I'll be good [Wolfstar]

35. Kapitola

,,Takže ty jsi šťastný, já jsem šťastný, Remus je šťastný, Lily je šťastná, Alice je šťastná, Frank je šťastný a Peter asi taky. Už jenom porazit Ty-víš-koho a je to." James spokojeně vydechl a opřel se o kmen stromu.
,,Jestli to přežijeme," namítl Sirius. James si odfrkl.
,,Jestli si nebudeš věřit tak nepřežiješ." James protočil oči.
,,Jsem jenom realista. Šance na přežití jsou malé. Proti nám stojí Voldemort, Jamesi. My dva ho určitě nepo-"
,,Neměl bys to brát tak černě." Remusův hlas se ozval vedle Siriuse, který sebou trhl. Když pohlédl na majitele hlasu, usmál se, vstal a přišel ke svému příteli, kterého políbil. ,,Ahoj, zlato."
,,Ahoj." Sirius se uculil a pustil Remusovu ruku, jenž při polibku chytil.
,,Kde je Lily? Cítím se blbě, když se tady cucáte a já se dívám," zamračil se James.
,,S Alicí se baví o nějakých holčičích věcech." Remus s nezájmem pokrčil rameny a sedl si vedle Siriuse. ,,Frank s Peterem říkali, že za chvíli přijdou. Mohli bychom dnes všichni zajít ke Třem košťatům, co vy na to?"
,,To je dobrý nápad. S Rosmertou jsme se dlouho neviděli, že Siriusi?" James ramenem vžduchl do Siriuse, který mu to se šklebem oplatil.
,,Já nedávno." Sirius se ušklíbl a poslepu s Remusem propletl prsty.
,,Fajn. Tak se zeptejte kluků. Já jdu domů, tak se zeptám holek." Remus se začal zvedat, avšak Sirius ho pořád držel za ruku. Remus se na něj zvědavě podíval. ,,Potřebuješ něco?"
,,Buď ještě tu," zakňučel Sirius se štěněcím pohledem.
,,Víš, že nemám horko rád. Navíc nepotřebuju poslouchat Jamesovi kecy o tom, jak se dnes Peter nevyspí a tak." Remus protočil oči, sklonil se k Siriusovi a vtiskl mu polibek na tvář. ,,Budu v pokoji," šeptl Remus do Siriusova ucha.
,,Jak jsi věděl, že jsem na to myslel?!" James se na Remuse zděšeně podíval. Remus se odtáhl, když se na něj Sirius se skousnutým rtem usmál a přikývl. Potom se Remus otočil na Jamese.
,,V nitrozpytu jsem dobrý." Remus pokrčil rameny. ,,Dělám si legraci. Tyhle poznámky máš pořád. Takže jsem si tipnul."

,,Jsem tu, lásko." Sirius přišel k Remusovi, vzal mu z ruky knížku, kterou četl a odložil ji na noční stolek. ,,Kolik jsi toho přečetl?"
,,Jenom tři kapitoly." Remus si Siriuse přitáhl na klín.
,,Jenom? To já nepřečtu ani za rok." Sirius si nevěřícně odfrkl. ,,Peter vede vášnivou debatu s Jamesem a Frankem, tak jsem se vypařil. Takže máme trochu času pro sebe. Promiň, že jsi musel čekat."
,,Nečekal jsem dlouho. Navíc jsem se nenudil." Remus pokrčil rameny. Prsty zabořil do černých kudrnatých vlasů a přitáhl si Siriuse do vášnivého polibku. Vpíjel se svými rty do těch jeho ještě dlouho. Po odtáhnutí Remus přemístil svou ruku na Siriusovu tvář, kterou palcem něžně hladil a druhou na Siriusův pas.
,,Někdy mě štve, že máme pokoj s Peterem." Sirius deprimovaně zavrčel, na což Remus reagoval smíchem.
,,Buď rád, že nejsme na pokoji jako James. To bychom si už vůbec neužili," připomněl Siriusovi Remus.
,,Jo. Nedávno jsme se s Jamesem bavili o malým Pottříkovi a říkal, že když jsou na pokoji takhle, tak nemají šanci. A měl ty svoje narážky, že kdybych byl holka, už bych byl desetkrát těhotnej, nebo tak nějak." Sirius se smíchem pokroutil hlavou. Remus se usmál.
,,Myslím, že má pravdu," přikývl Remus. ,,A... Ty bys někdy chtěl děti?" Nahodil Remus nervózně.
,,Jednou jo. Ale až tak v dvaceti pěti. Ty asi ne, že?" Sirius zvedl jeden koutek úst do křivého úsměvu, ze kterého se skoro všem dívkám podlamovaly kolena.
,,Já k dětem moc dobrý vztah nemám. Ale s tebou možná... Někdy. Ve věku s tebou souhlasím." Remus uhnul pohledem. Sirius se potutelně usmál a věnoval mu ještě jeden dlouhý polibek.
,,Měl bych se jít připravit. A ty bys měl taky." Sirius vstal z Remuse a přešel ke skříni, že které vytáhl černé kraťasy se světle modrou košilí s krátkým rukávem.
,,Jo. Jdeš se mnou do sprchy?" Remus taktéž vstal a ve dveřích koupelny se zastavil.
,,Uhm... Asi jo." Sirius i s oblečením přišel do koupelny, kde si ho odložil. Remus Siriuse opřel o umyvadlo a skousnul mu ušní lalůček.
,,Miluju tě," zašeptal Remus a když se chtěl odtáhnout, Sirius ho chytil za bok a přitáhl zpět.
,,Já tebe víc." Sirius zavrněl jako kočka a propustil Remuse ze svého sevření.

Alice, Frank, Lily, James, Peter, Sirius a Remus dorazili až před vchod Tří košťat, zastavil je cizí hlas. Remus měl ruku majetnicky položenou na Siriusových bedrech, avšak nejednou jeho ruka zabloudila i níž.
,,Pane Lupine. Jaká náhoda." Remus se instinktivně narovnal a s chladnou tváři se otočil, pouštící Siriuse, který se však také otočil, stejně jako všichni ostatní.
,,Pane Cartere." Remus zdvořile kývl a otočil se na ostatní. ,,Jděte. Přijdu později." Před Remusem stál chlap štíhlé a vysoké postavy s hnědými vlasy, mezi kterými sem tam byl i nějaký šedivý. Mohlo mu být tak padesát. Na svůj věk však vypadal rozhodně dobře.
,,Pane Blacku, prosím zůstaňte taky. Rád bych vás poznal." Když všichni ostatní vešli do vnitř, Remus znovu chytili Siriuse za pas.
,,Siriusi, Gabriel Carter. Jeden z nejlepších bystrozorů. Cartere, Sirius Black. Můj přítel," zavrčel nepříjemně Remus. O tomto rozhovoru se rozhodne nedalo říct, že byl zdvořilý.
,,Ach jistě.... Na ministerstvu jsem zaslechl, že vaše nedobytné srdce, Remusi, si dobyl právě mladý Black." Gabriel se ušklíbl a pokýval hlavou.
,,Ach jistě.... U vás na ministerstvu se nic neutají." Remus se ironicky usmál, stisk na Siriusově boku se stal pevnějším.
,,Dávejte si pozor, Lupine. Před soudem vás chrání jenom Brumbálovo slovo. Já nevěřím, že jste byl náš špeh. Jsem přesvědčen, že jste celou dobu na straně zla." Gabriel Remuse sjel znechuceným pohledem.
,,Je mi u prdele, co si myslíte a v co věříte nebo nevěříte." Remus se i se Siriusem otočil a vešel do hospody.
,,Zlato, prosím, nemusíš mě držet tak pevně." Sirius bolestně sykl. Remus ho ihned pustil a se strachem v očích se na svého přítele podíval.
,,Merline, promiň. Neuvědomil jsem si to."
,,Jsem v pohodě, neboj." Sirius se zasmál a propletl s Remusem prsty. Posadili se za stůl, u kterého seděli všichni ostatní.
,,Kdo to byl?" Vyhrkl hned James zvědavě.
,,Jeden bystrozor. Nemá mě rád." Remus si odfrkl a pokrčil rameny. ,,Prostě si myslí, že jsem Voldemortův stoupenec."
,,Ahaa.... Tak to je vážný." James souhlasně pokýval hlavou.
,,Remusi, na veřejnosti bys jméno Ty-víš-koho neměl říkat. Víš, že v řádu mu říkám jménem i já, ale na veřejnosti bys neměl." Lily se na Remuse káravě podívala. Remus pouze se semknutými rty přikývl.
,,Takže, kdo si co dáte?" Sirius se s úsměvem sledoval všechny u stolu.
,,Já si dám máslový ležák." Alice se Siriuse taktéž usmála.
,,Já taky," přihlásila se Lily.
,,Já si dám ohnivou whisky." James se ušklíbl a Sirius si s ním s úsměvem plácl.
,,Já máslový ležák," pronesl Frank. Poté se i Peter přihlásil o ležák.
,,Zlato, ty si dáš co?" Sirius se otočil na Remuse vedle sebe, který zarytě mlčel, pohledem probodával stůl a vůbec je nevnímal. ,,Remusi." Sirius Remusovi zamával rukou před obličejem.
,,Cože?" Remus se na ostatní zamračeně podíval. Jeho pohled utkvěl na Siriusovi. ,,Na co ses ptal?"
,,Co si dáš..." Sirius zvedl obočí.
,,Ohnivou whisky." Remus se pořád mračil.
,,Jamesi, Lily! Bože jak dlouho jsem vás neviděla!" Všichni se otočili na přicházející Rosmertu.
,,Ahoj, Rosmerto." James se na ni usmál stejně jako Lily, která ji taky pozdravila.
,,Vás ostatní jsem taky pěkně dlouho neviděla. Teda, vy jste u mě byli nedávno. Alice, jak se má otec?" Rosmerta se zadýchaně otočila první na Remuse se Siriusem a potom na Alici. Majitelka oné hospody vypadala, že má rozhodně ještě hodně práce a nestíhá. I tak se ale zdvořile vybavovala skoro s každým. Mezitím, co se Alice bavila s Rosmertou, se Sirius nahnul k Remusovi.
,,Remusi, zlato, aspoň teď buď trochu při smyslech. Kdo ví, kdy se sem všichni společně zase dostaneme," zašeptal Sirius, aby je nikdo kromě nich neslyšel. ,,Doma mi to vysvětlíš, protože absolutně nevím, co to s tebou je." S Rosmertou se bavili ještě hodnou chvíli. Potom jim přinesla pití a nechala je být. Bavili se o různých věcech, které hoc kdy nedávaly smysl a smáli se. Remus se pokoušel zachovat si klid ve tváři. Na veřejnosti emoce stále moc neukazoval. Když se přemístili zpět domů, nutno podotknout, že někteří značně podnapilí, bylo už po půlnoci.

•Osud míchá karty, my hrajeme.

1382 slov