I'll be good [Wolfstar]

14. Kapitola

,,Vidíš támhle to souhvězdí?" Sirius měl hlavu opřenou o Remuse, který seděl vedle Siriuse na lavičce před Doupětem. Ukazoval na jedno z mnoha souhvězdí, jenž v se v temné noci zračily na obloze. Z Prasinek se vrátili už před hodnou chvílí a usadili se na lavičku, na které si už předtím tolikrát povídali. Což dělali i teď. Remus přikývl. ,,Tak tam je hvězda Sirius." Sirius se uchechtl společně s Remusem.
,,Říkal jsi, že tě baví Obrana proti černé magii a ne Astronomie."
,,Taky že jo, jen je tam prostě moje jméno. Což stojí za to, se naučit." Sirius se víc přitiskl k Remusovi, který ho držel okolo pasu. ,,Je mi s tebou tak strašně dobře."
,,Nikdy jsem k nikomu necítil to co k tobě. Nemůžu ti říct, že tě miluju. Myslím, že ani ty mně ne, protože je na to ještě hodně brzo. Ale to něco co cítím, je silné, Sirie. Hodně silné." Sirius se na Remuse podíval. Remus mu věnoval vášnivý a dlouhý polibek plný citů. Když skončil, pouze se na sebe dívali. Neschopní slov, které by stejně byla zbytečná.
,,Měli bychom jít spát. Třeba nás zítra bude potřeba." Byl to Remus, který prolomil posvátné ticho. Sirius se od Remuse neochotně odlepil. Oba dva vstali, Remus si přitáhl Siriuse za pas a společně bok po boku šli do Doupěte.
,,Jsi moc unavený?"
,,Jenom trošku. Jdu do sprchy jako první!"

Vedle Siriuse se prohnula matrace, jak si na ni Remus sedl.
,,Myslím, že sis spletl postel."
,,Nespletl. Jsem tu schválně." Sirius se otočil k Remusovi a šibalsky se usmál. Remus nevěřícně zakroutil hlavou.
,,Mám jít teda do tvojí, nebo můžu za tebou?" Remus šeptal, aby nevzbudil ostatní.
,,Za mnou. Říkal jsem, že tě chci jako méďu." Sirius se posunul kousek na stranu, aby měl Remus dostatek místa.
,,Dobrou noc, Sirie."
,,Dobrou noc." Sirius usínal na Remusově hrudi, Remusovu ruku okolo pasu.

,,Tohle už je druhá fotka, kterou pro ně mám. Budou určitě nadšení, až se uvidí." Hlas Jamese bylo první co Sirius uslyšel, když se probudil. První se zavrtěl a víc přitiskl k Remusovi. Potom pomalu otevřel oči. Nad ním stál James s foťákem v ruce, vedle něj stojící Marlene a Lily.
,,Co chcete?" Sirius zamručel a znovu se zavrtěl. To se začal probouzet i Remus.
,,Mám vaši nádhernou fotku. Vážně. Jak ty Siriusi slintáš Removi na hrudník. Je to ale roztomilé." James se usmíval a díval se na fotku, kterou držel. Úsměv na tváři měla i Marlen a Lily.
,,Jamesi?" Remus se zhluboka nadechl. ,,Vypadni prosím. Opravdu po probuzení netoužím vidět tebe."
,,Tak hele, teď jsi mě urazil. A to hodně. Když se ti líbí Sirius, tak se ti musím líbit i já. Protože já, já jsem hezčí." James se tvářil naštvaně.
,,Siriusi, jak si sakra s tímhle tím vlezdoprdelkou mohl vydržet sedm let v Bradavicích!?" Remus se pomalu začal zvedat, čímž Sirius ztratil svůj oblíbený a nový polštář.
,,Já nevím. Ale chci zpět svůj polštářek." Sirius zoufale zakňučel a James naštvaně odkráčel pryč z pokoje.
,,Jste spolu tak sládcí!" Lily se nad fotkou, kterou jí James vrazil, nedalo se totiž říct, že jí ji dal, do ruky úplně rozplývala. Marlene se pouze chabě usmívala. Ikdyž jim to přála a pokoušela se zapomenout, pořád Siriuse milovala a bylo to pro ni těžké.

,,Takže, jak bylo včera?" James se Siriusem seděli pod velkým dubem pár metrů od Doupěte.
,,Bylo to skvělý. Je s ním legrace a taky je skvělý naslouchač. Vážně. Já-Já.... Jsem šťastný. Něco k němu cítím a on ke mně taky." Sirius se začervenal a sklopil zrak.
,,Jsem za tebe rád. Už mě ty tvoje jednorázovky nebavily. Ale.... Jsi si jistý, že k tobě taky něco cítí? Přeci jen, Remus je hodně komplikovaný a-"
,,Řekl mi to." Sirius Jamesovi skočil do řeči a James se zasekl.
,,Fajn. Jenom jsem se zeptal." James v obranném gestu zvedl ruce. ,,Páni Siriusi. Když to tak počítám.... Chodíte spolu už deset dní! Tvůj nejdelší vztah! Když nepočítám Marlene."
,,Drž hubu, Jamesi! Nebo přísahám Merlinovi, že tě zabiju. Umlátím tě Removou knížkou." Smál se Sirius.
,,To by se mu nelíbilo." James nesouhlasně mlaskl.
,,Máš pravdu, nelíbilo." Oba se otočili na Remuse, který k nim přicházel ze zadu. Sedl si mezi ně a natáhl se pro pusu k Siriusovi.
,,Kolik jsi slyšel?" Sirius zrudl a odvrátil zrak. Remus se naroval a ušklíbl se.
,,Od toho, že spolu chodíme deset dní. Ale podle vašeho výrazu to vypadá, že jste toho probírali mnohem víc. Jsem rád, že jsme spolu ještě nespali. Nechci vědět, co všechno byste probírali." James se usmíval a Sirius byl rudý až za ušima. ,,No, ale jsem tu kvůli tomu, že přišel Brumbál. Takže jestli mu něco chcete, teď máte šanci."

,,Už budu muset jít. Zastavil jsem se tu jen na chvíli. Dřív jsem tady býval hodně, takže teď se musím věnovat škole." Brumbál vstal z křesla ve kterém seděl. ,,Už? Vždyť jste tady byl jen chvíli, Albusi." Molly Weasleyová vstala, aby Bradavickému řediteli ještě přidala citronového čaje, který měl tak rád.
,,Už opravdu musím, Molly. Děkuji ti za milé pohoštění. A Remusi, málem bych zapomněl. Ve středu se nebudu moci stavit, přijmi mou omluvu. Takže ti chci už dnes popřát všechno nejlepší." Sirius se zamračil a zmateně se podíval na Remuse. Zmiňovaný ztuhl, ve tváři se mihla panika.
,,Děkuji Albusi. Vážím si toho." Remus se pousmál, Sirius ale poznal, že je pořád napnutý jako struna. Po dlouhém loučení se Brumbál přemístil do Bradavic, kde na něj už jistě čekaly povinnosti. Sirius se chvatně otočil na Remuse.
,,Takže..? Co je ve středu?" Sirius se tázavě podíval na nervózního hnědovláska.
,,10.?" Remus se v naději, že to nechá být podíval na Siriuse. Sirius se však tvářil pořád stejně tázavě. Remus si povzdechl. ,,Fajn. Ve středu mám narozeniny." Sirius se zamračil a zmateně otevřel pusu.
,,Já... Nechápu. Říkal jsi, že-"
,,Lhal jsem. Nemám narozeniny 28., ale 10. Nerad je slavím, takže jsem ti nechtěl říkat, že je mám už teď." Remus nespustil zrak ze Siriuse. Bál se, jak bude reagovat. Někdo by to přešel bez povšimnutí, někdo by za to byl naštvaný tři měsíce a Remus neměl tušení, jak bude reagovat Sirius. Ten se ale na Rema jen ukřivděně podíval, otočil se a vydal se po schodech nahoru. Remus zasténal.
,,Siriusi! Promiň. Pochop to. Nesnáším narozeniny. A věděl jsem, že kdybych ti řekl, ať si jich nevšímáš, neudělal bys to." Remus šel rychlým krokem za Siriusem, aby mu vůbec stačil.
,,Nech mě být, Remusi. Nemusel jsi mi lhát. Nebo ti už nestojím ani za to, abys mi řekl, kdy máš opravdu narozeniny?" Sirius se ještě rychleji rozešel do schodů a Remus se zastavil.
,,Kurva..."

•Teď když jen sedím a dívám se jak mizíš, ztrácím naději svou i cizí....

1116 slov