Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-EIGHT

Louis mě vzal do vřelého objetí, pažemi mě pevně stiskal.

„Ahoj," zašeptal, než mě pustil.

„Ahoj." Usmála jsem se.

Šli jsme k blízké lavičce, posadili jsme se jen pár palců od sebe. Kolem nás nebylo moc lidí, většina si hrála s dětmi.

„Takže, já, uh." Shlédl do země. „Trochu jsem neměl čas naplánovat něco vznešeného." Pokrčil rameny. „Došel jsem k tomu, že jít na oběd bylo takové... Nevím. A jít na večeři bylo moc formální."

Myslela jsem si, že nebyl ten typ kluka, co plánuje; což bylo v pohodě, takže jsem nabídla: „Můžeme se jen projít. Bez obav."

Věnoval mi šílený pohled, než se uchechtl.

„Ne, to jsem nemyslel." Zamračila jsem se, způsobila jsem, že to rozvedl. „Něco malého jsem naplánoval, ale nevím, jestli se ti to bude líbit."

Jeho modré, skoro tmavě šedé oči na mě hleděly.

„Co je to?"

Váhavě si jazykem olízl rty.

„Je to místo za městem, kam musíš zavolat o rezervaci, slibuji, že to není dále než dvacet minut. Mám rád ten klid."

Přemýšlela jsem nad tím návrhem. Kdybych byla unesena klukem přede mnou, no, jeho vzhled by nebyl něco, na co bych si stěžovala. Ačkoli myšlenka opustit město s klukem, se kterým jsem se sotva setkala, byla jsem trochu nervózní. Ale upřímnost v jeho očích mi dodala odvahu, kterou jsem potřebovala.

„Dobře," souhlasila jsem.

„Jo?" vypadal překvapeně, skoro jako by čekal, že odmítnu a vyberu pro nás oba něco, kde bychom nemuseli jet bůh ví kde.

„Jo." Zasmála jsem se nervózně.

Jeho ruka se natáhla pro mou, než se postavil. Byl jen o pár palců vyšší než já, ale to znamenalo, že když jeho oči střelily dolů, bylo jasné, že se díval na mé rty.

Louis se usmál, táhl mě za ruku, takže mé tělo narazilo do jeho.

„Naživo jsi krásnější, víš?" polkla jsem. „Bál jsem se, že se nachytám nebo něco," zašeptal s lehkým smíchem na konci.

Nemohla jsem si pomoct a zahihňala jsem se.

„Taky vypadáš docela dobře."

Zasmál se.

„To vím."

Praštila jsem ho lehce do ramena poté, co jsem převrátila oči.

Zavedl nás k jeho autu, které bylo zaparkované u obrubníku, než jsme nastoupili.

„Můžeš vybrat hudbu," řekl, než zapojil mobil a nastartoval. Pohltil mě divný pocit, když jsem opatrně vzala jeho mobil. Byl to hlavně fakt, že jsem držela jiný mobil než svůj.

Klikla jsem na YouTube, než jsem našla písničku, která mi hrála v hlavě od rána. Možná bych se jí tak zbavila.

„He's got so much love for her

But he doesn't know what to do

Sitting in the car

Waiting outside of school

He's in for a heartbreak if it's all been blind faith

From my point of view-."

Podívala jsem se na Louise, který pokyvoval hlavou na pomalý beat písničky.