I'll be good [Wolfstar]

50. Kapitola

,,Remusi!" Sirius přišel, nebo spíš přiběhl k Remusovi. ,,Prosím. Nechoď tam. My to zvládneme. Co kdyby tam byl Voldemort? Nemůže se ti nic stát, nepřežil bych to. Prosím." Sirius se snažil zastavit Remuse, který se chtěl rozběhnout k přepadené restauraci. ,,Prosím."
,,Zlato. Já tam musím. Už jenom kvůli tomu, že tam budeš i ty. Nenechám tě tam samotného. Pojďme." Remus Siriuse vzal za tváře a políbil ho.
,,Ne! Prosím, Remusi. Já o tebe nemůžu při-"
,,Šššššš.... Neplač. Nepřijdeš o mě, oba budeme v pořádku. Miluju tě." Remus setřel osamocenou slzu na Siriusové tváři. ,,Všechno bude v pořádku."
,,A co když ne? Je to měsíc, co jsme se vzali. Chceme se stěhovat. Já tě ztratit nemůžu. Je to tam hodně.... Zlý." Sirius vzal Remuse za zápěstí, aby ho udržel na místě.
,,Já tě taky nemůžu ztratit. Právě proto tam půjdu a budu si tě hlídat. A protože je to tam zlý." Remus Siriuse ještě jednou políbil.
,,Tak mi aspoň slib, že budeš opatrný," vzlykl tiše Sirius. Remus přikývl a propletl se Siriusem prsty. Čelo si opřel o to jeho.
,,Slibuju. A teď už vážně musíme jít."

,,Jak je na tom Sirius?" Albus se podíval na Remuse, který seděl na židli. Přecházel z místa na místo a tím Remuse nevědomky deprimoval.
,,Bude v pořádku," ujistil Bradavického ředitele Remus.
,,Útoky se čím dál tím víc stupňují. Smrtijedů je čím dál tím víc. Já nevím, co dělat." Brumbál přišel ke svému stolu a zoufale se o něj opřel.
,,Musíme začít hledat viteály, Albusi. Potom ho porazíme." V Remusových očích se zalesklo odhodlání. Oni ho porazit musí.
,,Už na tom pracuji. Ale budu potřebovat někoho, kdo ho se mnou potom půjde zničit." Brumbál se posadil do židle a pohlédl na Remuse skrz brýle.
,,Já půjdu."
,,Ne nepůjdeš, chlapče. Sirius ti to nedovolí." Albus s úsměvem zakroutil hlavou.
,,Nemá právo mi nic zakazovat. Jsem především člen řádu-" Remus se zamračil.
,,Jsi především jeho manžel, Remusi," přerušil ředitel školy Remuse. Ten stiskl rty do úzké linky.
,,Máte pravdu," přiznal nakonec Remus neochotně. Brumbál souhlasně přitakal a znovu vstal.
,,Ano, to mám. Takže, vy se chcete stěhovat? Kdybyste chtěli bydlet v domě po tvých rodičích, tak-"
,,Ano, stěhovat se budeme, ale do domu na Grimmauldově náměstí. Jistě se vám doneslo, že Walburga umřela. Sirius byl štěstím bez sebe. A já jsem ten dům dal řádu. Je váš, ne můj. Takže jsme si řekli, že se nastěhujeme tam," vysvětlil Remus s úsměvem. Brumbál se zastavil v chození po své pracovně.
,,V tom případě ti děkuji. Ale až se řád po pádu Voldemorta rozpadne, tak budete mít ten dům vy."
,,Ale my nevíme, kdy pád Voldemorta přijde. Může to být zítra, za měsíc, za rok, za deset let. A Sirius nepatří mezi trpělivé lidi."

,,Tak to teda ne! Nikam nejdeš." Remus Siriuse zatáhl za ruku a stáhl ho do postele.
,,Zlatíčko, nejsi můj rodič." Sirius se nejprve sladce usmál a potom se zamračil.
,,Ale manžel," namítl Remus.
,,Pořád jsem svéprávný. Ikdyž jsem si tě vzal." Sirius protočil oči a znovu se pokusil vstát. Remus ho dlaní zatlačil na hrudník, takže Sirius musel zůstat ležet. Probodl Remuse zlým pohledem a naštvaně své pokusy o zvednutí vzdal.
,,Víš, celkem si to užívám. Když prominu to, že jsi zraněný, tak je to vážně legrace. Konečně ti oplatím, jak jsi mě tu vždy držel." Remus se nadšeně usmál.
,,Nesnáším tě," zavrčel podrážděně Sirius.
,,Miluju tě." Remus Siriusovi poslal vzdušnou pusu.
,,Odejdu, ať se ti to líbí, nebo ne. Není to nic vážného. Nebudu na ošetřovně kvůli pár oděrkám." Sirius začal znovu vstávat, tentokrát Remusovu ruku chytil, aby mu v tom nezabránila.
,,A hluboké ráně na čele, že? Bouchl ses do hlavy, Siriusi. Hodně. Prostě tu zůstaneš. Buď rozumný," naléhal Remus.
,,Že to říkáš zrovna ty." Sirius si posměšně odfrkl a vstal z postele. ,,Madame Pomfreyová! Už odcházím. Jenom abyste to věděla."
,,Tak to ne. Nikam nejdete, pane Lupine." Madame Pomfreyová k chlapcům přišla s naštvaným výrazem.
,,Ne. Já odcházím. Nemůžete mě tu držet," zamračil se Sirius.
,,Jste tvrdohlavější, než váš manžel. A to je co říct." Poppy si nahlas povzdechla a potom přikývla. ,,Dobře. Ale musíte mi slíbit, že budete odpočívat."
,,Děkuju." Sirius se zářivě usmál. ,,Já ti to říkal. Není to nic vážného." Sirius se otočil na Remuse s vítězným úsměvem.
,,To nikdo neřekl," odvětil Remus. Sirius protočil oči a rozešel se ke dveřím.
,,Nashle!"

,,Co Grimmauldovo náměstí?" Remus zvědavě kouknul na Lily, Jamese a Siriuse. ,,Tam se stěhují i Alice s Frankem. Bydleli bychom všichni pohromadě."
,,V Godrikově dole jsem našel dům na prodej. Napíšu mu dopis a půjdeme se tam podívat." James se se zhoupl na židli. Lily se zamračením židli s Jamesem postavila na všechny nohy a sjela ho káravým pohledem.
,,Jestli bude to malé takové jako ty, tak se zblázním." Lily si zoufale pohladila bříško.
,,Jestli se bude jmenovat James, tak je to jasné." Sirius se ušklíbl.
,,Pořád lepší než Sirius. U toho je úplně jasné, že to bude hyperaktivní blázen. Prokletí jména," ušklíbl se nazpět James.
,,Lily, vážně doufám, že to bude holka." Remus se na Lily soucitně podíval.
,,Já taky." Lily Remusovi pohled oplatila.
,,Ne. Bude to kluk," namítl James přesvědčeně.
,,Co takhle se přestat dohadovat o to, co stejně ještě měsíc a něco nebudeme vědět?" Navrhl Remus přijatelné řešení. Sirius s Jamesem si vyměnili významný pohled, který jasně dával najevo, že to stejně bude kluk.

•‌Opravdová láska je umění najít ve světě někoho, s kým si rozumíš lépe, než se sebou samým.

907 slov

Ahoj, omlouvám se, že jsou tyhle kapitoly trošičku víc nezáživné a příští kapitoly nebudou o moc lepší. Ale tak za pět kapitol by to už mělo být zajímavější. Nebo mě se to alespoň tak zdá. Doufám, že to kvůli těmhle nudným částí nepřestanete číst, protože si moc dobře pamatuju, jak jsem já tyhle nudné části nesnášela. Proto se snažím to psát alespoň trochu zajímavě.... Děkuju ♥️