I'll be good [Wolfstar]

44. Kapitola

,,Kolik hodin chybí do půlnoci?" Sirius se podíval na Remuse, který seděl vedle něj na lavičce okolo ramen deku a v klíně knihu. Remus se podíval na hodinky.
,,Dvě hodiny," odpověděl Remus. Lily sedící vedle Remuse se na ně podívala.
,,To je chvilka." Lily se usmála a začala znovu číst.
,,To je nudaaa...." Sirius si hlasitě povzdechnul. Zvednul láhev ohnivé whisky z lavičky a napil se rovnou z hrdla.
,,To je nehygienické." Remus se na Siriuse nesouhlasně podíval. Sirius protočil oči a vlepil Remusovi pusu na tvář.
,,Taky tě miluju." Sirius vstal z lavičky a přeměnil se v psa. Zatahal Jamese za nohu. Ten vstal a přeměnil se v jelena. Černý pes začal vrčet, potom štěkat a vrtět ocasem. Jelen kopýtkem párkrát zaryl do země. Pes se rozběhl pryč a jelen ho následoval. Několikrát proběhli před Lily s Remusem, kteří odložili knihy a se zvednutým obočím je pozorovali. Když pes zakopl a nechtěně udělal kotrmelec, jelen začal prudce brzdit. Vypadalo to opravdu komicky. Jen co se se pes vzpamatoval, přiběhl k Remusovi a skočil mu na klín. Začal ho zběsile olizovat a vrtět ocasem. Remus se začal smát a Siriuse odstrčil, ovšem pouze tak, aby na něm Sirius pořád seděl. S neutuchajícím úsměvem na tváři ho hladil. Sirius v podobě psa se k němu přitulil. Remus si všimnul, že Lily hladí Jamese po hlavě a potom mu dala pusu na nos. Lily se náhle rychle otočila na Siriuse.
,,Siriusi, okamžitě z něho slez! Vždyť byl včera úplněk! Madame Pomfreyová říkala, že má odpočívat, ani ho sem nechtěla pustit a ty na něho skončíš?! Slez! Hned!" Lily začala panikařit a bouchla přitom Jamese do nosu. James zařval a ublíženě se na Lily podíval. Sirius mezitím seskočil z Remuse, posadil se na zem a hlavu si položil na Removo stehno. Lily se podívala na Jamese.
,,Promiň, zlatíčko. Strašně se omlouvám." Lily Jamese znovu pohladila. Ten se k její ruce přitulil, čemuž se Lily zasmála.

,,Tři.... Dva.... Jedna.... Teď! Šťastný nový rok." Sirius se díval na Remusovi hodinky a potom vykřikl. První obejmul Jamese, potom Lily a  nakonec Remuse, u kterého zůstal v polibku.
,,Šťastný nový rok, zlato. Miluju tě," šeptl Remus a znovu Siriuse políbil.

V hlavě se mu odehrával rozhovor jeho a Brumbála.
,,Vím, že se potřebuješ ujistit. Půjč si ho a ujisti se. Do konce týdne mi ho vrátíš. Nepropásni tu šanci."
,,Nezvládnu to."
,,Je to síla vlastního přesvědčení, co rozhoduje o úspěchu. Tak nějak to říkáš, nemám pravdu?"
,,Ale v jiné souvislosti."
,,Dokonale se to hodí sem, Remusi. Nenech si tu šanci proklouznout mezi prsty. Potřebuješ jejich odpuštění. Tak si pro něj běž."
,,Co když mi neodpustili?"
,,Pak se s tím budeš muset smířit... Využij té šance."
Kámen ležel před ním v krabičce. Stačilo tak málo a mohl je vidět. Mohl je slyšet. Chtěl to ale vůbec? Jasně, že chtěl. Ale bál se. Kouzlem zamčel místnost a hůlku odložil. Opatrně otevřel krabičku, v níž ležel malý kámen kosočtvercovytého tvaru, na kterém byl znak relikvií smrti. Roztřesenými prsty vzal kámen do ruky. Zhluboka se nadechl a otočil se.
,,Mami..." Remus nevěřícně vydechl, když uviděl tři postavy, které byly podobné duchům. Vypadali tak mladší, než si je pamatoval. Hope stála uprostřed, po pravé ruce svého manžela a po levé prvorozeného syna. Na tváři měla jemný úsměv. Samuel se neskrývaně zubil a Lyall měl nepatrně zvednuté koutky.
,,Remusi..." Hlas Hope byl uvolněný, jinak stejný jak si ho pamatoval. ,,Vyrostl jsi."
,,Omlouvám se." Remus se na všechny díval očima plnýma slz. ,,Strašně mě to mrzí."
,,Udělal jsi to pro dobrou věc. Stejně by nás zabili, jak by zjistili, že jsi špeh. Zachránil jsi pět životů, které za nic nemohli." Lyall už nezněl tak nepřístupně a chladně. Vždy doufal, že s ním bude mluvit takto. Normálním, smířlivým tonem. Musel pro to umřít?
,,Takže Sirius, jo?" Samuel se ušklíbl a zvědavě zvedl obočí. Remus se pro sebe musel usmát. ,,Jsi v tom až po uši, brácho."
,,Zasloužíš si být šťastný, Remusi. Ty ze všech nejvíc. Ten chlapec se zdá být milý." Hope se usmála ještě víc.
,,Nevím, jestli jsem to neuspěchal," přiznal Remus neochotně.
,,Na lásku není nikdy pozdě ani brzo. Vezmi si ho," odvětila Hope bez zaváhání.
,,Remusi! Zlato, pojď sem, prosím!" Siriusův hlas k nim dolehl až od schodů. Remus se otočil je dveřím.
,,Počkej chvilku!" Houkl Remus nazpět.
,,Nenech se zastrašit, zlatíčko. Strach je hrozná věc. Jdi si za svým a nenech nikoho, stát si ve štěstí."
,,Mám vás rád," šeptl Remus a na konci se mu zlomil hlas.
,,My tebe taky. Je mi líto, jak jsem se choval. A ještě víc mě mrzí, že jsem musel umřít, abych si to uvědomil. Omlouvám se." Lyallovi spadl úsměv ze tváře a tvářil se provinile.
,,To spíš vy odpusťte mně." Uchechtl se Remus smutně. ,,Zabil jsem vás."
,,Nemáme ti, co odpouštět, Reme. Zabil nás Voldemort," namítl Sam.
,,Jsme pořád s tebou."

,,Díky. Co jsi dělal v tom pokoji tak dlouho? Četl sis?" Sirius odložil brk a otočil se na Remuse.
,,Za prvé, víš, že hrozně píšeš?" Remus se zamračil a podíval se na pergamen před Siriusem.
,,Od toho mám na psaní tebe." Sirius se sladce usmál. ,,A teď to vyklop."
,,Mluvil jsem s rodiči a bratrem." Sirius se zarazil a položil Remusovi ruku na čelo. ,,Nemám horečku."
,,Remusi, zlato, tví rodiče jsou mrtví. A Samuel taky." Sirius se nechápavě mračil a díval se na Remuse.
,,Já vím. Brumbál mi půjčil kámen vzkříšení," řekl Remus jakoby se nic nedělo.
,,Jako TEN kámen vzkříšení?" Sirius vytřeštil oči.
,,A to Brumbál říkal, že jsi chytrý...." Remus se ušklíbl a protočil oči. Sirius si uraženě odfrkl a vstal. ,,Ale notak. Ano, TEN kámen vzkříšení." Remus vzal Siriuse za ruku a stáhl si ho na klín. ,,Chceš si promluvit s bratrem?"
,,Ne." Sirius odpověděl okamžitě. ,,Nikdy jsme si neměli, co říct. Ani nevím, jestli bych to zvládl. Proč jsi s nimi mluvil ty?"
,,Byl jsem nejistý. A potřeboval jsem vědět, jestli mi odpustili." Remus uhnul pohledem.
,,Myslíš, že je na tu svatbu ještě brzo, že?" Sirius se pousmál.
,,Ne! Ne. Nemyslím... Jak jsi na to přišel?!" Remus s panikou zvedl pohled.
,,Remusi... Pořád se díváš na ten prstýnek a vypadáš u toho zamyšleně."
,,Nechci tu svatbu zrušit ani posunout, Siriusi. Jenom... Myslíš, že se už známe dost?" Nahodil Remus nejistě.
,,Remusi, nikdy se nebudeme znát úplně. Jak po svatbě, tak před svatbou se budeme pořád poznávat. I kdybychom se brali v šedesáti. A v tom je to zajímavé, ne?" Sirius se usmál a pokrčil rameny.
,,Máš pravdu..."

•Je trochu smutné, kolik lidí plní očekávání svých rodičů, partnerů, přátel a ostatních místo toho, aby šli za svým snem.

1100 slov