I'll be good [Wolfstar]

28. Kapitola

,,Mrzí mě, že jsem nepoznal tvé rodiče." Broukl tiše Sirius, když večer leželi nazí v posteli po velmi krušné hodince. Konečně bylo zase po úplňku. Tuto dobu měli oba mladíci nejradši. Remus si odnesl pouze pár jizev. Po této větě Remus jako na povel ztuhl. Ostatně jako vždy, když se zmínila Remusova rodina.
,,Siriusi... Prosím, nebavme se o mé rodině." Remus si povzdechl a unaveně promnul spánky.
,,Víš, já si myslím, že bychom se měli znát ve všech ohledech. Přeci jen, chodíme spolu už nějakou tu chvíli... A pokaždé když na téma tvoje rodina narazím, tak vycouváš. Něco jsi mi sice řekl na hřbitově, ale pořád mám pár otázek." Sirius si hlavu položil zpět na místo, kde má Remus srdce, které pravidelně tlouklo. Siriuse ten zvuk neskutečně uklidňoval.
,,Jako například?" Remus se začal probírat Siriusovými vlasy hebkými jako samet.
,,Pro tolik nenávidíš otce?" Zeptal se potichu Sirius. Nad touhle otázkou přemýšlel nejvíc. Potřeboval odpověď, protože jeho scénáře byly velmi nepravděpodobné.
,,On... Choval se ke mně hrozně, ikdyž se snažil. Byl jsem zrůda kvůli němu, což si on neuvědomoval a soudil mě za to. Nebýt jeho, jsem normální, jako ty, jako James." Remus pevně tiskl víčka k sobě. Bylo to pro něho těžké, ale věděl, že Sirius měl právo to vědět. Sirius slyšel, že i jeho srdce bilo rychleji.
,,Nejsi zrůda... Proč si to myslíš?" Hlesl Sirius. Nechtěl, aby si to jeho přítel myslel. Ale také věděl, že rozmluvit mu to, bylo nemožné.
,,Každý měsíc se měním na krvelačnou bestii, která by zabila všechny, co by jí přišli pod ruku. Jediné po čem toužím, je krev. Nenávidím se." Jedovatý tón Remusova hlasu se nedal přeslechnout.
,,Vidíš? A já tě miluju." Pousmál se Sirius. ,,Pro mě zrůda nejsi." Tomu se Remus pouze ironicky uchechtl.
,,Ty o tvých rodičích taky moc nemluvíš." Nahodil Remus téma, které ho taktéž zajímalo.
,,Všichni byli posedlí čistotou krví. Smrtijedi. Blázni. Nesnáším je. Otec byl možná krapet normální, ale kvůli matce se někdy nevyjadřoval. Stejně jako Reg. Všichni z mojí rodiny byli buď srabi nebo šílenci. Bylo tam pár výjimek, jako například já, sestřenice a strýc o kterých už jsem ti říkal." Sirius nechápavě kroutil hlavou, když mluvil o otci.
,,Jo... Myslím, že ani jeden jsme moc na rodinu štěstí neměli. Ikdyž ty jsi to měl horší." Remus stáhl ruku ze Siriusových vlasů.
,,Hm..." Sirius zareagoval zamručením a víc se přilepil k Remusovi.
,,Jsi unavený?" Remus Siriusovi věnoval lehký polibek do vlasů, po kterém hlavu zabořil do polštáře s úmyslem spánku.
,,Trošičku..." Sirius unaveně zívl. ,,Druhé kolo bych zvládl." Remus se začal potichu smát.
,,Spi zlato." Pronesl se smíchem Remus. ,,Miluju tě..."
,,Miluju tě." Sirius otočil hlavu k Remusovi a něžně ho políbil. ,,Sice jsem unavený, ale spát se mi nechce." Zasmál se Sirius.
,,Chceš si povídat?" Remus přejížděl bříšky prstů po páteři druhého chlapce, kterému okamžitě naskočila husí kůže.
,,Chci jenom takhle ležet..." Vydechl Sirius. Cítil teplo vycházející z těla, na které byl natisknoutý. Cítil hebkou kůži s jizvami na místech, kde se ho Sirius dotýkal. Slyšel tlukot jeho srdce, cítil jak mu srdce buší do hrudního koše. Remus stále prsty přejížděl po Siriusově páteři. Po chvíli se nepatrně zavrtěl, čímž na sebe Sirius jen více přitiskl.

,,Siriusi..." Sirius uslyšel něžný hlas a ucítil dotek na rameni. ,,Je deset. Ostatní chtějí na hřbitov. Půjdeš s nimi?"
,,Je mi špatně." Sirius ztěžka polknul a otevřel oči. Remus seděl na kraji postele už oblečený.
,,Jak špatně?" Remus se zamračil a položil dlaň na Siriusovo čelo. ,,Myslím, že máš teplotu."
,,Chce se mi zvracet. A je mi horko." Sirius zavřel oči. ,,Nikam nejdu. Chci spát."
,,Nespi. Přinesu ti čaj, potom můžeš spát. Než se vzbudíš, seženu od madame Pomfreyové nějaký lektvar." Remus se zvedl a došel ke dveřím.
,,Nemusíš mi žádný lektvar nosit. Vyležím to. Ale za ten čaj budu rád." Zachraptěl Sirius. V kuchyni seděla Lily a Alice s Jamesem i Frankem. Před chvílí tam byl i Kingsley, co si Remus vzpomínal.
,,Půjde teda Remusi?" Zeptala se Lily, která si Remuse všimla jako první.
,,Ne... Je mu špatně." Remus kouzlem uvařil čaj a šálek s ním vz do rukou.
,,Mám tady nějaké lektvary...." Alice se začala vstává, ale Remus ji gestem zastavil.
,,To bys byla hodná, ale vzal bych si je až odpoledne, jestli by ti to nevadilo?"
,,Samozřejmě." Alice se usmála a zpátky si sedla. Když Remus i s čajem se dostal zpět do pokoje, Sirius v posteli nebyl, ale Rem slyšel zvuk ze sprchy. Čaj položil na noční stůl. Zvuk vody ustal a po chvíli se Sirius objevil ve dveřích jen v boxerkách.
,,Šel jsem se jenom vysprchovat a vyčistit zuby." Sirius se došoural až k posteli, na kterou se svalil. Následně se posadil a usrknul si z čaje. ,,Díky."
,,A pusu nedostanu?" Remus věnoval Siriusovi zvědavý pohled.
,,Jsem nemocný. Nakazil bych tě." Ušklíbl se unaveně Sirius. Remus si jenom pohrdavě odfrkl a ukradl si jeden polibek.
,,Vyspi se. Jestli budeš něco potřebovat, stačí zavolat, poslat patrona, nebo tak něco." Remus vstal a naposled se otočil na Siriuse.
,,Neměj strach, zlato. Je mi jenom trochu blbě." Protočil Tichošlápek oči. Remus se pro sebe skoro nepatrně usmál zavřel dveře. V kuchyni už nikdo nebyl, tak přešel do obýváku, kde seděla pouze Lily, Alice a James. Posadil se do křesla, kde vždy sedával jeho otec. Od doby co bydlel znovu tady, do obýváku chodil pouze málo. Vzpomínky na toto místo ho pronásledovaly na každém kroku. Opět si neodpustil jeden dlouhý pohled na ono místo.
,,Reme... Půjdeš s námi na ten hřbitov, když Sirius nejde?" Lilyina otázka způsobila lehké cuknutí otázaného chlapce.
,,Ne. Kdyby se tu znovu objevili smrtijedi, někdo tu musí být. A vy buďte opatrní. Kdyby jste se do půl hodiny nevraceli, volám Brumbála a jdeme tam. Jestli se budete chtít někde zdržet, dejte vědět, jinak by z toho byly zbytečné problémy." Remus odvrátil pohled od země a podíval se na Jamese. Ten reagoval lehkým přikývnutím. ,,Nezapomeňte. Kde je vůbec Frank?"
,,Neboj se, mami. A šel na záchod." James s úšklebkem protočil oči a přehodil paži přes Lilyino rameno.
,,Jsem jenom zodpovědný, ale jsem si vědom toho, že ti to nic neříká." Pronesl Remus bez jakýchkoliv emocí.
,,Dovol. Bez Siriuse jsi vážně protivný. Kvůli tomu, že nemá energii na sex?" James se uchechtl.
,,Ne, vynahradí mi to potom. Navíc po včerejšku jsem stejně plánoval menší jednodenní pauzu." Remus Jamesovi věnoval sladký úsměv, načež se James začal smát. Lily pouze s vážnou tváří kroutila hlavou a vrhla po Alici otrávený pohled.
,,Musela jsi zabrat toho jediného normálního chlapa v řádu?" Zeptala se zoufale Lily.
,,Je mi líto, Lil."

•Největším štěstím v životě je vědomí, že vás někdo miluje pro to, jací jsme, nebo spíše přes to, jací jsme.

1123 slov

Ahoj, tak dneska takové mírumilovná, klidná kapitola. Doufám, že se líbí ♥️.