I'll be good [Wolfstar]

25. Kapitola

,,Fajn, takže my jdeme za McGonallkou. Jdeš s námi nebo za Brumbálem?" James, který držel Lilyinu ruku, se tázavě otočil na Remuse, když došli ke kabinetu profesorky McGonagallové.
,,Jdu k Brumbálovi. Potom přijdu." Remus se odpojil od Lily, Alice, Franka, Siriuse a Jamese, při čemž Alice zaklepala na dveře před nimi.
,,Dále!" Hlas jejich oblíbené profesorky se ozval zpoza zavřených dveří. Na její povel Alice otevřela dveře a všichni vstoupili. Malý úsměv se vyrýsoval na její tváři, když spatřila svou návštěvu. ,,Dobrý den..."
,,Paní profesorko! Jak rád vás zase vidím..." Sirius se s velkým úsměvem prodral do předu a sedl si na volnou židli z druhé strany stolu.
,,Pane Blacku... Také vás ráda vidím. Slyšela jsem, že máte novou známost." Minerva sledovala Siriusovi rychle rudnoucí tváře.
,,Eh... Jo? Teda ano. Ano mám." Sirius odvrátil pohled stále s rudými tvářemi.
,,Remus je milý, když mu přijdete na kloub. Ale to je často hodně těžké." Lily se pousmála.
,,No, předpokládám, že lepší Nebelvíry jste už nepotkala, že?" Sirius se ušklíbl a podíval se na Jamese.
,,Oh ovšem. Na studenty, kteří dělali takové problémy jsme opravdu ještě nenarazili, pane Blacku a pane Pottere." Profesorka pokývala hlavou, v obličeji stále vážná.
,,Ale chybíme vám!" James laškovně zakmital obočím a zakňučel, když mu Lily dala pohlavek.
,,Chovej se trochu!" Sykla Lily.

,,Dobrá. Přijdu zítra do řádu. Smrtijedi se teď dlouho drží v ústraní. Musíme být připraveni." Brumbál se na Remuse usmál, když ho vyprovázel ke kabinetu profesorky McGonagallové, kam měl Bradavický ředitel namířeno. Dveře jejího kabinetu se otevřeli, při čemž z něj vyšla již zmiňovaná profesorka.
,,Ááá, pane řediteli, zrovna za vámi jdu. Pane Lupine." Minerva kývla na pozdrav a pousmála se na něj.
,,Paní profesorko." Kývl na oplátku Remus. ,,Nevíte, kde je Sirius? A ostatní, samozřejmě..."
,,Asi před třemi minutami odešli."
,,Děkuji. Naslehadou Brumbále. Profesorko." S kývnutím se Remus rychlím krokem se rozešel pryč od profesorů. Remus procházel chodbami Bradavického hradu, míjící studenty, když se dostal do poslední chodby vedoucí ven, naskytl se mu pohled na líbající se dvojici. Chlapec se trochu kroutil, čemuž měl Remus chuť zasmát se. Chtěl okolo nich rychle projít a vyhnout se nepříjemným pohledům, když se však od sebe odtáhli. Spatřil černé kudrnaté vlasy a zpomalil krok. Když uviděl tvář svého přítele, jakoby se mu zastavilo srdce. Vždy když jednou za čas četl romány, nevěřil těm kecům typu ,,jakoby se mi zhroutil svět" ani ,,jakoby mi někdo vyrval srdce z hrudi". Ale teď se tak cítil. Úplně stejně. Nejrychleji jak dokázal, se vydal k východu, kde se přemístil. Rychle vyběhl schody a vešel do pokoje. Vzal první věc, která mu přišla pod ruku, což byla Peterova sklenice, kterou měl od včerejška na stole. Sklenice se roztříštila o protější zeď.
,,Reparo." Remus kouzlem opravil sklenici, přivolal ji a znovu s ní mrštil o zeď. Zhluboka dýchal, dlaně sevřené v pěst. Dveře zaskřípaly a dovnitř vešel člověk. Remus si ho nevšímal, znovu přivolal již opravenou sklenici, hodil ji o zeď.
,,Remusi, zlato, děje se něco?" Ucítil ruku na rameni, kterou ihned setřásl.
,,Nesahej.Na.Mě." procedil Remus zkrz zuby.
,,Cože?" Sirius se zmateně podíval na chlapce před sebou a pokusil se ho chytit za ruku.
,,Nerozumíš mi?!! Nesahej na mě. Nemluv na mě. Nech mě být. Běž raději za tou kurvou." Remus opravil sklenici, přivolal ji, rozbil o zeď. Sirius o krok couvl.
,,Ne... Špatně jsi tomu rozuměl. Byla to moje bývalá, miluje mě a když mě uviděla, přilepila se na mě a hned jsem se odtáhl. Přísahám." Sirius zněl zoufale, rychle dýchal a srdce mu bušilo o sto šest.
,,Já to viděl, do prdele. Odejdi, Siriusi. Nerad bych ti ublížil." Opravil sklenici, přivolal ji, rozbil o zeď.
,,Je to jinak." Sirius zavrtěl hlavou se slzami v očích a rychlím krokem odešel z pokoje. Jakmile se dveře zavřeli, Remus spadl na zem. Tělo se mu třáslo vztekem, rozhořčením, bolestí a pocitem hrozné zrady. Slzy mu stékaly volným proudem po obličeji, žaludek ho bolel stejně jako plíce a nemohl se pořádně nadechnout. Klečel na zemi dlouho. Asi půl hodiny když se dveře znovu, tentokrát pomalu, otevřely.
,,Reme..." Lily si klekla vedla Remuse a přitáhla si ho do objetí. ,,Co se stalo?" Remus ji nevnímal, díval se na rozbité sklo před sebou. ,,Remusi..."
,,Udělal jsem mu něco? Jak mohl?!" Remus nespouštěl zrak ze skleničky. Takhle teď vypadalo jeho srdce. Jenom hromádka kousků, rozbitý celek. ,,Říkal, že mě miluje..."
,,Remusi, já ti nemůžu pomoct, když nevím, co se děje." Lily kouzlem zpravila  sklenici a odlevitovala ji zpět na stůl.
,,V Bradavicích. Muckal se s jednou ku.... Holkou." Slova která Remus pronesl byla plná nenávisti, zloby a znechucení. Lily zalapala po dechu.
,,Ne, to se nějak vysvětlí. Musí. On tě miluje." Ve tváři se jí zračilo čirá zmatenost. Tohle přeci nemohla být pravda. Nemohla.
,,Viděl jsem to."
,,Ne. Opravdu to není možné. Přemýšlej, neviděl jsi náhodou, jestli se jí pokoušel odstrčil? Nebo tak něco." Lily se mračila, zoufale potřebovala vědět pravdu. Tohle totiž nemohla být pravda. Sirius ho miloval. Nikdy by mu to neudělal. Tomu Lily nevěřila.
,,Já nevím. Jak jsem uviděl, že je to on, zatmělo se mi před očima. Byl jsem naštvaný. Nehorázně naštvaný a sklamaný." Remus těžce polk a křečovitě zavřel oči. ,,Lily.... Chci být sám."
,,Neměl bys být sám. Mohl by sis něco udělat..." I tak se ale Lily nejistě postavila.
,,Nic si neudělám. Prosím běž."

,,Lily!" Jamesův vážný výraz vystřídal přívětivý úsměv. Lily s pohledem vraha ho pouze obešla, nevěnovala mu jediný pohled. Rychlím krokem se dostala k Siriusovi, který se opíral o zeď obývacího pokoje. Její ruka se střetla se Siriusovou tváři, při čemž se ozvalo hlasité ,,plesk".
,,Jsi takový hajzl! To nemůžeš v jednom jediným vztahu nepodvést člověka, kterého miluješ a který miluje tebe!?"
,,Je to jedno velký nedorozumění! Nelíbal jsem se s ní!" Až teď si Lily všimla, že Siriusovi také tečou slzy. ,,Musíš mi pomoct ho přesvědčit..."
,,A jak to bylo, no?! Já nevím, jestli si to uvědomuješ, Siriusi, ale on se s nikým tak nesblížil jako s tebou. Nikoho nemiloval, tak jako tebe. Od smrti bratra nikomu nevěřil, tak jako tobě. A ty to zničíš kvůli tomu, že nedokážeš odstrčit jednu pitomou holku?!" Lily si rozčileně prohrábla vlasy.
,,Já vím, co jsem udělal! Tak mě sakra  nechej být!" Sirius se rozběhl do pokoje. Remus klečel na zemi, pohled upřený do neurčita. ,,Reme..." Remus sebou trhl a podíval se na Siriuse. Rychle vstal.
,,Odejdi." Vztek, který Remus cítil byl neskutečně velký.
,,Ne. Musíš si mě poslechnout." Sirius přistoupil blíž k Remusovi, který udělal krok do zadu.
,,Nemusím nic." Remus se vydal ke dveřím, když se ozvalo zamikací kouzlo, které následovalo Expelliarmus. ,,Co to sakra děláš?!!" Vztekle se otočil na černovlasého chlapce.
,,Ta holka se na mě nalepila. Chtěl jsem ji odstrčit, vážně-"
,,Nezajímá mě to!"
,,-jsem chtěl. Asi jsem byl překvapený, tak jsem ji odstrčil hned, jak jsem se vzpamatoval. (První jsem tam chtěla napsat, že ho zamrazí Petrificem a když ho Sirius políbí, tak začne roztávat, jako je to v reklamě na ten čaj, ale to už by bylo moc😂.) Jestli si tu hůlku přivoláš zpět, tak tě zamrazím." Pronesl Sirius, když uviděl, jak Remus zvedá ruku, což dělal skoro vždy, když se chystal použít stínovou magii.
,,Říkal jsem, že mě to nezajímá." Remus se otočil zpět ke dveřím a zkusil dveře otevřít. Frustrovaně zavrčel, když se dveře neotevřely.
,,Nemůžeš zahodit náš vztah kvůli jednomu nedorozumění! To nemůžeš!" Siriusovi se zlomil hlas a držel se zuby nechty, aby se nerozbrečel. Remus měl co dělat, aby se neotočil a nešel Siriuse obejmout, utěšit ho. Nemohl. Jeho sebeúcta mu to nedovolila.
,,Vrať mi hůlku, Siriusi."

•Každý má dobré dny a špatné dny. Ale u mě jsou to spíš dobré hodiny a špatné roky.

1277 slov

Ahoj, vím, tohle není citát, našla jsem to na Pinterestu, ale hodí se mi to sem... Na mém profilu vyšla nová knížka Jeddy, pro ty co mají zájem♥️.