I'll be good [Wolfstar]

18. Kapitola

Členové řádu se přemístili před dům Marlene McKinnové a jejich rodičů. Vtrhli dovnitř. Smrtijedi už byli pryč, nábytek byl rozbitý. Marlene i s jejími rodiči byli na zemi, mrtvý. Remusovi se udělalo špatně. Chtělo se mu zvracet. To kvůli němu. Všechno bylo kvůli němu. Slyšel zoufalý pláč Lily. Její vzlyky se ozývaly Remusovi v hlavě ještě dlouho. Alice plakala Frankovi do ramene. Frankovi s Jamesem tekly slzy po tvářích. Sirius se opíral o stůl. Víčka tisknul k sobě. Zhluboka dýchal. Stejně jako Remus. Remus si připadal jako ve snu. Zdálo se mu, že omdlí. Všichni bylo rozmlžené.
,,Remusi..." Brumbál přišel k Remusovi.
,,Je mi zle." Remusův hlas byl přiškrcený. Kromě Lily se na Remuse všichni podívali. Byl bledý až zelený ve tváři, pohled nepřirozeně mrtvý.
,,Remusi, není to tvoje vina." Remus rychlím krokem před dům a přemístil se. V Doupěti vyběhl do koupel a vyzvracel se do záchodu. Bylo mu opravdu špatně. Kdyby se přidal k Voldemortovi, kdyby nikdy nepřišel do řádu.... Byla by naživu. Chodila by se Siriusem a ten by byl v bezpečí. Remus vstal a vypláchl si ústa. Stál tam a díval se na sebe do zrcadla. Hnusil se sám sobě. Stál tam dlouho. Jemu se to zdála jako chvilka. Uslyšel bouchnutí dveří. Rychle došel do kuchyně, kde Lily pořád vzlykala, tentokrát do Jamesova ramena, jako předtím Alice do Frankova.
,,Musím si s vámi promluvit, Brumbále." Remus měl tvrdý hlas, v očích nebyly žádné emoce. Sirius pochopil, že to byla maska, když se cítil být ohrožený.
,,Poslouchám." Když oba přišli do obýváku, Remus spustil.
,,Víte, že musím odejít."
,,Ne to nesmíš. Bez tebe bychom to nezvládli. Copak chceš opustit Siriuse?" Brumbál zakroutil hlavou. V očích měl nějakou neurčitou emoci.
,,Miluju ho. Ale beze mě bude ve větším bezpečí" Remus se tvářil zoufale. Nevěděl co je správné a co špatné. Byl zmatený.
,,Je ve stejném bezpečí jak s tebou, tak bez tebe." Ikdyž Albus vypadal strhaný, hlas měl podivně klidný.
,,Zabil jsem ji! Copak to nechápete?! To já můžu za to, že ji zabili!!" Remus zněl zoufale. Deprimovala ho klidnost v Brumbálově hlase. Jeho zvýšený hlas byl slyšet až do kuchyně, odkud přivedla nezvané diváky.
,,Remusi, nemůžeš za všechno špatné, co se stane." Brumbál měl co dělat, aby udržel klidný hlas.
,,Kdybych se k němu přidal, nezabil by ji."
,,To kvůli němu je mrtvá! Přidal se zpět k němu! Věděl, že pojede k rodičům a řekl mu to! Sám řekl, že za to může!" Peter pištěl tak, že to Sirius nemohl vydržet.
,,Drž hubu, Petere!" Sirius přišel k Remusovi a vytáhl ho z obýváku.
,,Nemůžeš za to." Sirius vzal Remuse za ruku. Remus se na něj zadíval.
,,Pojď do pokoje" Remus se rozešel do pokoje. Když tam došli, Sirius si sedl. Remus zůstal stát.
,,Siriusi... Myslím, že bude lepší, když se rozejdeme" Remusovi se chtělo brečet. Siriuse tak strašně moc miloval, že opustit ho bylo neskutečně těžké. Jeho hlas byl však klidný.
,,Co-Cože? Já... Já nechápu. Co se stalo?" Sirius vstal a přišel k Remusovi. Remus odmítal podívat se Siriusovi do očí.
,,Budeš víc v bezpečí. Nehodlám riskovat, že skončíš jako všichni, které jsem kdy miloval." Remus se konečně podíval Siriusovi do očí. Mohl by se do nich dívat věčně. Topil se v nich
,,Ne. Miluju tě. A ty mě. Tak přestaň dělat sračky." Sirius prudce vrtěl hlavou.
,,Siriusi, kdyby se ti něco stalo.... Nepřežil bych to." Remus umíral touhou dotknout se ho. Obejmout ho, říct, že bude všechno v pořádku, milovat se s ním. Ale nemohl. Musel ho chránit.
,,Kdyby se mi něco stalo, bude jedno, jestli spolu budeme nebo ne. Stane se to tak či tak." Sirius se postavil těsně před Remuse. Dotýkali se pánví i rameny.
,,Nedělej to ještě těžší Siriusi." Remus vydechl zadržovaný vzduch z plic. Sirius se pouze ušklíbl a políbil Remuse na krk. Remus ho něžně odstrčil.
,,Nebudu ti to dělat lehčí. Svoje návyky měnit nebudu. Vím, že mě miluješ. Tak mi to dokaž." S těmi slovy Sirius odešel. Nebyl zvyklý, že se někdo rozcházel s ním. Vždy to dělal on.... A teď se nevzdá.

Pohřeb Marlene se konal o týden později. Lily s Alicí se drželi za ruce a plakaly. Bylo tu spousta lidí, které Remus neznal. Siriusovi tekly slzy, které pohotově stíral. Pohřeb nějak přežil, nechtěl k Siriusovi chodit na veřejnosti. Chtěl, aby bylo vidět, že Sirius už není Remusova slabina. Když se přemístili do Doupěte. Sirius rychle uháněl do pokoje. Bylo toho na něj moc. Remus přišel za Siriusem
,,Co tu chceš? Copak jsi mě neposlal k čertu? Jsi srab." Sirius seděl na posteli s hlavou v dlaních, tělo se mu otřásalo vzlyky.
,,Jsem tu pro tebe, Sirie. Jen pro tebe." Remus si sedl na postel, opřel se o čelo postele a přitáhl si ho na klín. Jejich oblíbený posed, když spolu ještě chodili. Dalo by se říct, že spolu chodili pořád, protože Sirius s Remusem flirtoval, líbal ho i držel za ruce, jakoby ten rozhovor mezi nimi nikdy neproběhl. Sirius sebou trhal a když zjistil, že je mu to k ničemu, zoufale ho bouchl do hrudi, do které pak zabořil obličej. Bylo to přesně jako ten den, kdy se spolu poprvé milovali. Košile začínala být mokrá a Sirius přestával plakat.
,,Promiň..." Sirius začal rozepínat knoflíčky. Remus ho ale zastavil.
,,Přesně takhle to začalo minule." Vlkodlak zavrtěl hlavou a přikryl Siriusovu dlaň tou svou.
,,To před chvili... Byla to slabá chvilka. Víš přece, že jsem to nemyslel vážně." Sirius sjel svou dlaní k dalšímu knoflíku.
,,Vím. Ale už nejsme spolu..." Remuse bolelo pronášet tyhle slova.
,,Vážně? Já na ten rozhovor úplně zapomněl. Miluju tě." Siriusův hlas byl ještě nakřáplý, ale i přesto měl flirtování podtón. Chtěl na mrtvou Marlene zapomenout. Chtěl jen vzpomínat na to, co spolu zažili. Na šťastné chvíle.
,,Siriusi...." Sirius Remuse neposlouchal. Zajel rukou pod Remusovi kalhoty s zároveň i boxerky. ,,Taky tě miluju. Ale se mnou jsi v nebezpečí-" Remus zaklonil hlavu a sten se vydral z jeho úst. Sirius se škodolibě ušklíbl a políbil ho na klíční kost.
,,Po-Počkej..." Remus hmátl po své hůlce. Sirius na chvíli zastavil pohyby své ruky, ale ruku nesundal. Remus kouzlem zamčel dveře a použil tišící kouzlo. Lily stejně bude spát s Jamesem stejně jako Alice u Franka. A Peter mu byl v tuto chvíli úplně jedno. Sirius znovu rozpohyboval svou ruku a Remus hodil hůlku na zem. Sirius se sklonil k Remusovu tepajícím přirození ve své ruce. Remuse ovanul jeho horký dech. Zamotal své prsty do Siriusových vlasů a hrdelně zasténal, když Sirius vsál jeho špičku. Bral si ho čím dál tím hlouběji do úst, až se špičkou nosu dotýkal Remusova podbřišku. Sirius různě stahoval tváře a někdy použil i zuby. Netrvalo dlouho, Remus se přenesl přes pomyslný vrchol a vyvrcholil Siriusovi do úst. Remus měl zakloněnou hlavu, červené tváře a pootevřené rty. Sirius se toho pohledu nemohl nabažit. Spolknul všechno, co měl v ústech a odtáhl se. Remus si Siriuse přitáhl zpátky k sobě nahoru.

•Objímej, jako by to bylo naposled, protože nikdy nevíš, kdy to naposled opravdu bude.

1166 slov

Ahoj, vím že podle všeho Marlene umřela později, ale mě se to teď zrovna hodilo. Tak snad mi to odpustíte....😂