I'll be good [Wolfstar]

52. Kapitola

Remus natáhl ruku k zvonku, ale Sirius ho za ruku chytil. Remus se zmateně ohlédl na svého manžela.
,,Radši zaklepeme. Abychom Harryho kdyžtak nevzbudili." Sirius pustil Remusovu ruku a zaklepal na dveře.
,,Máš pravdu." Remus přikývl a letmo Siriuse políbil. Z chodby se ozvaly kroky a tlumené hlasy.
,,Ahoj!" Lily je oba nadšeně obejmula. ,,Pojďte."
,,Díky." Remus i se Siriusem vešli do domu. Hned k nim doběhl James.
,,Kde máš Harryho?" Zeptala se Lily s trochou paniky v hlase a zamračila se.
,,Klid, Lil. Je v kolíbce." James se vesele usmál. ,,Je celý po mně."
,,Jamesi, je ještě brzo, aby byl na někoho podobný," namítl Remus se s omluvným úsměvem.
,,Já souhlasím s Jamesem." Sirius přišel ke kolíbce, která byla u zdi obýváku. Nahnul se nad ni a vzal si ho do rukou. ,,Geny nezapřeš."
,,Do teď jsi ho neviděl a už říkáš, že je po Jamesovi?" Lily se pobaveně zasmála.
,,Ale teď ho vidím," odvětil Sirius. ,,Kamaráde. Ty budeš po tatínkovi. No že jo? Že budeš po tatínkovi? My tě všechno naučíme. Budeš pravý Poberta."
,,Jenom to ne." Lily hlasitě zasténala. James se na ni uraženě podíval a odfrkl si. Harry se na Siriuse podíval svýma malýma očima, které měli modrou barvu.
,,Hele.... Po kom má vůbec modré oči?" Sirius se na Harryho usmál. Malé novorozeně na něj zaujatě zíralo.
,,Barva očí se mu ještě stokrát změní. Skoro všechny miminka po narození mají modré oči." Lily se na Harryho pousmála. ,,Hlavně ať ti nespadne."
,,Neboj. Chceš ho, Reme?" Sirius se otočil na Remuse, který seděl na židli stejně jako Lily a James.
,,Ehm... Mě děti moc rády nemají. Nerad bych vám ho rozbrečel." Remus se nervózně zasmál. Lily protočila oči a mávla na Siriuse, aby Harryho přinesl. ,,Fajn, tak jo. Ale potom mi nenadávejte." Remus nejistě převzal Harryho od Siriuse.
,,Musíme mu vymyslet přezdívku," pronesl James rozhodně.
,,Nepláče. Vidíš." Lily se nadšeně usmála. ,,Mimochodem, zítra přijde Peter, jestli chcete, tak přijďte. A to kdykoliv, ne jenom zítra," oznámila jim Lily.
,,Rádi přijdeme. Vy taky kdykoliv přijďte. A Peter už je v pohodě? Minule to schytal." Sirius se na Lily překvapeně podíval.
,,Jo, psali jsme mu. A příští týden máme sraz s Longbottomovými ve štábu. Myslím, že tam bude i Brumbál. Takže tam přijďte taky. Povinně." James se na Siriuse a Remuse přísně podíval. Remus nepřítomně přikývl s pohledem upřeným na Harryho.
,,Je roztomilý." Harry se na Remuse díval stejně zkoumavě jako na Siriuse.
,,Ještě aby ne. Je můj." Jamesův hrudník se nadmul pýchou.
,,Spíš bych řekl, že je roztomilý po Lily." Remus se na Jamese ušklíbl. James protočil oči a taky se usmál.
,,Já vím, že mě máš rád. Ale jestli své city takhle projevuješ i Siriusovi, tak ho lituju." James se shovívavě usmál.
,,Mně své city projevuje trošičku jinak." Sirius mezi ukazováčkem a palcem ukázal malou mezeru.
,,Máš pravdu. Jenom trošičku, že?" Remus se znovu ušklíbl a vstal, aby Harryho položil do kolíbky.
,,Když jsem před třemi týdny šla koupit něco pro Harryho, potkala jsem Anastasii s Anne." Lily se pobaveně uchechtla. ,,Neuhodnete, na koho se Anne ptala."
,,Budu hádat. Na mě?" Sirius se kysele zašklebil.
,,Bingo! Ptala se, jestli jste se nerozvedli," pronesla pobaveně Lily.
,,Zatím to nemáme v plánu." Teda doufám, pomyslel si Remus. Sirius pod stolem chytil Remusovu ruku a propletl s ním prsty. Jakoby mohl vycítit Remusovu nejistotu, což bylo nemožné. Nebo ho Sirius už prostě znal tak dobře.
,,Přesně."

,,Jamesi!" Remus se Siriusem se přemístili před kavárnu, ve které se krčili u zdi mudlové. Uprostřed místnosti stála s blaženým úsměvem Bellatrix. Na hůlku si namotávala vlasy a šíleně se šklebila. Členi řádu a bystrozorové se shromažďovali před kavárnou. James stál na boku skupiny kouzelníků, kteří byli odhodlání bojovat proti smrtijedům. Sirius se k němu rozběhl a zatřásl s ním. ,,Kde je Lily?"
,,Doma," hlesl James polohlasem. ,,S Harrym."
,,To je dobře." Remus Jamese chytil za rameno a otočil ho k sobě. ,,Budeš v pořádku. A ještě dnes Harryho s Lily uvidíš."
,,Jasně. Budeme ti krýt záda," přitakal Sirius.
,,Díky." James se na oba chlapce usmál a s hlubokým nádechem se otočil zpět k Bellatrix. Zrovna mluvila s vedoucím bystrozorem. Brumbál tu nebyl.
,,Skončete to. Odejděte a vyjdete beze ztrát," pokoušel se ji pořád přemluvit. Bella chvíli dělala, že ho neslyší a potom se ušklíbla.
,,Nikdo z vás z tohoto místa neodejde živý," prohlásila s úsměvem černovlasá Zmijizelka.
,,To se ještě uvidí."

,,Jsem v pořádku. Jenom zlomenina, už je to v pohodě." Na Jamesovi bylo jasně vidět, že se mu hodně ulevilo. S menším úsměvem zamávala již zdravou rukou. ,,Můžeme jít, ne?"
,,Jo." Sirius se taktéž usmál, vzal svého manžela za ruku a společně vykročili ven z hradu.
,,Pane Lupine. Profesor Brumbál s vámi potřebuje mluvit." Remus si tiše povzdechl, když uviděl a uslyšel profesora Kratiknota. Stejně jako po pokaždém boji se chtěl plně ujistit, že je Sirius naprosto v pořádku.
,,Už jdu. Děkuji." Odměřeně na malého človíčka kývl a když odešel, obrátil se na Jamese a Siriuse, kteří na něj čekali. ,,Běžte. Pozdravuj Lily, Jamesi. A my se uvidíme doma."
,,Tak zatím." James na něho taky kývl a  kousek se vzdálil, dodávajíc tak novomanželům pocit soukromí.
,,Nemám tu počkat?" Navrhl Sirius. Bylo vidět, že ani on nechápal, co mu Bradavický ředitel chce. Nejspíš shrnutí toho, co se dělo.
,,Ne. Jdi domů." Remus černovlasého mladíka rychle políbil. ,,Miluju tě."
,,Miluju tě," odpověděl ještě Sirius a Remus se mu začal vzdalovat. Svižným tempem procházel širokými chodbami až k ředitelově pracovně. Mohl sice poslat patrona, ovšem plavovlasého chlapce vždy víc bavilo heslo hádat. Většinou to ani nebylo moc těžké. Tentokrát ho Remus uhádl na čtvrtý pokus. Schody se dostal až před dveře kanceláře. Neklepal, starý profesor ho stejně očekával. Na ředitelově tváři chyběla ta energie, kterou obvykle vyřazoval, teď působil dojmem, jakoby se něčeho obával.
,,Co se stalo?" Remus se nezdržoval, šel rovnou na věc. Tušil, že konverzace plná smíchu to zrovna nebude. Už si ani nepamatoval časy, kdy se zasmál s někým jiným než Siriusem, Lily a Jamesem. Jistě, s ostatními z řádu se dokázal uvolnit, ale nebylo to ono. Vzpomínky na rodinu už se ztráceli v dávné minulosti, ale Remus se je i tak snažil zuby nehty zachovat v živé paměti.
,,Včera jsem měl pohovor se slečnou Sibylou Trelawneyovou. Ucházela se o místo profesorky věštění. Pronesla velmi zajímavou věštbu... Dělá mi to starosti, Remusi. Řekla: ,,Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží...narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku... A Pán zla ho poznamená jako sobě rovného, on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná.... Proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu." Víš, kdo se mu třikrát postavil? A koho syn se narodil na sklonku sedmého měsíce?" Brumbál se na Remuse zdrceně podíval. A Remusovi to začalo pomalu docházet. Třikrát. Na sklonku sedmého měsíce. Syn.
,,Ne...." Remus začal prudce kroutit hlavou. ,,Ne.... To-to nemůže.... Harry ani Neville to být nemůže! Není to ani jeden z nich! Je jim rok. Jeden jediný rok. Neumí ani Accio. Ani za pár let nebudou schopní Pána Zla porazit."
,,Věštba zní jasně. Zatím ale nevidím důvod Potterovi nebo Longbottomovi stresovat. Nikdo tu věštbu neslyšel. Zatím nic podnikat nebudeme. Pouze si myslím, že bys to měl vědět." Stařec ze zjizveného mladíka nespouštěl pohled. ,,,Ale musíme být ostražití. Nemůžeme na nic spoléhat. Pod Fidelia zatím nemusí. Zatím."
,,Rozumím. Zvýšíme ochranu." Remus přikývl, myslí stále u Potterových. ,,Severus by mi dal vědět, zvlášť když jde o Lily."
,,Na to spoléhat nemůžeme. V řádu máme jednoho špeha, který tvé místo převzal. Bude náš informovat, kdyby se něco změnilo. Jinak bych tak klidný nebyl."
,,Dá se mu věřit?" Otázal se vlkodlak pochybovačně.
,,Dá."

•Bolest prý léčí. Ale na co být zdravý, když to bolí?

1298 slov