I'll be good [Wolfstar]

9. Kapitola

Do obývacího pokoje, ve kterém seděla Lily s Marlene i Alicí a Peter, Frank, James se Siriusem, kterého sem James musel dotáhnout, protože Sirius neměl na nikoho náladu, vletěl stříbrný vlk. Zastavil se před Siriusem a promluvil Remusovým hlasem.
,,Grimmauldovo náměstí. Smrtije....." Vlk se rozplynul. Sirius se vyděšeně podíval na černovláska s brýlemi a rychle vyskočil na nohy.
,,Chceš tam jen tak vyrazit? Nevíš kolik jich je, může to být past!" Marlene se také postavila.
,,Kdo jde se mnou?" Sirius se rozhlédl po místnosti. James se postavil společně s Lily a Frankem. Alice taky vstala.
,,Jdu pro Moodyho, je u sebe v pokoji." Sirius rychle vyběhl nahoru a ještě rychleji zaklepal na dveře.
,,Moody, Remuse napadli smrtijedi. Poslal nám patrona!" Dveře se rychle otevřeli a ven vykulhal Alastor Moody.
,,Notak uhni!" Odstrčil Siriuse a belhal po schodech dolů. Sirius se rozešel za ním.
,,Jdeme!" Alastor nahlédl do obýváku a zavelel. James, Lily, Frank a dokonce i Marlene, což Siriuse překvapilo, se rozešli za Pošukem.
,,Než by se sem dostal Brumbál, mohlo by být pozdě. Remuse potřebujeme. Je nás šest, jde tu o čas. Molly s Arthurem jsou někde pryč, ty taky volat nebudeme. Kde je Lupin?" Moody začal rozdávat rozkazy, mezitím se dostali před Doupě.
,,Je na Grimmauldově náměstí" Sotva Sirius dořekl místo, Moody už se přemístil. Všichni se na sebe podívali a přemístili se taky.

Přemístili se na místo nedaleko od Remuse. Alastor zvedl ruku na znamení, že mají čekat. Siriusovo srdce bilo jako o závod. Okolo Remuse stáli tři smrtijedi, Remus ležel na zemi ve své vlastní krvi, Bellatrix Lastrangeová držela jeho hůlku. Poslouchali rozhovor mezi nimi.
,,Remusi, tohle se vůbec nemuselo stát... Přidej se zpátky k nám, řekni všechno o řádu a Pán tě velmi rád přijme. Možná se to obejde i bez trestu, jestli informace budou cenné." Bellatrix chodila okolo Remuse. Remus zavrčel a stínovou magií Bellu odhodil ji dobré čtyři metry dozadu. Ta vyjekla a upustila hůlky. Remus si svou hůlku přivolal zase stínovou magií.
,,Mdloby na tebe!" Remus už neměl dost síly na neverbální magii. Siriusovi přišlo, že všechnu sílu vyplýtval na stínovou magii. Stínovou magii zvládá pouze silný kouzelník, což Remus rozhodně byl. Remusova kletba zasáhla Lastrange, který stál před ním.
,,Expelliarmus!" Remusova hůlka vyklouzla do ruky Šedohřbeta.
,,Nevážíš si ničeho! Ty malý odporný zrádče! Pán zla k tobě byl tak milostivý! A ty jsi ho vyměnil za Brumbála. Za Brumbála, který ti skrz toho, že jsi vlkodlak nedovolil studovat v Bradavicích. Měl by jsi mi být vděčný za to, že jsem tě pokousal. Můžeš využívat dary stříbrné magie. Ale ty ne!"
,,Lykantopie je dar jenom pro zrůdy jako jsi ty!" Na zachraptění Remuse, Šedohřbet reagoval Cruciem. Bellatrix se mezitím postavila a přišla zpět k Remusovi. Moody mávl rukou. Byl čas útočit.

,,Lykantropie je dar jenom pro zrůdy jako jsi ty!" Bolest. Zase ta stejná bolest. Patron se k nim nedostal. Zemře tu. Od chvíle co zemřel jeho bratr si nepřál nic jiného. Tak proč se teď bál? Bál se, že už neuvidí Siriuse. Nikdy by si to nepřiznal, ale bylo to tak. Z dálky slyšel Mdloby na tebe a ránu. Jako když někdo spadne. Nevnímal to. Myslel jenom na Siriuse.

Moody poslal do mdlob Šedohřbeta. Bellatrix už byla ostražitá, taky rychle vykouzlila Protego. To pohltilo Jamesovo i Siriusovo Expelliarmus. Bellatrix se přemístila.
,,Sakra!" Lily se podívala na Siriuse, jenž nadávku vyslovil. Potom se vrhla k Remusovi, který pomalu přestával vnímat. Sirius si klekl vedle Lily.
,,Remusi, notak!" Lily začala nějak léčit Remusovy rány. Sirius si pouze všiml, že použila Episkey. Dalším zaklínadlům nerozuměl. Ostatní kontrolovali smrtijedy na zemi.
,,Remus asi zabil Dolohova." James přišel k Lily a Siriusovi. ,,Siriusi, bude v pohodě, uvidíš. Že jo, Lily?"
,,Musí rychle do řádu. Pošlete patrona do Bradavic. Potřebujeme madame Pomfreyovou. Pár lektvarů a bude v pohodě." Lily přikývla a dál se věnovala kouzlům. Zacelovala rány na kůži.
,,Expecto Patronum." Z Jamesovi hůlky vyletěl obří dvanácterák.
,,Nechápu to. Když měl hůlku, tak proč je první neporazil a až pak nevykouzlil patrona?" Marlene, která teď přišla k nim, položila otázku, která Siriuse doteď nenapadla.
,,Někde jsem četla, že patrona můžeš vykouzlit i stínovou magií. Ale to dokáže pouze velmi silný kouzelník." Lily vstala. Moody k nim mířil.
,,Bystrozorové za chvíli přijdou, aby si ty šmejdy vyzvedli. Jak je na tom?" Pošuk kývl směrem k Remusovi. Lily ho kouzlem zvedla, aby neležel na zemi.
,,Až bude v řádu, bude mu líp. Můžu se na něco zeptat, Alastore?" Lily se na něj otočila. Pošuk pouze otráveně přikývl.
,,Je Remus tak mocný, aby dokázal vyčarovat patrona stínovou magií?"
,,Proč si myslíte, že je pro nás tak důležitý?" Alastor se otočil a rozešel se k bystrozorům, kteří se na náměstí právě přemístili. Lily zmateně zamrkala. Když dorazil Brumbál s madame Pomfreyovou všichni se přemístili do řádu. Kromě smrtijedů s bystrozory, kteří mířili na ministerstvo.

Remus se probudil v neznámé místnosti. Nad ním se tyčila Poppy. Párkrát zamrkal. Okolo postele stála Lily s Jamesem a Siriusem.
,,Kde to do prdele jsem?" Pomfreyová se nad jeho slovníkem zamračila. Lily měla stejnou reakci, James se ušklíbl a Sirius se díval do země.
,,Pane Lupine, úplně chápu vaše rozrušení, avšak nevidím důvod, proč byste měl volit taková slova. Pamatujete si, co se stalo?" Poppy obešla postel a vzala z stolku, který stál u postele lektvar.
,,Jo. Smrtijedi. Bum, bác, byl jsem na zemi. Poslal jsem patrona. Myslel jsem, že tam nestihl doběhnout." Remus se letmo podíval na Siriuse. Ten se nepatrně pousmál a James se neskrývaně chechtal.
,,Vyčarovat patrona stínovou magií je opravdu velmi obtížné. Mohu vám gratulovat." Madame Pomfreyová Remusovi podala lektvar. Ten ho bezmyšlenkovitě vypil. Hlasitě se rozkašlal.
,,Merline, to je hnus." Poppy se na něj pohoršeně podívala.
,,Remusi, už jsi vzhůru?" Brumbál vešel do ošetřeny. ,,Omlouvám se za ten šok po probuzení, ale Poppy i já jsme museli zůstat v Bradavicích. Jsi na Bradavické ošetřovně, ale to už ti Poppy řekla, že ano?"
,,Zatím jsme se k tomu nedostali." Remus se pokusil posadit. Madame Pomfreyová mu přispěchala na pomoc.
,,Nevadí. Takže.... můžeš nám říct, co se stalo?" Brumbál se na Remuse přívětivě usmál. Ten měl svou chladnou všudypřítomnou masku.
,,Když mi dáte hůlku, můžete to vidět." Remus protočil oči. I přesto všechno byl na Albuse naštvaný. Brumbál zalovil v kapse svého hábitu a podal Removi hůlku. Společně s hůlkou vytáhl také ampulku, kterou si nechal v ruce. Remus si přiložil špičku hůlky ke spánku. Zavřel oči. Pomalu začal hůlku od hlavy oddalovat a hůlka za sebou táhla stříbrnomodrý pramen. Vzal si od Brumbála lahvičku a vzpomínku do ní dal. Potom lahvičku zašpuntoval a podal zpět Brumbálovi.
,,Děkuji, hned jak se podívám, ti ji vrátím." S těmi slovy Brumbál odešel.

• Směj se, když můžeš. Omluv se, když bys měl. A nech být to, co nemůžeš změnit.

1125 slov

Ahoj, co byste říkali na to, kdyby kapitoly vycházely úterý, čtvrtek, neděle?