Vycházela jsem ze sprchy, když mi začal zvonit mobil. Na chvíli jsem přemýšlela, že bych to nechala jít do hlasové schránky, ale když na obrazovce svítilo Harryho jméno, utřela jsem si mokré ruce do ručníku a odpověděla jsem.
„Ahoj."
„Ahoj," odpověděl. „Tak jsem mluvil s Lancem o té situaci a souhlasil, abychom to zkusili."
Zavřela jsem oči a úlevou jsem vydechla. Pocit v mém břiše, který mě v noci nenechal spát, začal pomalu mizet.
„Moc ti děkuji, Harry." Usmála jsem se. „Nemáš ponětí, jak moc mi pomáháš."
Harry se uchechtl, než řekl: „Bez obav. Kromě toho, není to tak, že si nebudu užívat mít tě tak blízko... příliš blízko."
V jeho hlase byl rošťácký tón, který mi nemohl uniknout.
„Ou, jo?"
„Mhm... co teď děláš?"
Z krku mi unikl jemný zvuk, než jsem odpověděla.
„Zrovna jsem vylezla ze sprchy."
Harryho hlas byl nízký, skoro chraplavý.
„Co máš na sobě?"
Odmotala jsem si ručník z těla, pustila jsem ho na zem s jemným dopadnutím, byla jsem si jistá, že to slyšel.
„Už nic."
Linka byla na chvíli tiše, než bylo slyšet nějaké šuchlání. Nic neřekl, ale pak jsem uslyšela zavření dveří.
„Budu tam za chvíli, kotě."
Pak linka vypadla.
***
Můj obličej byl zabořený v jeho hrudi. Jeho prsty si hrály s mými mokrými vlasy.
„Bude těžké s tebou pracovat," promluvil, prolomil ticho, které se usadilo.
„Proč?" zeptala jsem se, ale věděla jsem to.
Zavrtěl se, takže jsem zvedla hlavu a podívala jsem se na jeho troufalý úsměv.
„Jsi neodolatelná."
Pokrčila jsem rameny.
„Možná musíš sám sebe ovládat. Nechtěl bych kvůli tobě dostat výpověď." Pokusila jsem se nesmát a místo toho zachovat si poker face.
Harry na mě zúžil oči, pokoušel se mě prolomit.
„Doufám, že vtipkuješ, protože ani náhodou tvoje roztomilá prdel nedostane výpověď."
Cítila jsem, jak mi zacukaly rty.
„Cokoli, co řekneš, šéfe."
V Harryho očích zajiskřilo, než se převrátil, takže byl nade mnou.
„Jak jsi mi to řekla?" jeho rty začaly oždibovat můj krk.
„Šéfe." Zasmála jsem se.
Odtáhl se, aby se na mě znovu podíval, tentokrát se usmíval.
„To je tak sexy. Říkej mi tak, jo?"
Kousla jsem se do rtu a pokrčila jsem rameny.
„Ano, pane."
Cítila jsem, jak se jeho tělo napnulo a vzhlédla jsem na něj, aby viděla jeho pootevřené rty a zatmavené oči.
„Teď to děláš neuvěřitelně těžké."
Paže jsem omotala kolem jeho krku, načež jsem se zasmála, než jsem si ho stáhla dolů, takže jsme měli hruď na hrudi.
„Uklidni se, maličký."
„Maličký?" zeptal se skepticky. Pak si odfrknul.
„Kdyby něco, řekl bych spíš mega-."
„Harry!" držela jsem ho pevněji, přičemž jsem se mu smála do ramene.
Jeho paže se omotaly kolem mého pasu, jeho váha byla na mně, když jsem zavřela oči a užívala jsem si pocity, které ze mě vytahoval. Byl to pocit plnosti a pocit jistoty ohledně sebe samé.
Ne že bych to předtím necítila nebo něco. Ale zdálo se, že Harry to udělal tak, že nebylo na světě nic lepšího, než to, co bylo před ním.
Viděla jsem to, když byl s Jane a teď jsem měla jeho paže kolem mě, jeho kůže byla na mé, cítila jsem, jak se mnou dělal tu samou věc. Ne ve smyslu, kdy dělal stejnou věc s každou holkou, ale více jako že si v každém našel výjimečnou cestu a držel ji před dotyčným. To byl Harry.
To byl můj Harry.
_____________
Říkám to pořád, ale kde je můj Harry?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
PS. 4.7.2020: Myslím si, že je na tom gifu za tím stromkem, ale já jsem příliš slepá, abych ho viděla, takže radši skuhrám brečím, kde je můj Harry, a pak, když náhodou povykoukne, tak dělám hrdinku, že nikoho nepotřebuju = life is hard so then you'll die...
