I'll be good [Wolfstar]

21. Kapitola

,,Půjdeme na její hrob. Půjdeš s námi?" Siriusova hlava byla položena na Remusově hrudi, která se při nadechnutí vždy nadzvedla. ,,Jestli tě teda ještě něco nebolí z úplňku"
,,Jsem v pohodě. Půjdu s vámi." Remusovy prsty prohrabávaly černé kudrnaté vlasy svého přítele. Deka, na které oba mladíci spokojeně odpočívali, byla na louce nedaleko od domu, kde Remus jako malý kluk trávil většinu času.
,,Chtěl bych ti nějak pomoct...." Tichý vzdech opustil Siriusova ústa, jenž Remus tak rád líbal.
,,Nemůžeš, Sirie. Miluju tě..." Remus věnoval lehký polibek do vlasů druhého chlapce.
,,Já tebe taky. Myslíš, že se nám změní patron?" Sirius se na dece přetočil a opřel se na lokty, aby viděl na Remuse.
,,Nevím. Můžeme to zkusit." Remus z kapsy vytáhl hůlku. Sirius se posadil a také si vytáhl hůlku. ,,Tvůj patron bude nějaké tiché zvíře, když ti James říká tichošlápku. V životě totiž moc tichý nejsi..." Na Remusově tváři se po poslední větě usídlil malý úšklebek.
,,Tssss. Teď nevím, jestli to mám brát jako pochvalu, nebo urážku. Mám psa. Černého. Jsme zvěromágové. Já, James a Peter. Ministerstvo ti neví. Jenom řád." Sirius nasadil svůj neodolatelný úsměv, ze kterého se Remusovi podlamovaly kolena.
,,To jsi dřív říct nemohl, že? Doufám, že se můj patron změní na psa, protože vlka nechci. Jenom mi to pořád připomíná, jaká jsem zrůda." Úsměv z Remusovy tváře zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.
,,Neptal ses. Víš, že nesnáším, když tak mluvíš. Pro mě jsi dokonalý." Sirius se zamračil. Remus pouze zavrtěl hlavou a políbil Siriuse, když viděl, že se nadechuje.
,,Expecto Patronum..." Kouzlo pronesené naráz dvěmi různými osobami způsobilo, že z hůlky jim vyletěli dva patroni. Dva stejné velcí psíci se proháněli loukou, skákali jeden přes druhého. Potom se rozplynuly ve stříbrný oblak, jenž se ihned ztratil.
,,Na co jsi myslel?" Siriusův úsměv byl tak velký, že už nemohl být větší.
,,Na naše poslední milování" Remus si jemně skousl ret, po čemž Siriusovo srdce vynechalo jeden úder.
,,Já taky... A víš, co si myslím? Že je to až moc dávno. Měli bychom si oživit paměť, nemyslíš?" Sirius se posadil na Remuse s pohledem nevinného štěněte.
,,Já myslím, že tady není vhodné místo. Kdykoliv může někdo přijít. Navíc jste chtěli jít na hřbitov."
,,Na hřbitov jdeme až odpoledne. Nikdo o tomhle místě neví, jestli jsi jim to neřekl a kdyby náhodou, tak je uslyšíme. Bude to větší adrenalin. Tak nebuď suchar a nenech se přemlouvat" Sirius Remusovi přetáhl přes hlavu triko, které měl právě na sobě.
,,Přemlouvat mě k milování s tebou? To nehrozí, zlato."

Když se po sobě všichni v krátkých intervalech přemístili na hřbitov v Gidrikově dole, vydali se za Lily, která přesně věděla, kam má jít. Když procházeli okolo hrobu rodiny Lupinů. Remus i se Siriusem se zastavili.
,,Běžte dál. Za chvilku přijdu." Remus pustil Siriusovu ruku, kterou do té chvíle držel. Všichni se ale zastavili a dál nešli. Remus křečovitě zavřel oční víčka a pár dalších minut tak stál. Omluva, kterou v duchu pronášel byla na Remusův vkus až moc krátká za činy, které jim spáchal. Chvíli potom ještě stál s díval se na náhrobek. Z jakéhosi transu ho probrala až Siriusova ruka na rameni.
,,Promiň, už jdu..." Remus se otočil a rozešel by se směrem k ostatním, kteří už byli u hrobu Marlene, kdyby mu Sirius nezaterasil cestu.
,,V klidu, Reme. Klidně se můžeme přemístit později než oni. Nikam nespěcháme, lásko." Sirius se přivinul k Remusovi.
,,Zbytečně zdržuju. Jsme tu kvůli Marlene." Na to Sirius protočil oči a vášnivě ho políbil.
,,Teď můžeme jít." Siriusova ruka našla tu Remusovu a propletla s ní prsty. Společně bok po boku přišli k hrobu rodiny McKinnové. Lily tekla po tváři slza. Alici se leskly oči.
,,My už jdeme. Teda holky. Franku, přemísti se s nimi, prosím. Já tu s vámi klidně zůstanu." James se na Siriuse a Remuse podíval a políbil Lily na tvář.
,,To je dobrý. Chvíli tu zůstaneme a vrátíme se." Sirius se na Jamese otočil a usmál se.
,,Fajn. Fakt tu nemám zůstat? Smrtijedi můžou být všude..." Když na to Sirius jen zakroutil hlavou, James se přemístil s Lily a Alice s Frankem. Sirius se otočil na Remuse, který se díval na Siriuse.
,,Co se tak díváš?" Sirius se nervózně zasmál a zastrčil si pramínek delších vlasů za ucho.
,,Nechápu, jak někdo jako ty může chodit s někým jako já. Teď tu ale nejsme kvůli tomu, že?" Remus se otočil k hrobu.
,,Máš pravdu. Víš... Někdy mi vážně chybí. Vy dva jste si sice moc blízcí nebyli, ale ona byla vážně skvělá... Měl jsem ji rád. Bohužel ne tak moc, jak by si asi přála." Jeho hlas byl tichý, se smutným podtónem. Remus ho chápal. Věděl i přesně, jak se cítí.
,,Chápu tě, Siriusi." Asi deset minut ještě byli na hřbitově, kde Sirius vyprávěl jejich společné zážitky. Potom si řekli, že by už mohli jít zpět, kdyby náhodou přišel Brumbál.

,,Jak jsi myslel, že někdo jako ty může chodit s někým jako já?" Když Sirius vešel do chodby domu, usmíval se, jelikož před tím probírali velmi zajímavé téma.
,,Podívej se na sebe. Jsi sexy. Podívej se na mě. Vidíš ty jizvy?" Remus se vlekl za Siriusem.
,,Jo vidím. Dělají tě tím akorát hezčím." Sirius se vyzývavě podíval na Remuse, jenž se ironicky uchechtl, když vcházeli do svého společného pokoje. ,,Je tu nějaké ticho, nemy-" Pohled, který se Siriusovi naskytl ho vyděsil. Bledá osoba v černém plášti s rudýma očima a svými spojenci po boku. Bylo jich pět i s Voldemortem uprostřed. Z poza dveří se vynořil další smrtijed, který chytil pod krkem Siriuse, stejně jako ostatní drželi Lily, Jamese, Franka a Alici. Remus se vyděšeně podíval na všechny své přátele.
,,Remusi... Nepřišel jsem zabít je, nemusíš mít obavy. Byla by jich škoda..." Voldemort se pořád usmíval tím svým pošahaným úsměvem.
,,Tak o co ti jde?" Remus nepříjemně zavrčel, zuby zaťaté.
,,Dnes zemřeš ty, Remusi. Pouze ty.." Voldemort se přestal usmívat. ,,Mohl jsi se tomu vyhnout."
,,Máš pravdu. Kdyby jsi nezabil mou rodinu." Remus v kapse držel svou hůlku, připraven ji kdykoliv vytáhnout.
,,Měl jsi na výběr, Remusi. Víš, když jsem zabil tu malou otravnou holku, bylo to jiné než kdy předtím. Konečně jsem se ti pomstil. A teď, teď tě můžu v klidu zabít. Zlomeného." Tom udělal krok v před. Remus necouvl. Pouze se mu podíval do rudých očí a ironicky se usmál.
,,Já zlomený nejsem." Drzý úsměv z Remusovi strany. Voldemort se od srdce zasmál.
,,A proč si myslíš, že tu jsou oni?"

•Je lepší kráčet sám než v davu, který jde špatným směrem.

1085 slov