Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-EIGHT

Harry

Bolestí jsem se poškrábal na zádech a pažích poté, co jsem dokončil klienta. Chtěl něco na záda, což znamenalo, že jsem musel být v předklonu, abych se ujistil, že jsem měl každý detail. Úsměv na jeho tváři mi dal najevo, že jsem odvedl dobrou práci, což hádám, že se vyplatilo za tu únavu.

Chystal jsem se vstát a udělat si rychlou přestávku, když vešla malá holka s další malou holkou do obchodu, předpokládal jsem, že to byla její kamarádka.

Obě se něčemu hihňaly, ale okamžitě přestaly, když mě zahlédly. Ta první se začervenala a ta druhá se uculila.

„Co pro vás můžu udělat?" měl jsem zavírat před hodinou, ale potřebovali jsme více klientů za ten minulý týden.

„Dobrý," zamumlala ta první. „Ráda bych si pořídila rychlé tetování."

Věnoval jsem jí uklidňující úsměv a pokynul jsem jí na sedadlo přede mnou, ale zdálo se, že zaváhala.

„Bez obav." Uvažoval jsem. „Je to čisté, slibuji."

Ta druhá holka se zasmála poté, co se k ní ta první otočila.

„Nezvládnu to."

S přetočením očí ji ta druhá strčila stranou a zastavila se přede mnou.

„Potřebuji tetování, ale nemyslím si, že je tohle pořádné místo na židli." Zkřížila si paže na hrudi a věnovala mi rošťácký úsměv.

„Ou," poznamenal jsem. „Kde chcete to tetování? Na záda, nohu... nebo?"

Olízla si jazykem rty, než její oči spadly k jejímu spodku.

Má pusa se porozuměním pootevřela. Na vteřinu jsem zaváhal, ale nonšalantně jsem kývl hlavou.

„Přímo tudy."

Zavedl jsem ji dozadu, kde jsme měli lehátko pro tetování jako tahle a černý závěs, který by klientovi dodal soukromí.

Řekl jsem jí, aby si lehla na papírovou utěrku, kterou jsem tam dříve položil, vyměňovali jsme ji každý den, bez ohledu na to, jestli byla použitá nebo ne, zatímco jsem si chystal nástroje.

Když jsem se vrátil, ležela na zádech, na tváři měla samolibý výraz a pochopil jsem proč, když jsem přišel blíže a všiml jsem si, polovina jejího spodku byla naprosto odhalená. V duchu jsem poděkoval, že se oholila, vždycky bylo trapné, když přišel klient s křovím a očekával, že mu tam něco vytetuju.

„Takže to chcete přímo na pánev?"

Přikývla.

„Jaké tetování chcete?"

Zúžila oči.

„Jaké je vaše jméno?"

Věnoval jsem jí ostrý pohled.

„V klidu." Zasmála se. „Jen si dělám srandu... chci tam „ano" jednoduchým písmem."

Věřte mi, když řeknu, že bylo neuvěřitelně těžké se nad těmito požadavky nekrčit, ale bylo ještě těžší, když jsme si museli zachovat kamennou tvář.

Začal jsem proces dezinfekce a kdo ví, co ještě, a už se pode mnou kroutila, kousla se do rtu kdykoli má ruka v rukavici přišla do kontaktu s její kůží. To bylo normální, ale obvykle to začalo, až když jsem měl v ruce jehlu.

Poté, co souhlasila, že chce, aby to vypadalo tak, jak jsem to na ni navrhl fixem, začal jsem tetovat a pomalu obtahovat písmena.

Sem a tam vydala nepříjemné zvuky, ale když jsem tlačil na její kůži druhou rukou, abych se ujistil, že jsem nedělal nechtěné linky, jemně zavzdychala.

Má ruka se okamžitě odtáhla a místo toho jsem našel jinou pozici, abych dokončil její tetování.

Slyšel jsem, jak se zadní dveře otevřely, a zamračil jsem se, protože zákazníci měli chodit předkem.

Nemohl to být Lance, protože šel před hodinou na rande s mou matkou, neboť slavili výročí.

„Lanci?" zakřičel někdo, potvrzující mi mé podezření.

„Vteřinku," odpověděl jsem. Nepoznával jsem ten hlas.

Dokončil jsem tu holku a udělal jsem vše, co bylo nezbytné, aby se to pořádně zahojilo, a vysvětlil jsem jí, co jsem dělal a co by měla dělat.

Beroucí ji za ruku, pomohl jsem jí dolů, když si stáhla sukni. Otočil jsem se k ní zády, přičemž jsem opatrně odešel a šel jsem si umýt ruce.

Chlápek kolem mého věku čekal vedle hromady krabic.

„Dobrý." Kývnul jsem.

Stál tam poté, co mě pozdravil, ale neřekl nic jiného, protože jsem musel za tou holkou. Trochu byla omámená, ale jinak neprojevila žádnou emoci, kromě malého zašklebení.

Poté, co odešly, vrátil jsem svou pozornost na toho týpka.

„Takže co jsou všechny tyhle krabice zač?"

„Ou, um, omlouvám se. Táta vám to nemohl osobně doručit. Říkal, že vám je poslal jako vždycky, ale potom, co zmínil jako „incident", to nechtěl riskovat." Pokrčil rameny.

Chápavě jsem přikývl.

„Nevěděl jsem, že Larry má syna."

Kousl se do rtu, načež zvedl ruce do vzduchu.

„Moc tady nebývám. Většinu času trávím v práci a ve škole."

Usmál jsem se na něj a natáhl jsem ruku.

„Promiň, jsem Harry."

Vrátil mi úsměv a taky natáhl ruku, aby tu mou chytil.

„Louis."

_____________________

Teda... Nemám slov. A bacha, dneska je čtvrtek, ne středa! :D

Edited