I'll be good [Wolfstar]

53. Kapitola

,,Jsem doma." Remus prošel chodbou přes kuchyni do obýváku. Jeho manžel seděl na pohovce s nějakou knihou. ,,Ty čteš?"
,,Ne, jenom si prohlížím obrázky." Sirius se zazubil. Normálně by se Remus zasmál. Teď se zmohl pouze na chabé zvednutí koutků. ,,Je to album." Starší z dvojice se na mladšího starostlivě zadíval. ,,Co ti Brumbál chtěl?"
,,Kdyby to chtěl říct i tobě, zavolá si tě taky." Rem těžce dosedl na sedačku. ,,Pojď sem." Sirius si opatrně sedl na Remuse. Ten se ke svému druhovi přitulil a vdechoval jeho vůni.
,,Něco se stalo," zkonstatoval tiše černovlásek.
,,Jo...."
,,Bude to v pořádku."
,,To nevím."

,,Kdo vůbec hlídá Harryho?" Zeptal se Remus zmateně, když jeho dva kamarádi seděli v obývacím pokoji jejich domu. Všichni čtyři v ruce drželi skleničku whisky. Lily pořád první, Sirius s Jamesem druhou a Remus už čtvrtou. Pro Potterovi to byl šok. Stejně jako pro Siriuse. Všem bylo známé, že mladý Lupin moc nepil. A když už, tak rozhodně míň, než James se Siriusem.
,,Jedna milá holka, kterou jsem potkala, když jsem byla s Harrym venku. Je to mudla. Museli jsme schovat všechny pohyblivé fotky," zasmála se Lily. ,,Poslyš Reme.... Co se to s tebou děje?"
,,Nic. Co by se mělo dít?" Remus se falešně usmál a znovu se napil.
,,Normálně tolik nepiješ," podotkl tentokrát James.
,,Nová profesorka věštění v Bradavicích pronesla věštbu. O tom, kdo bude moct porazit pána zla." Mladý vlkodlak vypadal zdrceně, což nikdo v místnosti očividně nechápal. Dopil půlku skleničky naráz a odložil ji na stůl.
,,A co je na tom hrozného?" Otázal se zmateně tentokrát vlkodlakův manžel.
,,To.... To teď neřešte," vydechl těžce Remus. Sirius pochopil, že se o tom bavit nechce, tak odvedl téma jinam.

,,Nějak jsem nepochopil tu věštbu," prolomil Sirius ticho panující v obýváku. Včera se vrátili až příliš pozdě na to, aby se mohl zeptat.
,,To neřeš, zlato," ujistil ho Remus s chabým úsměvem. Bylo vidět, že se trápí. Poznal by to i ten, kdo mladého vlkodlaka nezná.
,,Mně to můžeš říct." Sirius si uvědomoval, že by na svého muže neměl tak tlačit, jenomže zvědavost mu nedala spát.
,,Já vím. Jenom.... O té profesorce v Bradavicích jsem ti už říkal. A.... Ta věštba říkala, že ho zabije kluk narozený na konci července." Tohle jsem neměl říct, tohle jsem neměl říct, honilo se Remusovi hlavou. Jenomže zoufale chtěl, aby to někdo pochopil. Aby si o tom s někým mohl promluvit. S někým, kdo má Lily a Jamese stejně rád, jako on.
,,No a?" Otázal se zmateně černovlásek.
,,Potom říká, že se narodí lidem, kteří se Voldemortovi třikrát postavili." Udělal menší pauzu, aby to Sirius mohl pochopit. Ale podle jeho pořád stejně zmateného výrazu usoudil, že to nepochopil. ,,Siriusi.... Víš, kolikrát se mu James s Lily postavili?"
,,Netuším?" Odpověděl Sirius otázkou.
,,Třikrát... Stejně jako Longbottomovi." Remus si unaveně promnul spánky. Myslel na to častěji, než je zdrávo.
,,To nemusí nic znamenat," namítl starší.
,,Ale znamená," hlesl tiše Remus.
,,Pleteš se. Harry to nemůže být. Ani Neville," odmítal to pochopit. Tohle všechno je přece jenom jedno velké MOŽNÁ. Nemusela to být vůbec pravda.
,,Neměl jsem ti to říkat. Neřeš to." Jak si vůbec mohl myslet, že to pochopí? Na jednu stranu to chápal. Chtěl bránit sebe i své přátele před pravdou. Na druhou stranu ale ne. Zapírání přece nikam nevedlo.
,,Remusi.... Není to ani jeden z nich. Neboj se."
,,Věštby se nepletou."
,,Některé jo."
,,Ne."
,,Může to být někdo jiný, chápeš?"
,,Už to neřeš," ukončil nekončící hádku Remus. Nevěděl totiž, jestli to Sirius doopravdy nechápe a nebo nechce chápat. Sám typoval spíš to druhé.
,,Fajn. Fajn... Jenom chci, aby sis s tím nedělal starosti. Lily, James, Alice a Frank budou v pořádku." Sirius tomu chtěl věřit. Proč mu to Remus bral? On nechtěl, aby to byla pravda? Proč ho chtěl přemlouvat, aby tomu věřil? Že jsou všichni jeho kamarádi v nebezpečí. Výjimkou Petera....
,,To nemůžeš vědět," odsekl už nepříjemně vlkodlak. Tahle situace mu lezla na nervy. Neměl mu to vůbec říkat.
,,Můžu," odvětil tvrdohlavě. Remus se se jeho naivitou uchechtl. V dnešní době to nikdo nemohl vědět. Nikdo. Už nic nenamítal. Nechtěl se hádat, ale myslel si svoje. ,,Jsem rád, že jsi mi to řekl." Remus nepřítomně přikývl a dál přemýšlel nad tou strašidelnou situací. Domem se ozval řinčivý zvuk zvonku. Remus, který seděl vedle Siriuse, jenž byl očima přilepený na katalogu košťat, který začal po dokončení rozhovoru číst, se na černovláska otočil. Ten nevypadal, že by zvonek vůbec slyšel.
,,Jdu otevřít." Remus se zvedl a když zaregistroval Siriusovo přikývnutí, rozešel se ke dveřím. Zvonek se ozval podruhé. ,,Už jdu!" Remus podrážděně otevřel dveře. Když za nimi spatřil osobu celou v černém, zalapal po dechu. ,,Co tady děláš?"

•Planování budoucnosti, je jako chodit na ryby do vyschlé rokle. Nikdy nic nedopadne tak, jak jste chtěli. Vzdejte se tedy svých schémat a ctižádostí. Když už na něco musíte myslet, myslete na nejistotu hodiny své smrti.

812 slov

Ahoj. Omlouvám se za kratší kapitolu, ale teď ke konci už čekejte spíš kratší. Protože absolutně nevím, co mám psát mezi ty podstatné věci. A taky by mě zajímalo, kdo si myslíte, že to je. Myslím, že to uhodnete. Napište do komentů👇♥️.