Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FIVE

Ve vlastním domě jsem se cítila skoro jako hovno, když jsem trpělivě čekala, až se Anne vrátí. Seděla jsem ve tmě a sjížděla jsem Pinterest. Nebyla jiná možnost, než jí říct o tom, co Liam říkal, nebylo by fér, kdybych si to nechala pro sebe; řekla bych to Anne a pak by ona byla ta, kdo by se rozhodoval, co dál.

O hodinu později se klika u dveří pohnula, než Anne vešla dovnitř. Světla se rozsvítila a rychle jsem zamrkala, zvykala jsem si na náhlou jasnost v pokoji místo malé obrazovky v ruce.

„Ahoj," pozdravila jsem ji. „Jak to šlo?" mé oči ji sledovaly, jak položila mobil a klíče a skočila na sedačku vedle mě.

„Úžasně by bylo srozumitelné." Zasněný povzdech jí unikl ze rtů. „Byl tak sladký." Podívala se na mě. Její oči zářily, aby mi řekla více.

„A zařídil, aby to byl večer jenom o mně, jako, dával mi přednost před sebou celý večer!"

Nemohla jsem si pomoct a usmála jsem se nad jejím vzrušením. Uvnitř mě nebyl ani střípek, který by byl ochotný jí říct o Liamovi, ne potom, jak šťastná byla, alespoň ne dnes večer. Nemohla jsem jí tu noc zničit, ne potom, co byla tak z toho kluka zklamaná, ale vzpomněla jsem si, jak roztrhaný Liam byl, bylo to velmi těžké.

„Mám radost, Anne." Alespoň to byla pravda.

Zamračila jsem se, její závrať pomalu odpadala, jako by vycítila, že se něco dělo.

„Ale...?"

Polila mě vlna paniky, šrotovala jsem mozek, aby mi něco poslal, cokoli, abych zakryla strašné lhaní. Pravda byla, že jí bylo dost těžké lhát.

„Ale políbil tě?" skoro jsem si sama se sebou plácla, když jsem sledovala, jak se její úsměv rozšířil.

Přikývla.

„Byli jsme v autě," začala. „A váhal, jak mi něco říct a pak řekl „víš, co... možná ti to nejsem schopný říct... Takže ti to ukážu... jestli je to v pohodě" a pak se pomalu naklonil blíže, než se otřel o mou tvář a." Shlédla do klína. „BUM!" tleskla a vylekala mě, než se zahihňala.

„Zatraceně, Anne!" zasmála jsem se.

„Promiň," vydechla. „Ale jo, dal mi pusu a byl to tak jemný a něžný polibek. Bylo to tak Niallovské."

Vyrovnaně jsem se na Anne podívala a na vteřinu jsem žárlila. Chybělo mi být klidná, věděla jsem, že byl někdo, kdo si tohle o mně myslel. Kdo se na mě podíval, jako Niall na Anne, věděla jsem, že nebylo více než utišování v něčí náručí, dýchající a promlouvající se do jeho pavučiny emocí.

Ale to bylo něco, co jsem věděla, že se brzy nestane. Dobré věci nepřicházely mrknutím oka a zatraceně dobře jsem věděla, že by to byla nějaká doba, než bych se zase zamilovala. Potlačila jsem tu myšlenku.

„Víš, teď jsi zpátky a mám trochu hlad. Myslím, že půjdu koupit nějakou svačinu a oběd na zítra," řekla jsem, přičemž jsem vstala.

„Ou, um. Vem si něco pro sebe." Usmála se potrefeně. „Niall a já jdeme zítra znovu ven."

Usmála jsem se a přikývla jsem, když jsem si obouvala boty a vzala jsem si Anninu bundu z věšáku u dveří.

„Za chvíli budu zpátky."

Rukama jsem si prohledala svou bundu, než jsem si uvědomila, že jsem mobil nechala na sedačce. Taky jsem se vrátila pro peněženku na stolku a vyšla jsem ven.

„Vezmi mi nějaké čipsy!" zakřičela Anne, když jsem za sebou zavírala dveře.

Čipsy, to je ono...

______________

Niall nebo Liam?    

Edited