I'll be good [Wolfstar]

12. Kapitola

Druhý den v chlapeckém pokoji byli všichni devatenáctiletí. Kromě Remuse seděli všichni na Sriusově a Jamesově posteli. Rem seděl zase za stolem a četl. Hlavu měl podepřenou a Sirius se na něj co chvíli nenápadně díval.
,,Myslíte si, že smrtijedi mají ty masky vážně jenom kvůli identitě?"
,,Určitě ne." James na otázku Marlene odpověděl s úšklebkem.
,,Já si myslím, že i kvůli tomu, aby jim Voldemort nezáviděl, že jsou hezčí než on." Sirius se taky ušklíbl a plácl si s Jamesem.
,,Jenom kvůli identitě, Siriusi. Kvůli identitě, Jamesi." Lily oba mladíky spražila pohledem. Kromě Lily se všichni zasmáli. A Remuse. Ten je ani nevnímal.
,,Reme?" Marlene se naráz tvářila nervózně. ,,Ano...?" Remus se na ni na chvíli podíval a zase svou pozornost vrátil k rozečtené knize.
,,Já.... Chtěla bych se tu omluvit. Za to, jak jsem se k tobě chovala. Promiň." Marlene sklopila zrak a nervózně si hrála s prstýnky na svých rukou.
,,Cože?" Remus se tvářil překvapeně.
,,No... Omlouvám se. Chovala jsem se k tobě ošklivě." Lily se na Marlene povzbudivě usmívala.
,,Já... Já se taky omlouvám." Remus se pořád mračil. Ikdyž se omlouval. Marlene se šťastně usmála a přišla k mladému vlkodlakovi. Sehla se k němu a objala ho.
,,Eh... Myslím, že to není třeba." Remus Marlene lehce odstrčil.
,,Promiň" Marlene se usmívala. ,,Takže kámoši?"
,,Zase nepřeháněj, ano?" Remus se ironicky usmál. Marlene jenom s úsměvem zavrtěla hlavou.

Když bylo po večeři, všichni se začali odebírat do komnat. Když Sirius společně s Marlene, Alicí, Frankem, Jamesem, Lily a Peterem vycházeli do pokoje, zrovna z něj vycházel Remus v oblečení, jakoby šel někam ven.
,,Kam jdeš?" Sirius se otočil na Remuse.
,,Do Bradavic. Musím něco vyřešit s Brumbálem." Když se na něj Sirius zamračil, povzdechl si a podíval se na ostatní, kteří konverzaci jen pozorovali.
,,Povím ti to pak. Musím jít." Remus Siriuse krátce políbil a seběhl po schodech dolů.

Remus se přemístil před Bradavické štíty. Prošel nimi a dostal se až k hlavnímu vchodu. Když se dveře otevřely, Remus vstoupil a procházel chodbami, až se dostal před vstup do Brumbálovi pracovny.
,,Remusi, co tu děláš, chlapče?" Remus se otočil za hlasem a spatřil Albuse s profesorkou McGonagallovou, kterou viděl pouze dvakrát.
,,Dobrý den. Potřebuji s vámi mluvit, pane. Je to naléhavé." Remus kývl na profesorku a otočil se na Brumbála.
,,Dobrý večer, pane Lupine." McGonallová také kývla na pozdrav.
,,Jistě, pojďme. Minervo, dořešíme to zítra. Dobrou noc." Brumbál se laskavě usmál.
,,Dobrou noc, Albusi. Pane Lupine." Než Remus stihl odpovědět, profesorka se otočila na podpatku a odešla. Když Brumbál řekl heslo, schody vyjely nahoru do kanceláře.
,,Posaď se." Bradavický ředitel se posadil na svou židli.
,,Myslím, že Voldemort něco chystá." Remus se posadil na židli a hned spustil. ,,Přemýšlel jsem o tom. A proč by mě tak naráz chtěli zpět?"
,,Ano... Máš pravdu. Také mě to napadlo. Avšak stejně nevíme co. Nemůžeme nic dělat." Brumbál se pouze smutně usmál a Remus s povzdechnutím přikývl. ,,Je v řádu něco nového?"
,,Uzavřel jsem mír s Marlene a... Dal jsem na vaši radu. Zkusil jsem to se Siriusem."
,,Merline, ani nevíš jak jsem rád!" Brumbál se šťastně a od srdce zasmál. Remus protočil oči, ale také se potutelně usmíval.

Po přemístění zpět před Doupě Remus uviděl Siriuse, jak sedí na lavičce a čte si. Pomalu l němu došel a sedl si vedle něj.
,,Ty čteš?" Remus zvědavě pozvedl obočí.
,,Asi mě kazíš." Sirius se zašklebil.
,,Tsss... To spíš ty mě." Vlkodlak ironicky protočil oči. ,,Co to je? Doufám, že alespoň něco zajímavého."
,,Famfrpál v průběhu věků. Jediná knížka, kterou jsem ochotný číst." Na Siriusovu odpověď Remus zareagoval zasténáním.
,,A já si myslel, že jsi prozřel." Sirius se rozesmál nad Remusovým smutkem v hlase.
,,Takže... Co jsi dělal v Bradavicích?" Tichošlápek zaklapl knihu a položil ji vedle sebe.
,,Byl jsem varovat Brumbála. Mám podezdření, že něco chystají. Jinak by mě tak moc nechtěli zpět. Čekal jsi tu na mě?"
,,Doufám, že ne. Tak trochu. Dnes je hezky, tak jsem si řekl, že bych mohl trochu na sluníčko. Opálit se a tak. A přitom bych na tebe i čekal." Černovlásek pokrčil rameny a podíval se na oblohu.
,,Ale já slunce moc rád nemám. Takže pojď, než se spálím." Remus vstal a podal Siriusovi ruku. Ten ji se smíchem přijal a vstal, stejně jako Remus.
,,Byl jsi tam dlouho." Společně se rozešli k Doupěti, prsty propletené.
,,Promiň. Obeznámil jsem Albuse s novinkami v řádu. O víkendu nebude mít čas, nepřijde." Remus Siriusovi otevřel dveře.
,,Ty mu tykáš? Všiml jsem si toho i dřív, ale teď mám dobrou příležitost se zeptat." Když vycházeli schody, Sirius se zastavil a zamračil se.
,,Po dlouhé době to byl jediný člověk, kterému jsem věřil. Pracoval jsem pro něho, pomáhal mi a byl ke mě hodný. Prožili jsme si toho spolu hodně. Takže jo, tykám mu, ale jenom v soukromí." Remus pokračoval dál a Sirius šel hned za ním.
,,Doufám, že tam zase nebudou holky."
,,No jo no, náš pokoj je větší, než ten jejich. Musím s Marlene domluvit, aby tě znovu obejmula." Sirius se blaženě usmíval. Remus se zastavil.
,,To neuděláš! Nebo už nikdy neobejmu tebe." Založil si paže na prsou.
,,Za prvé, klidně bych to udělal, ale nebudu riskovat a za druhé, vždycky objímám já tebe, ne ty mě." Sirius se vítězně usmál a Remuse obešel. Ten ho vzal za zápěstí a přitáhl si ho do objetí. Sirius zabořil nos do Remusova ramena a nasál jeho vůni.
,,Chci tě jako objímacího medvídka," zamumlal Sirius. Remus se pouze zasmál. Ozval se zvuk foťáku. Oba se za ním otočili. Ve dveřích jejich pokoje stál James s foťákem v ruce a úsměvem na tváři.
,,Tohle ti dám na narozeniny, Siriusi." Šibalský úsměv, který James měl jenom svědčil o tom, jak moc rád je z vyfocené fotky.
,,To je za dlouho." Sirius přišel k Jamesovi, který právě mával s fotkou, která vyjela z foťáku.
,,Tak Remusovi. Reme, kdy máš narozky?" James přestal mávat s fotkou a podíval se na ni. ,,Nádhera." Sirius se na ni taky podíval a usmál se ještě víc.
,,28.6." To nebyla tak úplně pravda. Popravdě měl Remus narozeniny 10.3., což je příští středu. Remus ale nesnášel narozeniny. Asi mu to zůstalo z dětství, kde musel být pohromadě s otcem, který nebyl nadšený, že musí slavit narozeniny nepodařeného syna.
,,Nevadí, tak si počkáte. Sirius má až 3.11." James protočil oči. ,,Takže ji dostaneš ty."

•Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.

1066 slov