I'll be good [Wolfstar]

15. Kapitola

,,Chápu, že je naštvaný. Ale nevím, co dělat, aby nebyl." Remus seděl na Lilyiné posteli, a ona vedle něho. Když Sirius zmizel v pokoji, Remus za ním nechtěl chodit. Chtěl mu dát prostor k vychladnutí. Aby si vše mohl rozmyslet. Tak šel do dívčího pokoje, kde byla jenom Lily, za což byl Remus rád. Potřeboval radu a měl podezdření, že Lily je jediná, která by mu v téhle chvíli mohla rozumět.
,,Když jsme spolu s Jamesem začali chodit, taky tam byly hádky. Znáš to mudlovské přísloví "bez práce nejsou koláče"? Tak přesně tohle platí. No, myslím, že Sirius jen potřebuje vychladnout. Ve středu už bude v pohodě a přijde za tebou s dárkem." Lily se povzbudivě usmála. Poslední věta však Remuse ani trochu nepotěšila.
,,Nechci aby mi něco dával. Nechci aby se ty narozeniny slavily. Nechci aby o nich někdo věděl. Nechci aby byly." Remus si frustrovaně prohrábl vlasy. Kolik věcí na něm ještě jeho pojebané dětství zanechalo?
,,Proč? Devatenáct máš jednou za život." Copak to nechápeš Lily? Zrůdy jako já nemají právo žít tak dlouho.
,,Od dětství jsem narozeniny nesnášel. Otec mi od pěti let vždy dal nějakým způsobem najevo, že nepatřím mezi normální. Bylo to hrozný. Čím jsem byl starší, tím víc jsem doplácel na to, že jsem JINÝ. Hledal jsem útěchu v knížkách a hodně mi pomáhal bratr s mámou. Pak mi pomáhal Brumbál. A teď Sirius. Ale stejně nemůžu žít s tím, že Sam a máma jsou kvůli mně pryč." Remus odhodil masku a tvářil se zdrceně. Cítil se zdrceně.
,,Remusi, v tomhle ti já radit nemůžu. Víš, se sestrou jsme si byly hodně blízké. Jak se ona a zároveň i já dozvěděla o tom, že můžu kouzlit, považovala mě za zrůdu, protože mi záviděla. Ale to není totéž. Ty máš štěstí, že máš Siriuse. Já jsem Jamese do šestého ročníku odmítala. A teď? Jsem jeho žena a je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Miluju ho a bylo to mé nejlepší rozhodnutí v životě. Vím, že mně se to lehce říká, ale zapomeň na minulost, tu už znovu nezažiješ. Neměj strach z budoucnosti, když nevíš co se v ní stane. Žij teď. Užívej si života teď." Emoce v Lilyiné tváři se střídaly. Nakonec ale bylo štěstí. Je možné, aby Remus byl nakonec taky šťastný? Nevěděl.
,,Máš pravdu. Ale je to těžké." Remus přikývl a díval se do země. Doufal, že bude se Siriusem co nejdřív v pohodě.
,,To věřím. Ale musíš vydržet a snažit se. Mimochodem, taky miluju knížky. Nejvíc romány. Ty máš nejraději který žánr?" Lily se tvářila zvědavě. Remus se otevíral pouze málo a jen někomu. Byla ráda, že tentokrát to byla ona.
,,Nejraději mám poezii. Je potřeba se do ní vcítit. A taky mám rád fantasy a různé učebnice. Mnoho lidí, jako například Sirius, si myslí, že čtení je zbytečné. Ale já si myslím, že zvláště v naší době je důležité, abychom znali hodně kouzel a uměli je používat. Jinak nemáme šanci." Pokaždé, když Remus vyprávěl o knihách, úplně se do nich zažil. Vyprávěl své pocity, které měl z jedné knihy, kterou četla i Lily a vyprávěli si o nich. Lily se o Remusovi dozvěděla hodně zajímavých věcí, díky kterým ho mohla víc chápat. Chápala jeho chování i pocity.

,,Remusi, prosím tě, nemohl by sis se Siriusem támhle ty krabice zanést do stodoly? Nevím kam dřív skočit." Molly létala od jednoho místa ke druhému. Děti spaly, což považovala za skvělou chvíli na úklid. Remus přikývl a vydal se do obýváku, kde seděl Sirius a četl si Famfrpál v průběhu věků.
,,Sirie..." Remus doufal, že Sirius už bude v pohodě, když ho ale Sirius ignoroval, usoudil, že není. ,,Máme jít Molly pomoct s nějakými krabicemi." Sirius odložil knihu s bez jediného pohledu na Remuse odešel do předsíně.
,,Tyhle? Kam?" Před Siriusem bylo tak třicet větších krabic.
,,Do stodoly. Kouzlem by to trvalo dýl. Museli bychom se víckrát vracet." Remus vzal dvě krabice a rozešel se směrem ke stodole, neboli k většímu kumbálu na zahradě. Sirius udělal to samé. První tři cesty probíhali v tichu.
,,Pořád jsi naštvaný?" Tak trapné ticho už Remuse dohánělo k šílenství. Ale když s ním Sirius nechtěl mluvit, moc témat mu nezbývalo.
,,Divíš se snad?" Sirius položil už čtvrtou várku beden, které měli nést do stodoly.
,,Ne. Ne nedivím. Jen... Mi chybíš? Už jsem si na tebe zvykl." Na to už Sirius nereagoval. Chtěl jsem co nejrychleji dodělat práci, kterou s Remusem měl. Jestli co nejdřív nevypadne z jeho přítomnosti, hrozilo by, že mu odpustí.

,,Ahoj." Remus přišel na snídani značně rozmrzelý. Když ho Lily s úsměvem pozdravila, jen kývl. Sedl si na židli vedle Siriuse, kde už bylo jeho obvyklé místo. Na snídani byl zatím pouze Sirius, James, teď i Remus a Lily. Alice s Frankem ještě spali společně s Peterem. Alice dnes přespala u kluků, s Frankem.
,,Podle tvého výrazu soudím, že dnes nejsi ve své kůži. Máš narozeniny, raduj se." James si přestal přestal povídat s Lily, které se věnoval, než Remus přišel. Otočil se na Remuse a pustil Lilyinu dlaň.
,,Nesnáším narozeniny." Remus potichu zavrčel. Potom se James zase začal bavit s Lily. Když Remus dosnídal, vstal. Lily taky pohotově vstala. Přišla k Remusovi a obejmula ho.
,,Všechno nejlepší. Dárek ti dám potom." Lily si musela stoupnout na špičky, aby to slyšel jen Remus. Ten se pousmál a poděkoval. Chvíli potom, co Rem vešel do pokoje dorazil i Sirius. Remus už seděl na posteli, opřený o její čelo. Sirius došel k Remusově posteli, kde se zastavil.
,,Můžu?" Sirius kývl směrem k posteli.
,,Samozřejmě." Remus se posunul. Sirius si ale sedl obkročmo na něj. ,,Tvůj nový oblíbený způsob sedění?"
,,Už to tak vypadá." Sirius se přitulil k Remusovi.
,,Promiň, že jsem ti to neřekl. Mám tě strašně rád. Jen to prostě nesnáším." Remus zabořil nos do Siriusových vlasů.
,,Jenom mě mrzelo, že jsi to neřekl alespoň mně. Taky tě mám rád. Myslel jsem, že mi věříš." Sirius propletl s Remusem prsty a díval se na ně.
,,Já ti přece věřím. Nevím proč jsem ti to neřekl. Prostě jsem to nechtěl nijak slavit." Remus se taky zadíval na jejich propletené prsty.
,,To se ti ale tak trochu nepovedlo, že?" Sirius se ušklíbl a přitiskl své rty k Remusovým. Sirius sjel rty na hranu Remusovy čelisti až na krk. Vlkodlak zaklonil hlavu, aby měl Sirius lepší přístup. Černovlasý chlapec stiskl tenkou kůži na krku mezi zuby. Vsál ji a začal vytvářet menší modřinku. Pokojem se ozvalo tiché zasténání.
,,Siriusi..." Remus těžce polkl. Sirius jazykem polaskal podrážděnou kůži a odtáhl se. ,,Nechápu, co to se mnou děláš."
,,Všechno nejlepší!" Sirius se jenom nevinně usmál a vstal z postele. Došel ke skříni, ze které vytáhl nějakou tlustou knihu s tabulkovou čokoládou. Remus se zamračil. Sirius se vrátil zpět k posteli. Remus otevřel pusu, ale Sirius mu položil ukazováček na ústa.
,,Pomohla mi s tím Lily. Říkala, že ti chce taky něco koupit s že jste se navíc bavili o knížkách. Takže vybírala se mnou. A v Prasinkách jsi říkal, že miluješ čokoládu." Sirius pokrčil rameny a nervózně se poškrábal na krku. Sundal prst z Remusových úst a podal mu dárek. Do Remusových očí se tlačily slzy, když přebíral knihu s čokoládou. Sirius se na něj nechápavě podíval, jakmile uviděl slzy v očích svého přítele. Už otevíral pusu, aby se zeptal, ale v tom si ho Remus přitáhl do náruče.
,,Promiň, jen na to nejsem zvyklý" Remus se nervózně zasmál a Siriuse pustil. Ten se jen pousmál. Remus odvrátil zrak na knihu. ,,Lily si to zapamatovala? Ta kniha se strašně špatně shání. Je to limitovaná edice." Vzal do rukou knihu skoro až posvátně.
,,Vyjmenovala čtyři knížky, o kterých jsi jí říkal. Potom říkala o téhle. Zaujala mě. Navíc, mám své zdroje." Sirius se uchechtl.
,,Děkuju Siriusi. Vážím si toho. Strašně moc."

•Slabí lidé se mstí, silní lidé odpouštějí. Inteligentní lidé ignorují.

1302 slov