Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

SIXTY-FIVE

„I've been thinking about the future

And I've been thinking about the now

I know we're gonna be together

I just don't know how"

***

Cesta domu byla rychlejší, než jak jsem si představovala. Možná to byla silná touha být pryč, to způsobilo, že dlouhé hodiny sezení utekly.

Moje sousedka z druhé strany ulice říkala, že mi vyzvedla balík, když jsem prošla kolem jejího domu. Poděkovala jsem jí a řekla jsem, že tady budu zbytek dne, takže není třeba spěchat.

Ale když jsem se dostala domů, hodila jsem klíče na linku a začala jsem se svlékat, zajela jsem si rukou do vlasů dlouhých po ramena.

Nechtěla jsem slyšet nic jiného. Chtěla jsem se zabalit do malého světa, který jsem si vytvořila. Na ničem jiném nezáleželo a nikdo jiný by mě v noci nedržel. Mohla jsem se vrátit k tomu, jak to bylo dřív.

Jen já.

Ale neoklamala jsem se. Nechala jsem za sebou kousek sebe. Ačkoli tak to muselo být.

Jako by toho dneska nebylo dost, ozvalo se jemné ťukání na okno, než to bylo naléhavější.

Vzala jsem deku a vyklouzla jsem ven, sedla jsem si na lavičku chráněnou před deštěm. Zabalila jsem se do jemného materiálu a zírala jsem do zatažené oblohy.

Má hlava se nepokoušela přemýšlet o Harrym. Nebo Jane, která seděla vedle něj. Nebo jejich dítěti, které Harry tak ochranitelsky držel. Bylo vtipné přemýšlet o tom, jak tak krásná věc zničila další. Ačkoli se zdáli být šťastní a to se na světě počítá.

Sáhla jsem si rukou pod lem džín a nepozorně jsem si přejela po slově, které na mé kůži vytvořil, než navždy odešel.

„Slíbil jsi to," promluvila jsem do větru, doufala jsem, že by má slova byla k němu donesena. Ale byly umlčeny deštěm.

„Slíbil jsi mi to," zakňučela jsem k nikomu. „Slíbil jsi mi to." Brečela jsem. Rukama jsem si zahanbeně schovala obličej.

„Slíbil."

Mé ruce byly mokré a na vině nebyl déšť. Takhle mi to připadalo jako hodiny.

Byla mi zima a štípal mě obličej. Mé oči byly unavené z toho, jak jsem je rukama tvrdohlavě utírala, má mysl říkala mým očím, aby přestaly brečet. Ale bylo nemožné to uposlechnout.

Šla jsem dovnitř, musela jsem namáhat oči, abych viděla na pár jardů.

Naštěstí jsem měla zapnuté topení, takže jsem byla přivítaná teplem.

V televizi nic nebylo a pořady, které jsem měla na Netflixu, byly pozastavené, protože jsem musela počkat na další série.

Prohrabala jsem se ledničkou, rozhodla jsem se pro láhev mého oblíbeného vína, které jsem si schovala na emoční dny, jako byl tenhle.

Už jsem byla u druhé skleničky, když se ozval zvonek.

Sakra.

Zapomněla jsem na sousedku a nechtěla jsem být takhle viděna. Ale měla jsem rozsvíceno, takže jsem se nemohla schovat a předstírat, že spím.

Načechrala jsem si vlasy a pak jsem do nich zajela rukou, stejně tak s pomačkaným oblečením.

Šla jsem ke dveřím. Úsměv na mém obličeji, který byl pro mou sousedku, povadl, protože to nebyla dáma z druhé strany ulice. Prošel mnou silný pocit nevolnosti.

Jeho oči byly zelené a jeho vlasy stažené dozadu, černé tričko zakrývalo nějaká tetování, zbytek byl na jeho pažích viditelný.

„Ahoj." Jeho oči se po mně potulovaly.

Má mysl začala uhánět a srdce se pokoušel s ní držet krok. Nemohla jsem plně registrovat, co se přede mnou dělo, tak jsem byla zaskočená myšlenkami, které jsem tak silně potlačovala.

Když stál přede mnou s mou rukou v jeho, shlížel na mě. Jeho oči sklouzly k mým rtům, než mě na ně políbil.

Nemohla jsem zastavit záblesky z minulosti, které se vracely s kolotočem emocí. Třes v mých rukách nepřestal a člověk přede mnou vypadal stejně jako ten, o kterého jsem přišla. Ale bylo to něco jiného.

„Chci to, Selene."

A nemohla jsem si pomoct, cítila jsem, že smysl ztráty se zastavil ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře.

„Miluju tě," promluvil. „Tak tě miluju, Selene."

Jednou jsem si řekla, že v perfektním světě, co se má stát, se stane. Že bych se zastavila od utíkání kdykoli, kdy bych měla pocit, že mi zůstala poslední věc. Že na ničem jiném nezáleží, než být zastavena osudem, který naléhal, abych čelila faktu, že nemůžu utéct od božské správnosti, jež byl muž přede mnou.

Pak mě to zasáhlo. Ten kousek mě, o kterém jsem si myslela, že jsem přišla, vrátil se ke mně, protože se ukázalo, že byl můj. A tentokrát bych si ten kousek, který se tam hluboce do mě zaryl, nechala.

„Harry."

_____________

KONEC.

Ale ještě bude jeden bonusový díl, tak si ještě tenhle příběh nechte v knihovnách.:)

Pořád se vám chce brečet??

Edited