I'll be good [Wolfstar]

20. Kapitola

,,Strašně mi chybí. Byla to ta nejlepší holka, kterou jsem kdy potkala. Říkala jsem jí, že není dobrý nápad tam jezdit. Ale ona je chtěla vidět. Obětovala všechno, aby mohla vidět své rodiče. Všechno. A teď... Je pryč. Nevrátí se, nezasměje se a už nikdy si spolu nebudeme povídat. Nikdy už neudělá vtip na mě a Jamese. Prostě je pryč..." Zoufalství a smutek. Emoce, které cítila Lily Potterová. Zášť, kterou chovala ke smrtijedům stále čím dál tím víc rostla. Marlene Lily neskutečně moc chyběla.
,,Chápu to Lily. Stratil jsem všechny. Úplně všechny. A pak přišel Sirius. Teď nemám ani jeho." Remus se na Lily smutně usmíval, v očích bolest stejně velká, jako ta Lilyina.
,,Nesmíš si její smrt dávat za vinu. Potom bude všechno jednodušší." Nevyřčená prosba, která jako jedna z mnoho věcí trápila je oba.
,,Copak mám dělat, že tu pořád je? Že není mrtvá? Že tu bez ní není míň veselo? Že nemůžu za to, že je mrtvá? Protože já za to můžu, Lily. Kdybych se nepřidal do řádu, všichni by byli v bezpečí. Marlene by žila a Sirius by byl v bezpečí." Bolest po ztrátě Marlene byla téměř hmatatelná. Bylo to horší než na pohřbu. Protože až teď si nadobro uvědomili, že se nevrátí.
,,Remusi, musíš si to uvědomit. Prostě to není tvoje vina. Pochop to a nedělej z toho vědu." Lily vzala Remuse za ruku a usmála se.
,,Chybí mi Lily. Kdy se vrátí?" Remusovi se do očí tlačily slzy.
,,Já nevím, Remusi. Ale vrátí se. Jsem si jistá." Po větě, kterou si Remus nebyl tak úplně jistý, vešla do dveří Alice.
,,Brumbál s námi chce mluvit."

,,Nemůžeme se divit, že se Weasleyovi bojí. Proto ti to nijak nezazlívám, Molly. Dokonce bych to navrhl já sám. Avšak pořád tady je otázka, kde bychom měli řád.... Tudíž, má někdo nějaké návrhy?" Brumbál seděl v čele velkého, dřevěného, jídelního stolu, u kterého členové řádu jedli.
,,Možná... Teda určitě... Pokud by to bylo dostačující... Mohl by být hlavní štáb řádu dům mých rodičů..." Remus se díval do desky stolu, srdce mu bušilo jako o závod. Do toho domu od smrti bratra nevkročil. A ani nechtěl. Ale nebyla jiná možnost. Musel se objevovat pro vyšší dobro.
,,A zvládneš to tam, Remusi? Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby to bylo tak snadné. Opravdu bych ti byl vděčný." Brumbál se schovívě usmál, ale přes tvář mu přeletěl náznak strachu.
,,Nějak bych to dal. Ale jsou tam ještě..." Remus těžce polknul, na chvíli zavřel oči bledý v tváři. ,,Ještě tam jsou jejich věci. Od té doby jsem tam nebyl."
,,To bych vyřešil já. S tvým svolením. Je tam dostatek místa pro devět lidí?" Brumbál vstal od stolu, ale zůstal stát u svého místa.
,,Jsou tam čtyři pokoje. Předpokládám, že Alastor a Kingsley budou chtít mít pokoj zvlášť. Takže Lily s Jamesem, Alicí a Frankem by byli spolu na pokoji. Já, Sirius a Peter bychom měli pokoj spolu. Souhlasí všichni?"

Remus se zastavil před domem. Za ten týden měl Brumbál dům zkulturnit. Týden uběhl a Remus stál tady. Vypadal pořád stejně, jak si ho pamatoval. Tedy z venku. Remus váhal, či neudělal chybu. Váhavím krokem překročil práh dveří. Ocitl se na chodbě. Ta taktéž vypadala pořád stejně, pouze na věšáku nebyly bundy a v botníku nebyly boty. Před sebou uviděl Siriuse, Jamese a Lily, jak si prohlíží fotografie na stěně. Remus se prudce nadechl. Přesně si pamatoval, o jakou fotku se jedná. Byl na ní Remus se Samuelem na oslavě matčiných narozenin. Smáli se, protože Sam pár minut před pořízením fotky spadl. Remusovi bylo patnáct a Samuelovi osmnáct. Nebyli si moc podobní. Jenom trochu. Oslava byla na podzimu roku 1975. Na další fotce byl Samuel s otcem ve stejný den, jako první fotka. Ti si podobní byli. Samuel byl mladší a hodnější verze Lyalla Lupina. Potom tam bylo pár fotek celé rodiny Lupinů v různých rocích. A potom Remuse jakoby do očí uhodila fotka, na které byl on, Samuel a Hope. Remus k ní rychlím krokem přišel, čímž upoutal pozornost lidí na chodbě. Sundal ji ze zdi a pohladil bříšky prstů. Slzy se mu zase nahromadily v očích. Náhle ho popadl vztek. Stratil je kvůli sobě. Mohli žít. Remus se rozpřáhl a prudce fotografii i s rámečkem hodil do protější zdi, o kterou se roztříštilo ochranné sklíčko, které potom na některých místech fotku rozřízlo. Svižným krokem prošel kolem Siriuse, Jamese a Lily. Prošel okolo místa, kde si živě pamatoval mrtvé tělo jeho matky, otce a nakonec i bratra. Vtrhl do pokoje, který kdysi dřív patřil jemu. Nad prostřední postelí byly tři snímky. Na nejbližším ke dveřím byl on s bratrem, když byli malí. Uprostřed byla fotka, kterou dole před chvílí rozbil. A úplně u okna byla fotografie jeho a Jasona. Jeho kamarád z dětství. Chodili spolu do mudlovské školy. Nedali bez sebe ani ránu, byli nerozluční. Ale vše dobré jednou končí, že ano? Na polici, která v tomto pokoji byla už od doby, co si Remus pamatoval, byla malá černá kamera. Remus k ní přišel. Ve stejnou chvíli uslyšel kroky mířící k němu.
,,Jsi v pořádku?" Měkký hlas Siriuse byl pro Remuse jako pohlazení, které v tu chvíli potřeboval.
,,Šel jsi kolem obýváku?" Remusův hlas byl tichý, Sirius měl skoro až problém ho slyšet. ,,Tam zemřeli. Ztratil jsem je tam. A teď jsem ztratil i tebe."
,,Mě jsi neztratil..." Sirius se natáhl a sundal černou kameru, na které Remus visel pohledem z police.
,,Vážně?" Remus se ironicky uchechtl a převzal si od Siriuse kameru. ,,Podívej. Tohle točil ještě bratr." Remus mu ukázal malé okénko, ve které byl vidět Samuel.

,,Absolutně nevím, jestli to teď natáčí, protože tomuhle krámu nerozumím. Je Remusův, takže něco si ještě pamatuju z doby, kdy se mě pokoušel učit, jak s tím mám zacházet. Připadám si jako debil, když tady mluvím a nevím, jestli funguje. Ale tahle situace stojí za to, zkusit to. Remusovi se vymklo z rukou jedno kouzlo a teď je celý jeho pokoj plný bublinek. Máma na to přišla a teď má přednášku." Zhruba patnáctiletý chlapec se škodolibě usmíval. Samuel kameru sklopil a obraz ukazoval ostře až pokoj plný bublinek, ve kterém stál Remus s jejich maminkou.
,,Když chceš něco zkoušet v tomhle domě, musíš vědět, že to vyjde. Co kdybys ho podpálil?! Ukliď to. Je mi jedno jak. Protože jinak by to musel uklidit tvůj otec." Hope se tvářila přísně, ale měla co dělat, aby se neusmívala.
,,Samozřejmě mami. Sam mi s tím pomůže." Remus se snažil tvářit kajícně, ale stejně jako Hope mu to moc nešlo.
,,Fajn." Hope se otočila ke dveřím a vyšla na chodbu. Samuel rychle sklopil kameru. ,,Co tady děláš, Same?"
,,Jdu mu pomoct." Z kamery se ozvali kroky a potom už zabírala Remuse, který se usmíval. ,,Jsi pěkně v hajzlu, kamaráde."
,,Myslíš?" Remus se podíval na Sama a když spatřil kameru, zarazil se. ,,Okamžitě ji polož. Rozbiješ ji."
,,Náhodou, byla škoda to nezachytit na kameru." Samuel kamerou uhnul, když se po ní Remus natáhl.
,,Určitě ani není zapnutá." Remus si pohrdavě odfrkl a založil si ruce na prsou.
,,To sice nevím, ale doufám, že jo." Potom na kameře nebylo už nic určitého, pouze šmouhy. Obrazovka zčernala.

Remus se s úsměvem díval na malou kamerku.
,,Dostal jsem ji od mámy k desátým narozeninám. Tohle se stalo, když mi bylo dvanáct. Magie ve mně tehdy byla hodně silná, protože jsem ji nepoužíval tak, jako ostatní v Bradavicích." Remus se na Siriuse podíval se smutným úsměvem.
,,Víš, že jsi byl celkem roztomilý dítě?" Této řečnické otázce se Remus zasmál. ,,Znal jsem tvého bratra. Taky chodil do Nebelvíru."
,,Jo... Siriusi, já jsem to vážně tak nemyslel. Nechtěl jsem, aby to tak vyznělo... Jenom jsem tě chtěl ještě varovat, co všechno ti se mnou můžeš hro-" Sirius položil ukazováček na Remusova ústa, čímž Remus ztichl.
,,Vím to. Naštvaný jsem byl jenom první tři nebo čtyři dny. Pak jsem tě v tom chtěl jenom vykoupat, abys to už příště tolik neřešil. Myslím, že ti to už stačilo." Sirius se trochu usmál. Remus se zamračil, potom se mu tváří mihlo pochopení, které vystřídala úleva. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale potom ji jenom zavřel. Sirius vtiskl Remusovi lehký polibek.
,,Jdu si ven zapálit. Jdeš se mnou?"
,,Víš, že nemám rád, když kouříš." I přesto se ale Remus rozešel směrem ke dveřím.
,,Vím, ale zrovna teď by ti to možná pomohlo." Sirius vytáhl ze své kožené bundy krabičku cigaret se zapalovačem. Šel za Remusem, který mířil na zahradu. Jak Remus předpokládal, i ta byla kouzlem upravená. Sirius Removi podal krabičku, ze které si cigaretu vzal. Když si ji zkušeně zapálil a do plic se mu dostal kouř, který následně vydechl, aniž by se u toho zakuckal, Sirius se na něj zvědavě podíval.
,,Dřív jsem kouřil... Hrdý na to zrovna nejsem."

•Bez lásky nelze žít, bez bolesti nelze milovat.

1460 slov