Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FORTY-THREE

Selene

Chaos.

Kdyby bylo jedno slovo, které bych musela použít, abych popsala situaci před sebou, bylo by to chaos.

Máma křičela na tátu, táta křičel na mámu, přitom ani jeden neposlouchal, co ten druhý říkal.

Justin se pokoušel uklidnit tátu, říkal mu, aby se nepřepínal. Pokoušela jsem se uklidnit mámu, ale nevěděla jsem, co říct někomu, kdo byl podváděn, zvláště stejné osobě, která byla moje máma.

„Dost!" zakřičela jsem. Všichni tři se na mě otočili.

„Takhle se absolutně nikam nedostaneme," vypíchla jsem. „Proč si vy dva nesednete v obýváku, takže to probereme pořádně a prostě se to celé vyřeší?"

Chvíli bylo ticho, než oba rodiče šli do obýváku. Justin šel taky, ale natáhla jsem ruku.

Vypadal zaskočeně, ale pochopil a jednoduše přikývl.

Posadila jsem se před ně, oba seděli na konci gauče.

„Teď," začala jsem, otřela jsem si dlaně, protože jsem neměla ponětí, co bych měla říct nebo udělat dál. Čekali na mě, ale připadalo mi divné, abych jim říkala, co mají dělat vzhledem k tomu, že mi to dělali většinu času.

„Tati, ráda bych slyšela, co bys řekla na... no, ty víš."

Vypadal, že je mu to nepříjemné, odkašlal si, než polknul a zadíval se na místo na podlaze.

„Dobře, tvoje matka byla zaneprázdněná-."

„Ne," přerušila jsem ho. „Když podvádíš, neobviňuješ z toho tu druhou osobu. Je to na tobě, protože to ty jsi padl pokušení. Nikdo tě netlačil nebo nenutil. Ty ses pro to rozhodl."

Poposednul si, oči měl plné viny, než pokračoval.

„Už dříve jsem si jí všiml. Byla, uh, byla tak uchvacující. Pak, když jsem s ní konečně mluvil, nemohl jsem tomu pomoct. Uvědomil jsem si, že tu ženu chci, ale když jsem ji měl, bylo to něco jiného. Nebyla tím, s kým jsem cítil spojení. Co se stalo mezi námi, bylo ze zvědavosti a chtíče, ne z lásky."

V hrudi jsem ucítila hrubé zatáhnutí. Ten muž přede mnou byl můj táta. A popisoval mi jinou ženu než tu, která tiše plakala kousek od něj.

„Dobře." Nadechla jsem se, pomalu vydechl. „Mami?"

Vzhlédla od klína.

„Co chceš, abych řekla, Selene? Tenhle muž-." Podívala se na něj. „Mě podvedl s děvkou-."

„Marlene-."

„To ona je! Spala s Sheryliným manželem a pak spala s tebou," zavrčela máma, než vzlykla. Ruku měla položenou na hrudi a nemohla jsem si pomoct, ale bála jsem se, že by taky dostala infarkt.

Táta se ze všech sil snažil, aby nepřišel o důvtip, ale byla to jeho chyba. Bolelo to přiznat.

„Tati." Posbírala jsem veškerou odvahu, kterou jsem v sobě měla. „Miluješ pořád mámu?"

Přestala vzlykat a zadržela dech, tátovy oči zjemnily.

„Samozřejmě, že ano. Tahle žena je se mnou tak dlouho, nikdo mě nezná lépe. Uvědomuji si svou chybu a jsme ochotný udělat, co bude po mně chtít, aby mi to odpustila."

Velká část mě si oddechla, ale pohled na mou mámu mi řekl, že jsem se radovala příliš brzy.

„Nemůžeš." Dusila se. „Nemůžu ti odpustit." Táta se chytil za kořen nosu. „Uvědomuješ si, jak je to trapné? Všichni budou vědět, co jsi udělal, protože ta roztahovačka neroztahuje jenom nohy, ale i pusu. Ačkoli je to bezohledné."

Au.

„Nikomu to neřekne. Jsem si jistý, že nechce, aby o ní někdo mluvil."

Máma si odfrkla.

„Co sis nadrobil, to si musíš sníst. Uvidíš, co tím myslím."

Oba byli na chvíli ticho.

„Myslím si, že bude nejlepší, když si od sebe dáte pauzu. Nějaký čas o samotě vám prospěje."

„Nebudu se rozvádět," skočil do toho táta.

„Ne," namítla jsem. „Jen myslím chvilku, abyste si odpočinuli."

„Kam půjdu?"

„Marlene, ty nepůjdeš nikam-."

„Neptala jsem se tebe... Kam půjdu, Selene? Je to malé město, před nikým neuteču."

A tehdy mi přesně došlo, v jak posrané situaci jsem se ocitla. Ne jen, že jsem musela přijít s řešením, ale musela jsem se ujistit, že to řešení nevadilo druhé osobě, se kterou jsem bydlela.

„Dej mi minutku," řekla jsem, než jsem vstala.

Rychle jsem Anne napsala celou esej a v očekávání jsem se kousla do rtu. Odpověděla o pár minut později.

Anne: To sakra ne

Já: Anne, prosííííííííííííím. Nevím, co jiného mám dělat nebo kam jinam ji mám poslat, aby byla v bezpečí

Anne: Musíš přestat napravovat jejich problémy. Volají ti, když tě potřebují.

Já: Já vím. Máš naprostou pravdu. Ale není to v pohodě Anne

Anne: Víš, co, kdyby nebyli takoví... souhlasila bych, ráda bych pomohla. Ale nemůžeš dovolit, aby tě takhle vycucávali. Chceš jim pomoct? Zůstaň tam. Ujisti se, že si na sebe zvykli. Kromě toho, že budeš nárazník. Plus, možná s nimi utužíš vztah.

Chvíli jsem přemýšlela o tom, co řekla, ale nebyla jsem si jistá, jak dlouho budu moct zůstat, nebo proč na mě tak tlačila, abych neodjížděla.

Já: Faaaaaaajn

Anne: Zvládneš to (:

Položila jsem mobil, než jsem zase vešla do místnosti.

„Změna plánu."

____________

Tak to bylo od její mamy dost netaktní krok. A jako, ty bláho, no, nevím, je to celé postavené na hlavu.:D

Edited