I'll be good [Wolfstar]

1. Kapitola

,,Toto je Remus Lupin. Nový člen Fénixova Řádu!" Brumbál se usmíval a ukázal na chlapce stojící po jeho pravici. Chlapec měl medové vlasy, zelené oči a zjizvenou tvář. Měl na ní jak už velké, tak i malé jizvy, které mu podle Siriuse jen přidávaly na atraktivitě. Byl vysoký, o trochu vyšší než Sirius, hubený a rukávy své košile vyhrnuty po lokty. Tak všichni členi řadu, kterým Albus Brumbál představoval mladíka mohli vidět, že i ruce má zjizvené.
Remus se neusmál, nekývl ani nepozdravil. Vlastně se na ně ani nepodíval. Díval se někam neurčito za ně. Na tváři neměl ani jednu vrásku, jako by se nikdy neusmál.
,,Remusi, řekni nám něco o sobě," pobídl ho Brumbál, když viděl, že mladý Lupin se k ničemu nemá. Remus svůj chladný a prázdný pohled upřel na něho. Lily Potterová, která seděla vedle svého manžela Jamese Pottera a která byla také členka řádu, pohledem skenovala mladíka. Kdyby ho potkala v Bradavicích, kde ho mimochodem nikdy neviděla, jasně by ho přiřadila do Zmijozelu. Měl pohled stejný, jako její bývalí kamarád Severus Snape. Při myšlence na Severuse Lily píchlo u srdce a radši na něj hned přestala myslet.
,,Vy už všechno víte. Ostatní nepotřebují," odvětil Remus. Mluvil pomalu, srozumitelně a hlas stejně chladný jako pohled. Brumbál si jen povzdechl.
,,Tak budu hovořit já. Remusovi bude devatenáct let, stejně jako některým z vás," podíval se na Jamese Pottera, Siriuse Blacka, Lily Potterovou, Petera Pettigrewa, manžele Longbottomovi a Marlene McKinnovou.
,,Jistě si teď říkáte, jaktože jste si ho nikdy v Bradavicích nevšimli. Z jistých důvodů, ke kterým se později dostaneme se musel vzdělávat doma. Bradavice jednou navštívil, aby byl zařazen do koleje. Čáry a kouzla studoval na dálku. Remus chodil do Nebelvíru. Ano do Nebelvíru. Jistě se nenahněváš chlapče, když řeknu, že to nikdo nečekal," uchechtl se Brumbál a všichni přítomní s ním. Kromě Remuse. Ten se ani nepousmál. Pouze nepatrně zavrtěl hlavou. Brumbál si toho však všiml a pokračoval. ,,Remus je vlkodlak. Proto je pro nás také důležitý." Lily zalapala po dechu. Sirius Black, kamarád Jamese Pottera, tudíž i Lily po chvíli zvedl ruku. Brumbál se usmál a pokynul mu, ať se ptá.
,,Omlouvám se, ale smím se zeptat, proč jsi takový.....chladný? No spíš zamlklý. Jo. Proč jsi tak zamlklý? To že jsi vlkodlak není konec světa ne?"
,,Siriusi!" Sykla varovně Marlene.
,,No co?" Zamračil se na ni Sirius. Remus se jenom ironicky ušklíbl a nastavil jim své předloktí tak, aby všichni viděli znamení zla, které na něm měl. Ozvalo se sborové zalapání po dechu. Remusovo znamení však bylo mrtvé. Nehýbalo se jako znamení ostatních smrtijedů.
,,Vy jste možná zažili boj se smrtijedy, možná jste z části poznali jejich vztek a bolest jak vás mučili. Ale já jsem zažil mučení každý den. Hněv Voldemorta i vztek jeho stoupenců, když jsem mu byl blízký. Nezažili jste ani ze třetiny to, co já. Nemáš ani tušení, co jsem zažil. Svět je mnohem temnější, než si myslíte. Vy znáte pouze světlé stránky," podíval se na Lily. Ta mu pohled oplatí. V jejím pohledu byla lítost a pochopení. V tom jeho nic.
,,Měl jsi na výběr. Vůbec jsi se k němu přidat nemusel," zavrčel James. Už se nadechoval, že ještě něco namítne, ale Brumbál zvedl ruku. James zmlkl.
,,Remus byl ve Voldemortových službách pouze kvůli mně. Donášel nám informace," zamračil se na všechny přítomné. Remus mezitím zase nahodil chladnou masku. ,,Remusi, ty budeš mít komnatu se Siriusem, Peterem, Jamesem a Frankem. Franku, ukaž prosím Remusovi Doupě. Děkuji. A Molly, ještě jednou ti děkuji, že nám poskytuješ svůj dům, jako útočiště." Brumbál se laskavě usmál na oba zmíněné.
Potom co Frank provedl Remuse po domě, už oba zůstali v pokoji. V pokoji byli všichni vlastníci pokoje a dívali se na Remuse, který si jich však nevšímal a četl na posteli mudlovskou knihu. Do pokoje vstoupila Marlene, Lily a Alice. Remus ani nezvedl pohled. Jen dál četl. Nevšímajíc si okolí zanořen do svých vlastních myšlenek.

,,Tak už něco řekni" začala jemně Lily. Remus se na ni podíval koutkem oka a pohled stočil zpátky ke knize.
,,Asi nebudeš moc výřečný typ. Ale můžeš aspoň zavrtět hlavou. Co je to sakra s tebou? Nemůžeš se usmát?" Pokoušela se dál o konverzaci tentokrát Marlene, jenž byla ztracená dávno před začátkem. Jako mluvit do ducha. ,,Notak..."
,,Jsi tak naivní. Po světě nechodí nikdo, kdo má, měl nebo bude mít právo se smát. Kolik jsi zabila lidí? Je jedno jestli to byli smrtijedi. Byli to lidé, možná zrůdy, ale lidé. Měli rodiny a přátele. A ty nemáš právo brát životy. V čem se pak lišíme od nich? A já to přijal. Přijal jsem, že když budeme zabíjet, nemůžeme se usmívat. Předstírat že se nic nestalo, že není válka, že neumírají lidé. Protože oni umírají. Každou hodinu na zemi někdo zemře. A my se smějeme." Řekl znechuceně a pokračoval stejným tónem ,,Pomyslela jsi někdy na to, jestli se někdy ještě třeba zasmějí lidé, které si připravila o otce, bratra, manžela, syna, strýce či nejlepšího přítele? Budu se vám zdát divný, budete mít potřebu obhajovat se. Ale já vím o čem mluvím. Setkal jsem se se smrtí tváří v tvář a ona je spravedlivá. Když ji uslyšíš mluvit, její hlas se ti zaryje do morku kostí. Budeš ho slyšet ještě dlouho a ještě dýl budeš přemýšlet nad jejími slovy. A pak.... Pak ta potřeba přejde. Už nebudeš mít potřebu se bránit. Dojde ti to... A ten okamžik, ten okamžik, kdy si to uvědomíš, je nevyhnutelný. Uvědomíš si, že už v životě neuslyšíš svůj smích. Smích ostatních se ti bude protivit a potom přejde i potřeba mluvit. Většina lidí si to uvědomí až těsně před smrtí, když ji poprvé zahlédnou a uslyší. A to je škoda. Protože ten smích, ten už nevrátí. Nevrátí ty úsměvy, které člověk vykouzlil na nic netušících tvářích. Tvářích, které ještě neměli vědět, že smích je hřích. Každý by to ale vědět měl." Poslední slova skoro šeptal. ,,Všechno se mění. Mění se lidé, mění se krajina, mění se mravy, i svět se mění. Jen naše poznání je pořád stejně malé."

•Nesuď lidi za volbu, kterou udělali, když neznáš možnosti, ze kterých si museli vybrat.

1019 slov

První kapitoly jsou vždycky divné (nebo alespoň moje), tak prosím nevzdávejte to se mnou😂♥️.