I'll be good [Wolfstar]

6. Kapitola

Když Sirius se svou "partou" dorazil do kuchyně, zarazil se. Remus seděl naproti dveří, měl podepřenou hlavu, kruhy pod očima a vypadal celkově hrozně. Úplněk. Bliklo Siriusovi hlavou. Dnes je úplněk. Proto Rem vypadá, tak jak vypadá.
,,Merline, Remusi! Spal jsi vůbec?" Lily spráskla ruce a posadila se naproti Remuse. James i Sirius si sedl vedle Lily, každý z jiné strany. Brumbál seděl v čele jako vždy, když tu byl. Zaregistroval, že Marlene se posadila po druhém Siriusově boku a Alice s Frankem vedle Brumbála. Peter, který už se vrátil od rodičů vedle Jamese.
,,Remusi!" Když Remus nezareagoval na Lilyinu otázku, Lily do něj lehce dloubla.
,,Co je?" Remusův hlas byl chraptivý. Zvedl hlavu, tudíž byly více vidět ty strašné kruhy. Přišlo mu, že i jizvy byly více vystouplé.
,,Ptala jsem se, jestli jsi spal," položila Lily znovu otázku, na kterou se tázala, avšak nedostala odpověď. Tón hlasu byl tišší, přívětivý a trpělivý. Ostatně jako vždy.
,,Ehm... Ano. Jo, jo spal jsem." Remus zamrkal, dal si ruku před ústa a mohutně zívl. Potom se protáhl a přikývl na znamení toho, že doopravdy spal.
,,Jasně," prohodil Sirius a přitočil oči.
,,Vážně. Asi od... půlnoci do svítání." Sirius se pouze plácl do čela a dál to neřešil.

Úplněk. Remus úplněk nesnášel. S úplňkem vždy chodily problémy. A výčitky... Byl zrůda. Věděl to. A tenhle úplněk bude silný. Poznal to podle toho, jak se cítil. Hlava jako by měla každou chvíli vybouchnout, žaludek dělal kotrmelce, v krku měl úplné sucho a oči ho pálily z toho, jak nevyspaný byl. Je únor, což znamenalo že slunce zapadalo okolo páté hodiny. Bylo půl páté, o třičtvrtě měl už být ve sklepě. Vstal z postele a vydal se do pokoje Brumbála. Sice byl pořád naštvaný, ale věděl, že bez jeho pomoci to nezvládne. Zaklepal na dveře a čekal až se dveře otevřou.

,,Remusi, to už je třičtvrtě?" Brumbálův hlas porušil posvátné ticho, jenž bylo na chodbě. Remus se na něj podíval a zavrtěl hlavou.
,,Raději dřív než pozdě."
,,Svatá pravda chlapče. Takže jak se dnes cítíš?" Albus zavřel dveře a společně se vydali dolů do sklepa. Když procházeli okolo obýváku, kde seděla Lily s Marlene a o něčem si povídaly, Remusův a Lilyin pohled se střetl. Byla to chvíle, Remus se nezastavoval. Sirius si jeho radu příliš k srdci nevzal.

Remus před sebou uviděl kovové dveře sklepa. Žaludek se mu stáhl. Zase je to tu. Vešel do sklepa. Středně velká místnost, celá prázdná.
,,Tuhle místnost jsem sem přidělal já. Hodně štěstí, Remusi. Ráno přijdu. Je.... Třičtvrtě. Mám tu s tebou ještě chvíli počkat?" Brumbál se koukl na hodinky, které měl na ruce.
,,Díky. Ne to nemusíte. Můžete jít." Za chvíli Remus pocítil palčivou bolest hlavy. Je to tu, pomyslel si. Kosti v těle se mu začaly lámat a znovu srůstat. Obličej se začal deformovat, stejně jako končetiny. Remus cítil pouze bolest. Nesnesitelnou bolest, na kterou se nedalo zvyknout, ikdyž zažíval každý měsíc. Poslední co si pamatoval byla bolest a zvuk vytí.

Domem se ozval tlumený, skoro až nelidský řev. Sirius s Jamesem, kteří už před chvílí přišli dorazili do obývacího pokoje, se na sebe i s Lily a Marlene podívali.
,,Ach ano... Chudák Remus, dnes bude mít těžký den." Na to všichni uslyšeli
zavití.
,,Toto není moc dobré místo. Jsme teď přímo nad sklepem. Uslyšíme všechno." Brumbála však nikdo neposlouchal. Všichni byli jako v tranzu. Brumbál se pouze usmál a odešel z obýváku pryč. Ze sklepa bylo slyšet vytí, nárazy a vrčení.

Brzo ráno Albus Brumbál vyrazil do sklepa. Kouzlem Remuse oblekl do spodního prádla a odlevitoval ho nahoru do pokoje, kde už čekala paní Pomfreyová. Poppy Pomfreyová již byla informována, že ji bude potřeba potřeba.
,,Položte ho sem Albusi..." Poppy šeptala, aby nevzbudila ostatní spící v místnosti. Albusův příchod je ale i tak probudil. Všichni teď seděli na postelích a snažili se uvědomit si, co se děje. Remus měl velké škrábance na hrudi. Na nohou i pažích je měl trochu menší. Sem tam se nějaký objevil i na tváři. Poppy kouzlem trochu vyčistila a zacelila rány a pak si do ruky vzala misku s nějakým léčivým balzámem a začala mu na už celkem zahojené rány nanášet mast. Brumbál to pouze se smutným pohledem pozoroval. Poppy potom misku položila na noční stolek vedle Remusovi postele.
,,Už nemůžu nic udělat. Až se probudí, dám mu nějaký lektvar, ale teď musíme pouze čekat. Albusi, potřebovala bych s tebou mluvit." Brumbál pouze kývl a společně odešli. Sirius se na Remuse díval. Jizvy měl všude. Vypadal unaveně i když spal.

Okolo oběda Remus otevřel oči. Do dveří zrovna vcházela madame Pomfreyová, Remus ji však neznal. Ležel na své posteli v pokoji, který měl společně s ostatními kluky. Bolest, kterou cítil na hrudníku mu byla více než známá.
,,Už jste vzhůru? Výborně, takže jak se cítíte?" Když se Remus na tu pro něj neznámou ženu mračil, představila se. ,,Jsem Poppy Pomfreyová, léčitelka v Bradavicích. Albus mi dal vědět, že mě bude potřeba. Takže teď už mi řekněte, co vás bolí." Remus se pokusil promluvit, ale když z něho vyšel jen chrčivý zvuk, Pomfreyová dala sklenici s vodou, kterou držela v rukou na noční stolek vedle Remuse, aby mu pomohla se posadit, což se neobešlo bez bolesti. Potom mu sklenici podala a Remus si teprve až pil uvědomil, jakou žízeň má. Když byla sklenice prázdná, Poppy si ji vzala a položila zpátky na stolek.
,,Třeští mi hlav, což je normální. Taky mě bolí hrudník." Zachraptěl Remus. Poppy pouze přikývla a odhrnula Remusovi peřinu po pas, aby viděla rány. Vypadaly jako jizvy, které měl po celém těle. Tyto ale byly více vystouplé a červené. Starší lékouzelnice vzala ze stolku misku se stejnou mastí jako použila hned ráno a začala ji pomalu roztírat na jizvy. Remus zaťal zuby, jelikož to hodně bolelo, ikdyž se Poppy snažila být co nejjemnější. Dveře se otevřely a do pokoje vešel James se Siriusem. Na chvíli se zastavili mezi dveřmi, potom ale pokračovali. Sedli si na Jamesovu postel, aby madame Pomfreové nezavazeli.
,,Ještě dojdu dolů pro lektvary. Počkejte chviličku a nehýbejte se." Aniž by to Remus stačil postřehnout, lékouzelnice byla ta tam.
,,Ehm.... Takže... Jak se cítíš?" opatrná otázka položená že Siriusovi strany Remuse nepřekvapila. Jako odpověď na ni pouze kývl.
,,To má znamenat že dobře?" Pokus o konverzaci nevyšel, ikdyž se Sirius snažil. Na to Remus už neodpověděl ani pokýváním hlavou. Připomínalo mu to dobu, kdy Remus přišel do Řádu. Odmítal se s kýmkoli bavit a konverzace byla ztracená dávno předtím než vůbec začala, jestliže jste nechtěli slyšet nějaké nepochopitelné poučení. Madame Pomfreyová vešla do dveří s Výtažkem z hrbouna-lektvar žluté barvy, který pomáhal zacelovat a hojit řezná poranění a boláky, Posilujícím odvarem na povzbuzení organismu a s Uspávajícím lektvarem. Protože byl Remus v lektvarech dobrý, bezpečně rozeznal všechny lektvary podle barvy. Jeden po druhém mu je podala a Remus je bez odmlouvání vypil. Poppy mu pomohla si zpátky lehnout. Netrvalo dlouho a Remus už klidně oddechoval, nevšímajíc si okolního světa.

• Ty nejkrásnější oči měly ronit nejvíce slz, ten nejkrásnější úsměv měl schovávat ty nejhlubší tajemství, to nejlaskavější srdce mělo cítit tu největší bolest.

1179 slov

Ahoj, doufám, že vám nevadí, že kapitola vyšla dřív. Mám předepsaných hodně kapitol do předu, takže si to můžu dovolit😅. Ve čtvrtek kapila vyjde, jako vždycky.