Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FORTY-ONE

Začal mi zvonit mobil hodinu předtím, než jsem musela vstát a chystat se do práce.

Ospale jsem nepřečetla, že mi volala máma, zvedla jsem to a byla jsem si vědoma, že to je ona, až promluvila.

„Selene." Brečela.

„Mami?" posadila jsem se pomalu a odtlačila jsem přikrývku stranou, byla jsem zmatená, proč by mi volala tak brzy a brečela by.

„Selene, musím ti něco říct."

Má mysl šla rovnou k tomu nejhoršímu.

„Je táta v pořádku?"

Potáhla, než odpověděla: „Tvůj táta je v pořádku. Více než by měl."

Všimla jsem si, že se její tón změnil na něco hořkého.

„Tak co se děje?"

Chvíli byla tiše, než vzlykla.

„Našel si někoho jiného."

Vyschlo mi v puse. Nemohla jsem přijít na to, o čem to mluvila, zda to byl šok nebo jednoduše proto, že bylo příliš brzy na to, aby můj mozek fungoval.

„Co tím myslíš?"

Slyšela jsem, jak polkla, než zaskučela.

„Tvůj táta si našel milenku. A teď jsem-." Dusila se. „V pokoji pro hosty. Spím tady pár nocí a hádám, že to na mě konečně dolehlo. Cítím se tak sama, Selene."

Dech, který vylétl z mých rtů, byl hodně náročný.

„Myslíš si, že lžu? Selene, tvůj táta a já jsme už nějakou chvíli nebyli v pohodě. Dlouhou chvíli. A abych byla upřímná, nemyslím si, že to sama zvládnu."

Zamračila jsem se, když mě to napadlo. Ta myšlenka mě obtěžovala, ale musela jsem se zeptat na odpověď, která by mě přiměla jemně nadávat.

„Chceš, abych se vrátila?"

Máma si povzdechla. Už jsem ji viděla, jak se držela za kořen nosu.

„Ano. Vím, že se věci po našem posledním setkání nevyvinuly dobře-. Nebo minule. Ale pomohlo by mi, kdybych měla někoho po svém boku."

Zajela jsem si rukou do vlasů, než jsem si přejela po obličeji.

„Dobře." Povzdechla jsem si. Má mysl se pokoušela vymyslet výmluvu, proč bych nemohla přijet, i když jsem souhlasila. Musela jsem tyhle myšlenky zahnat, protože mi vyklouzlo: „Budu tam co nejdříve."

Poděkovala mi, než zavěsila.

Bylo divné přemýšlet nad tím, že si táta našel někoho jiného. Trochu to dokonce bolelo. Dva lidé si mysleli, že budou spolu, dokud je smrt nerozdělí a pak se to naprosto změní.

Což, hádám, byla dobrá část; ta větší část vzpomínek byla zachycena do představy něčeho, co jednou zářilo životem.

Ale nevěděla jsem, proč jsem kvůli tomu cítila takovou ránu. Část mě hádala, že to bylo proto, že jsem pár let nebyla tou nejbližší. Pouto mizelo a bylo ještě smutnější o tom přemýšlet.

Potřásla jsem hlavou, než jsem si kolem sebe přetáhla přikrývku. Pořád jsem měla hodinu spánku.

____________

No, moc hezký výstup...

Edited