Black Ink // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FORTY-TWO

Harry

Zeptal jsem se Jareda, jestli si byl jistý, že tohle bylo číslo Selenina bytu, vzhledem k tomu, že jsem znal jen budovu, ale věděl, který byt to byl, protože on byl ten, kdo tam nechal ten mobil.

Trval na tom, že to byl on, a vystoupil jsem z auta, abych našel to číslo. Už se docela připozdnívalo, ale myšlenky uvnitř mé hlavy znemožňovaly, abych se soustředil na něco jiného, co nemělo nic společného se Selene a Larryho synem.

Mohli byste říct, že to bylo Louisem, věděl jsem, že to byly jeho zprávy, četl jsem si v Selenině mobilu, to bylo něco, co to spustilo. Dobře, do prdele, určitě to byl on.

Nebyl tak strašný, jak jsem si ho představoval, ale samozřejmě to bylo jen kvůli zaujatosti, která mi zvyšovala hrdost.

Věc byla taková, že on byl někdo, s nímž jsem neměl problém si Selene představit, což byl důvod, proč jsem byl naštvaný. Jeho pitomá ležérnost mě provokovala. Kdo si myslí, že je, aby takhle mluvil se Selene? Jako by ji znal roky.

Došel jsem ke dveřím s číslem, které jsem si v hlavě opakoval, než jsem třikrát zaklepal. Ale proč jsem byl tak nervózní? Byla to jen Selene a není to tak, že bych po ní chtěl moc; jednoduše bych jí řekl, že jsem byl připravený to zkusit.

Ale místo toho otevřela povědomá holka. Zapomněl jsem její jméno. Měl jsem hodně klientů a myslel jsem si, že vypadala jinak. Stejně jako jsem přemýšlel, když jsem poprvé uviděl Selene, ačkoli upoutala mou pozornost více než kdokoli jiný.

„Harry?" vykulila oči.

Podíval jsem se do chodby; bylo pozdě, abych se vracel.

„Čau, um... je Selene doma?"

Opřela se o futra.

„Vlastně odjela před dvěma dny."

Zmateně jsem se zamračila.

Ta holka to objasnila.

„Měla nějaké rodinné věci, tak musela odletět. Neřekla proč, nebo jak dlouho bude pryč."

Mé oči se přilepily na podlahu, přičemž jsem si rukou třel krk. Pokoušel jsem se, abych nedal najevo zklamání, ale určitě to mohla vidět.

„Jestli chceš, můžu jí nechat vzkaz? Nebo jestli chceš její číslo-."

„Ne." Potřásl jsem hlavou. Měl jsem její číslo, chtěl jsem Selene. Bylo by to tak zbabělé, kdybych jí napsal, co k ní cítím, proto jsem taky přišel.

„Je to v pohodě, díky." Věnovala mi soucitný úsměv, než přikývla.

Otočil jsem se a šel jsem k výtahu. Dveře za mnou se zavřely.

Nastoupil jsem a opřel jsem se o studený plech, ale jak se dveře téměř zavřely, vložil jsem do dveří ruku, aby se nezavřely.

Co to, kurva, děláš, Harry? Selene není doma.

Znovu jsem zaklepal na dveře, krčil jsem se nad tím, jak otravně jsem se cítil, ale i tak skoro okamžitě otevřela.

„Rozmyslel sis to?" uculila se, ale neměla ani ponětí.

„Kam přesně odletěla?"

__________________________

To je borec. :)

Edited