56. Kapitola

1.2K 87 12
                                    

Vešel do domu se Siriusem v patách. Byl těsně za ním. Prošel okolo kuchyně a obýváku.
,,Ne! Ne! Jamesi!" Sirius se na rozběhl k tělu ležícímu na schodech. Kleknul si vedle něj a zoufale s ním zatřásl. ,,Remusi, že to není pravda!" Sirius oči plné slz upřel na svého manžela. Jamesův pohled byl prázdný. Oříškové oči za kulatými brýlemi nevládně hleděly do stropu. Remus, který jen těžce držel slzy přišel k Jamesovi. Celá válka byla jenom zbytečnost, která se dala vyřešit úplně jinak. Zavřel mu oči a hned odvrátil pohled.

,,Tak podívej Remusi. Sirius nikdy nikoho nemiloval. Vždycky byl casanova, který si z žádné hádky, z žádné facky, z žádného rozchodu nic nedělal. Ale ty holky před tebou nemiloval. Takže mu byly ukradený. Ale to, žes mu dal facku ty, ho hodně mrzí. A je smutnej a naštvanej zároveň. Chápu, ke vztahu to patří. S Lily jsme to taky zažili, takže to vím. Tudíž, jestli ti můžu poradit, kup mu pořádnou kytici růží s bomboškou a budete v pohodě. A připrav si nějakou srdceryvnou omluvu. Dobře?" James zvedl obočí a sundal si brýle, aby si je vyčistil.
,,Díky Jamesi. Takže bez čokolády a růží na něj mluvit nemám?" Remus se sotva patrně pousmál. Byl rád, že mu James poradil. Byl totiž úplně ztracený.
,,Radši ne. Aby si nemyslel, že něco kupuješ až jako poslední možnost. Já se ho zatím pokusím nějak nahlodat. Jsme domluvení?" James si brýle zpátky nasadil a podal Remusovi jen tak pro efekt ruku.
,,Jsem ti vděčný." Remus s úsměvem kroutil hlavou, ale ruku přijal.
,,Tak se převleč a upaluj."

Nedokázal si představit, že už neuslyší jeho hlášky. Že ho nebude otravovat debilními dotazy.

,,Páni, vy jste tu tak brzo? A já si říkal, že Peter už dlouho nespal na gauči. Ale takhle to stihnete ještě před tím, než do pokoje přijde." James pohledem změřil své dva kamarády, kteří zrovna přišli z Prasinek. Remus protočil oči a Sirius se ušklíbl.
,,Závidíš snad?" Sirius se začal smát a posadil se vedle Jamese.
,,Popravdě? Jo. Taky si chci občas užít," odvětil James se smíchem.

Nemohl uvěřit, že už neuvidí velkého jelena, jak pobíhá po domě. Nevěřil, že už neuslyší jeho narážky. Měl to vědět. Měl vědět, že Peter je odporná krysa. Měl si spojit, proč skoro pokaždé, když bojovali se smrtijedy chyběl. Ale koho by napadlo, že takový nenápadný kluk bude na straně zla. Bál se, že už neuvidí Siriuse tak šťastného, jako když s Jamesem dělali kraviny. Ač s těží, rychle prošel okolo Jamese a vešel do Harryho pokoje. Ani se nestihl rozloučit. Slzy mu vytryskly proudem. Pohled na mrtvé tělo jeho nejlepší kamarádky a Harryho s jizvou ve tvaru blesku na čele, slzy tekoucí po tváři sotva ročního batolete, se mu naskytl, když vešel do pokoje. Remus se opřel o zeď, slzy nepřestávaly téct. Tolik emocí cítil jenom po smrti matky a bratra. Teď ztratil i tu, která při něm stála, když bylo nejhůř. Ta, která při něm stála, když se pohádal se Siriusem. Když nevěděl, jestli to co dělá, dělá správně. Když nejistota zužovala jeho hruď. Teď to byl vztek a bolest. Neskutečně velká bolest.

,,To je jedno! Prostě se musíte skrýt. Voldemortovi je jedno, že nemá náznaky magie. Chce zabít jak Harryho, tak Nevilla. Tohle už není o vás, Lil, ale o Harrym." Remus mírně zvýšil hlas. Harry se na něj podíval.
,,Stýc!" Harry nadšeně vypískl a ukázal přitom na Remuse. Sirius se zasmál a plácl si s Harrym. Lily se pousmála, avšak hned nato vzlykla. James jí obejmul okolo ramen a Lily se mu hlasitě rozvzlykala do ramene. Harry se na ni smutně podíval a doplazil se k ní.
,,Mama..." Harry se taky nahlas rozplakal. Lily se pro něj sehla a vzala ho na ruce. Pevně ho tiskla k sobě.
,,Remusi... Kdyby se nám něco stalo.... Postarejte se o Harryho. Prosím! Slibte mi to." Lily na Remuse upřela své zelené uslzené oči.

,,Ty Remusi.... Neřekneš to nikomu?"
,,Neboj se." Remus se usmál a sedl si na postel vedle Lily.
,,Myslím, že jsem těhotná." Lily se nervózně kousala do rtu.
,,Tak to je skvělé, ne?" Remus se na ni usmál.
,,Jo to jo, ale bojím se. James bude rád, z toho strach nemám a to dítě chci. Jenom.... Se bojím, co ho bude čekat. Narodí se ve válce a kdoví. Třeba nepřežijeme a-a.... Co by s tím dítětem bylo? Co když ho Voldemort zabije? Mám šílený strach, Remusi." Lily se zaleskly oči.
,,Neměj strach.... Možná není jistý zítřek.... Možná není jisté, že přežijeme. Ale já ti slibuju, že kdyby se vám něco stalo, já se Siriusem se o to dítě postaráme. Jestli přežijeme." Remus Lily povzbudivě stiskl rameno a podíval se jí do očí.
,,Děkuju, Remusi. Děkuju."

,,Postaráme se o tebe," zašeptal Remus směrem k Harrymu. Jako na povel začal Harry nahlas brečet. Sirius se objevil na prahu dveří. Ztratil všechny přátele ze školy... Remus přišel k Harrymu a vzal ho na ruce. Harryho pláč neutuchal. Sirius se pořád díval na mrtvé tělo Lily. Ta malá zrzavá holka, kterou James každý den zval na rande a která ho každý den odmítala, položila život za jejich syna. A James položil život za ně. Nemohla být pravda, že už je neuvidí. Ani jednoho. Alice, Frank, Lily, James i ta odporná krysa. Všichni jsou pryč.
I met all my friends so I could lose them.

So long to all my friends, 
Every one of them met tragic ends.

903 slov


Taaak a je to tady! Doufám, že se vám tahle kapitola líbila. Snažila jsem se, aby tam bylo co nejvíc emocí 😅. Už jenom poslední kapitola a bude konec.

I'll be good [Wolfstar]Kde žijí příběhy. Začni objevovat