jsem ráda, že jsem se ani tehdy k tomu nevyjádřila, protože ani teď nevím, jak bych se rozhodla.:D

Edited