I'll be good [Wolfstar]

30. Kapitola

,,Včera se mě zeptal, jestli si dokážu představit budoucnost s ním." Sirius ležel na lavičce na zahradě s pohledem na blankytné nebe. James seděl na stejné lavičce s rukama za hlavou a zavřenými oči.
,,Co jsi mu na to řekl?" James otevřel jedno oko a letmo se na Siriuse podíval.
,,Že si nedokážu představit budoucnost bez něho." Sirius se blaženě usmíval při vzpomínce na včerejší večer.
,,Páni. Stává se z tebe romantik... Vsadím se, že vím, co následovalo potom." James se provokativně ušklíbl, za což schytal ránu do břicha.
,,Hahaha... Co vůbec ty a Lily? Svatba už byla, co malý otravný Potter? Už je na cestě?" Tentokrát to byl Sirius, který se škodolibě usmíval.
,,Věř mi, snažím se. Ale když máme pokoj s Alicí a Frankem, tak se ani my, ani oni malýho skrčka nedočkáme. Zato ty, kdyby jsi byl ženská, už by jsi byl několikrát těhotnej. Peter je pořád někde v háji a vy máte pokoj pro sebe." James si otráveně odfrkl. ,,Víš, chci si s Lily udělat hezký večer. Myslíš, že by bylo možné, kdyby u vás Alice s Frankem přespali?"
,,Myslím, že když jim řekneš, tak by se zdejchli k rodičům a udělali si taky hezkej večer. Ale kdyby ne, mně by to nevadilo. Já bych se nastěhoval k Removi a oni by mohli spát na mojí posteli. Stejně už spím víc u něj, než na svojí posteli." Sirius stále spokojené ležel se zavřenýma očima.
,,Jo to máš pravdu. No, uvidíme." James vyskočil na nohy. ,,Už je mi horko. Pojď."
,,Nechce se mi... Chci spát," zamručel Sirius. James protočil oči a vytáhl Siriuse na nohy. V obýváku seděla Alice, Lily, Remus i Frank. Sirius zamířil za Remusem sedícím v křesle, na kterého si následně sedl, hlavu si opírajíc o jeho rameno.
,,Co je?" Zeptal se se smíchem vlkodlak. Sirius pouze neurčitě zamručel.
,,Chce se mu spát. Myslím, že ho budeš muset odnést. Ten už nevstane." Na Remusovu otázku odpověděl James, který měl na tváři úsměv. Remus pouze přikývl, vzal Siriuse do náruče a postavil se i s ním. Rozešel se s ním do pokoje, jakoby nic nevážil. James za ním zíral s otevřenou pusou.
,,Viděli jste to?! Když jsem ho nesl z párty, skoro jsem ho neunesl!" James se nevěřícně otočil na ostatní, kteří v sobě dusili smích. Mezitím Remus položil Siriuse do postele. Tichošlápek se pouze zavrtěl a spal dál.

Sirius se probudil ve své posteli. Zmateně se rozhlédl kolem.
,,Donesl jsem tě sem. Usnul jsi na mně v obýváku." Sirius sebou cukl a podíval se do dveří koupelny, ze kterých se hlas ozval.
,,Ty jsi mě sem donesl?! Víš, jak jsem těžký?!" Sirius překvapeně zvedl obočí.
,,Jsem vlkodlak. Mám vlčí geny. Tudíž jsem i trochu silnější, Siriusi." Remus pokrčil rameny a sedl si na postel. ,,Je ti zase blbě? Neměl jsem tě včera nikam brát, když ti ještě před třemi dny bylo špatně," zamračil se Remus.
,,Ne, ne, je mi dobře. Jenom jsem unavený z toho horka. Kdybych se necítil na to, jít ven, tak tam nejdu, zlato." Sirius Remuse rychle políbil a vydal se ke dveřím. ,,Jdu se najíst, jdeš se mnou?" Remus přikývl a vydal se za Siriusem. ,,Co jsi vůbec dělal, když jsem spal?"
,,Asi dvě hodiny jsem spal taky. Pak jsem šel dolů, potom se šel umýt a pak jsi se vzbudil." Sotva dva chlapci došli do kuchyně, přiřítila se k nim Alice.
,,Smrtijedi napadli jednu kouzelnickou rodinu. Bloodworthovi. Jdeme tam." Všichni se přemístili před velký rodinný dům, který vypadal honosně a moderně. Členové řádu vběhli dovnitř, což smrtijedy hodně překvapilo. Na zemi ležel mrtvý Gregory Bloodworth. V rohu místnosti se krčily dvě náctileté dívky. Uprostřed místnosti klečela na zemi Hannah Bloodworthová, na kterou jeden smrtijed mířil hůlkou. Sirius tuto rodinu znal. Patřila mezi starý čistokrevný rod, který ovšem nebyl tak posedlý čistou krví. Smrtijed, jenž mířil na Hannah hůlkou se otočil, stejně jako ostatní smrtijedi a otočil hůlku na členy řádu.
,,Lupine," zavrčel smrtijed, který předtím mířil na Hannah.
,,Snape." Remus se ušklíbl. Slyšel Lily, jak zalapala po dechu a Jamese se Siriusem, kteří se prudce nadechli. ,,Jak se máš? Předpokládám, že když jsem odešel, tak ještě líp než předtím..."
,,Mou pozornost neodvedeš. Pán nám dal jasné příkazy. Buď tě zabít, zranit, nebo nechat být. Ale nebojovat s tebou." Snapeova tvář zůstávala mrtvolně klidná. ,,Jaká škoda, že jsi zběhnul. Mohl bys žít dýl."
,,Oh.... Bojíte se snad, že bych mohl zranit já vás, kdybychom spolu bojovali, nemám pravdu?" Remus vyslal Mdloby na tebe, což rozpoutalo válku mezi ostatními smrtijedy a členy řádu. Snape obratně uhnul, ale protikouzlo nevyslal. ,,Notak mě zabij, Snape! Na co čekáš?"
,,Nerad bych trefil někoho jiného." Snapeův pohled sklouznul na Lily, která bojovala na druhé straně pokoje.
,,Samozřejmě..." Remus přišel blíž k Snapeovi, aby je nikdo neslyšel. ,,Severusi, ještě máš na výběr. Můžeš přejít."
,,Ne, Remusi. Víš, že nechci... Je jediný, kdo mě chápe." Snape smutně zakroutil hlavou.
,,Kdybych z toho vyšel zdravý, víš, co by následovalo. Tak mi něco udělej." Remus periferním viděním zahlédl, jak Sirius pomáhá Jamesovi proti jednomu smrtijedovi. Bojoval dobře. Ale proti dvěma členům řádu neměl šanci.
,,Chceš Assa in tuo succo? Sectum Sempra? Nebo Crucio?"
,,Protikouzlo na Sectum Sempra nikdo nezná. Crucia by si všichni hned všimli. Takže Assa in tuo succo." Remus lehce zvedl jeden koutek úst. ,,Budeš si muset upravit vzpomínky."
,,Jo, já vím. Sbohem Remusi." Snape bojovně zvedl hlavu a namířil na Remuse hůlkou. ,,Assa in tuo succo."
,,Sbohem." Potom se už Remus začal potit s hned na to se skácel k zemi.

,,Remusi!" Sirius se přihnal k ležícímu tělu na podlaze.
,,Klid. Jsem v pohodě." Remus se pokusil zvednou, pro čemž sykl a znovu se položil na zem. ,,Tak nejsem..." Sirius se zamračením zakroutil hlavou. Společně s Remusem se přemístili před štáb řádu.
,,Locomotor." Sirius kouzlem zvedl Remuse do vzduchu a odlevitoval ho až do pokoje, kde ho položil na postel. ,,Proč Remusi?"
,,Co proč?" Remus se nechápavě zamračil. Sirius stáhl rty do úzké linky a káravě se na Remuse podíval. Už se nadechoval, aby vysvětlil, co myslí, když do pokoje vběhla Lily.
,,Remusi! Rychle jsi zmizel, jak jsi na tom? Co se stalo? Jaká kletba to byla?" Lily přispěchala k posteli a mumlala pár kouzel.
,,Assa in tuo succo." Remus se ušklíbl a s pobavením sledoval Lilyin výraz.
,,Jdu se ještě podívat na ostatní. Myslím, že u tohohle mě nepotřebujete." Sirius se otočil a vyšel ze dveří.

,,Takže už jsi v pohodě?" Sirius vešel do pokoje a posadil se vedle Remuse.
,,Měl bych bý-"
,,Proč jsi se nebránil?" Sirius Remusovi skočil do řeči a vyčítavě se na vlkodlaka podíval.
,,Nevím, o čem to mluví-"
,,Viděl jsem vás!"
,,Přestaň mi skákat do řeči!!" Po Remusově rozčíleném výkřiku Sirius zavřel ústa a podíval se dolů. ,,Promiň. Nechtěl jsem na tebe křičet..." Remus si sedl a chytil Siriuse za ruku.
,,To já se omlouvám. Jenom mi prostě nejde do hlavy, proč jsi se nebránil." Sirius měl pohled upřený na jejich dlaně. Remus si povzdechl.
,,Podívej se. Když jsem byl smrtijed, bavil jsem se se Snapem. Víš, měli jsme toho hodně společného. Oba nás otec nenáviděl a matka umřela. Lily byla jediná jeho pravá kamarádka, jediná osoba, kterou měl doopravdy rád. A vy jste mu ji vzali. On to tak vnímá. A vy jste členové řádu. Proto je smrtijed. Nebude přece bojovat po boku svých rivalů, že ano. Já měl Samuele. Zabili ho smrtijedi. Proto jsem člen řádu. Chápeš?" Vlkodlak se mírně usmál.
,,A-ale je to Snape! Srabus. Je to umaštěnej-" Sirius zmateně koktal a s mračením se rozhlížel kolem.
,,Siriusi. To stačí. Jak jsi mě bral, hned jak jsem přišel do řádu? Neboj se, neurazím se." Remus zvedl obočí a vrhl na svého přítele zvědavý pohled. Sirius zarytě mlčel, dívaje se se pořád pod sebe do matrace. ,,Myslel sis, že jsem divná zrůda, že?"
,,Ne. Nemyslel jsem si, že jsi zrůda." Sirius se podíval na Remuse, který se na něj díval s vševědoucím úsměvem. ,,Ale teď si to nemyslím. Vážně."
,,Vždyť já vím. A proč sis to myslel? Protože jsi mě neznal. A teď mě miluješ, protože už mě znáš. A tohle je stejné. Myslíš si o Snapeovi, že je hnusnej smrtijedskej hajzl. Ale kdybys ho znal, nahlížíš na něho jinak, Sirie. S tím rozdílem, že bys ho asi nemiloval. Nebo to aspoň doufám..." Remus se nervózně zasmál a poškrábal se na zátylku.
,,Je to zvláštní. Dáváš mi možnost dívat se na věci z jiného směru. Vše, o čem jsem byl kdy přesvědčený, vyvrátíš a vysvětlíš mi, proč je to jinak. Vždycky, vždycky mi ukážeš nové věci. A já už nevím, co je pravda a co jsou jenom mé domněnky." Sirius nechápavě stáhl obočí.
,,Zažil jsem toho hodně, Siriusi. A jestli to v téhle válce bude pokračovat stejným tempem, tak si to prožijete i vy všichni ostatní..." Remus sklopil hlavu a smutně se usmál.
,,Spolu to zvládneme, Remusi. Musíme." Sirius se slzami v očích propletl s Remusem prsty. ,,My musíme."
,,Přísahám, Siriusi, přísahám ti, že jestli tohle svinstvo přežijeme, tak spolu budeme normálně žít." Remus si opřel čelo o Siriusovo, vzájemně si hleděli do očí. ,,Přísahám."

•Čím déle čekáte na budoucnost, tím kratší bude.

1518 slov